Boj až do konce

Na ledečském hřišti u Sázavy to byla velké bitva, domácí rezerva Kovofiniše nedala Borové ani píď půdy zadarmo. Již v 10. minutě šli kováci do vedení brankou Šťastného a tento stav trval až do doby, kdy na ukazateli svítila 90. minuta.

Hned v 1. minutě nastavení však Borová dostala „turecký náboj“, ve vápně se dostal k míči Blažek, obešel ledečského obránce i gólmana a do prázdné branky za nesmírného jásotu spoluhráčů i lavičky zavěsil na 1:1. Tato trefa znamenala i historický postup do I. B třídy.

Postupová euforie

„Prožil jsem nejhorší poločas ve své fotbalové činnosti, ještě v 90. minutě mi tuhla krev v žilách. Byl to boj do posledního dechu, zodpovědnost svazovala klukům nohy, fotbalový bůh se k nám naklonil,“ zhluboka si oddechl borovský lodivod Miroslav Blažek při posledním hvizdu rozhodčího. Byl to ten nejhezčí dárek k čtyřicátému výročí borovské kopané i k červencovým 55. narozeninám šťastného trenéra Blažka.

„Štěstí přeje odvážným a připraveným. Po příjezdu domů vypukla euforie, autobus s hráči projel obcí, slavilo se až do nedělního rána. Kluci na prvotřídní soutěž mají, věřím současnému kádru, že nebude v I. B třídě hrát druhé housle,“ radoval se předseda TJ Oto Hájek.

Smutno u Doubravy

Ve Ždírci panovala chmurná nálada. Domácí rezerva začala proti Sobíňovu slibně, již v 6. minutě rozvlnil síť v soupeřově brance tečovanou střelou z hranice vápna Jan Matějka a vše se zdálo jasné. Jenže najednou se trochu nepochopitelně z kopaček ždíreckých fotbalistů vytratila jarní lehkost, s kterou přehrávali svého soupeře. Přílišná zodpovědnost se proměnila v noční můru a celoroční práce dostala příchuť pelyňku: „V příští sezóně se o postup pokusíme znovu, nejhorší je však skutečnost, že manšaft stárne a v mládežnické kopané není kam sáhnout. Naopak Borová má perspektivní mladý kolektiv a v I. B třídě se neztratí,“ vysekl poklonu postupujícímu oddílu hodně nešťastný ždírecký kouč Vlastimil Legát, který stále nechápe, co se jeho svěřencům přihodilo.

Alois Svoboda