Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V rozhovoru pro Havlíčkobrodský deník se ohlíží za svým několikaletým funkčním obdobím.

V roce 2012 jste vzal funkci předsedy spolku FC Slovan, když jste už předtím byl dva roky jedním z hlavních členů výboru. S jakými cíli jste do role předsedy šel, a podařilo se vám cíle naplnit?
Cílů jsem měl několik. Zejména ty ohledně zázemí, sportovní a samozřejmě ekonomické. Chtěl jsem především udělat nástavbu kabin, protože ty stávající byly stavěny v roce 1965 a zhruba pro sto členů. Dnes nás je přes čtyři sta. To byl můj hlavní cíl, který se mi povedl splnit.

Jednoduchý cíl to ale rozhodně nebyl…
Po třech letech, kdy jsem žádal Ministerstvo školství o dotace a nikdy jsme je nedostali, se mi podařilo před komunálními volbami v roce 2014 přesvědčit koalici, aby finanční prostředky uvolnila a kabiny za necelých pět a půl miliónů postavila.

Mluvil jste rovněž o třetím hřišti…
Třetí hřiště se bohužel nepovedlo. Chtěli jsme ho vyhotovit vedle umělé trávy na tzv. „cirkus place". Vedli jsme dlouhá jednání s panem Raupachem a paní Kohoutovou, kteří jsou majitelé pozemků. Bohužel, když byly smlouvy před podpisem, tak nám z toho paní Kohoutová cukla. Bylo to pro mě velké zklamání. Třetí hřiště je nutností a čeká to na nový výbor.

Jaké byly sportovní cíle?
V první řadě udržet Sportovní středisko mládeže. V roce 2011 se měnila pravidla, počet sportovních tříd se snižoval ze 73 na 50, strhl se o ně pochopitelně boj a zpřísnily se jejich podmínky. Kromě jednoho roku se nám povedlo sportovní středisko udržet a nyní je klub nastavený tak, že by neměl mít s obhajobou v dalších letech problémy.

Snažil jste se sportovní středisko získat i pro dorost. Proč to nedopadlo?
Takové jaké mají zázemí žáci, by potřebovali i dorostenci. Kabiny ve spodní části jsou malé. Dále bychom potřebovali další trenéry s Profi licencí a s licencí A, ale nemohli jsme si je dovolit zaplatit.

Nakonec dorostenci druhou ligu hráli i bez sportovního centra.
Beru to jako velký úspěch brodského fotbalu. Tato soutěž se zde hrála pouze v roce 1987, a to jenom jeden rok. My jsme ji hráli dva roky a kvůli nedostatku finančních prostředků jsme ji ze čtvrtého místa loni odhlásili. Je smutné, když kvůli penězům musíte odhlašovat soutěže, a to v jakémkoliv sportu.

Splnili jste cíle ohledně A-týmu?
Náš A-tým byl třetí sportovní cíl. Chtěli jsme s ním postoupit do divize, což se nám povedlo. Nyní to trochu po sportovní stránce skřípe.

Dále jste zmínil, že jste měl ekonomické cíle. Ty se naplnily?
Musíme si říci, že výkonnostní sport není zájmová činnost, kde se jednou, dvakrát v týdnu někdo schází k činnosti. S organizací soutěží jsou vysoké náklady, které jsme nestačili ufinancovat, proto jsme se snažili navýšit finanční rozpočet klubu, ale to se nám dlouho nevedlo. Respektive vedlo, navýšili jsme rozpočet z 2,2 miliónů na téměř 4 milióny, ale postoupili nám žáci z divize a kraje do I. ligy, postoupil nám dorost a v neposlední řadě oba dospělé týmy. Rozpočet nato nestačil. Až letos, kdy jsme situaci vyhrotili, by to s těmito prostředky šlo dělat o něco lépe, to už ale čeká na nový výbor.

Právě v této vyhrocené situaci vám politici dávali za vinu, že jste brzy zapomněl na finanční injekci od města ve výši 700 tisíc na vícepráce, které vám v rozpočtu chyběli, a vy jste měl údajně stavařům říci, ať v práci pokračují, že se finanční prostředky seženou…
Z části mají politici pravdu. Během nástavby kabin vznikli vícepráce,které blokovali další pokračování stavby, a proto jsem nechal stavaře pokračovat. Avšak o vícepracích diskutovali politici už na únorovém zastupitelstvu, všichni o nich věděli a nikdo nic nenamítal. Konečné částky těchto víceprací jsme věděli až v dubnu. Mohli jsme stavbu zastavit a čekat na červnové zastupitelstvo, ale to jsme brali jako horší zlo.

Nyní jste po Jihlavě druhým největším klubem na Vysočině. To musíte brát jako vítězství, ne?
Je to samozřejmě příjemné, ale je to díky systematické práci celého klubu. Navázali jsme na dobrou práci lidí před námi. Potom jsme se Stanislavem Dubnem objížděli školky, školy a podařilo se nám navýšit počet dětí a ve velkém jsme začali investovat do trenérů, kterých zde bylo málo.

Když se zamyslíte nad svým pětiletým obdobím ve výboru FC Slovan, udělal byste dnes něco jinak?
Asi ne. Společná řeč s městem vždy nějaká byla, oni nás vnímají. Vždy nás chválili, slibovali nám pomoc, ale pro ně pomoc znamenala navýšení dotace o deset, padesát či sto tisíc, a my takto dlouho fungovali. Teoreticky si myslím, že jsme tu situaci mohli vyhrotit dříve a dnes bychom třeba byli na dva a půl milionech. Jenže většinovou podporu zastupitelů jsme si získali až nyní. Na druhou stranu se město začalo věnovat areálu. Neřekl bych tedy, že se k nám město točí zády, byť dotace na provozní činnost je problém.

Nyní se vrátím k vyhrocené situaci s městem na konci minulého roku, která Vás nakonec stála hlavu. Šel byste do toho znovu?
Šel. Vznikla spousty dezinformací, že chceme rezignovat kvůli 150 tisícům a podobné věci. To není pravda. My jsme sepsali rezignace a dali je městu v tu chvíli, kdy jsme věděli, že se BK pomáhá 2,3 milióny a nám chce přidat jen 140 tisíc. To jsme brali jako neetické, nesprávné a napsali jsme, že pokud nedostaneme dva miliony, tak rezignujeme. Nakonec jsme po dohodách mezi členy finančního a kulturního výboru slevili o 150 tisíc. Vedlo to ke všestranné spokojenosti, jenže na zastupitelstvu to neprošlo. Když jsme to jednou podepsali, tak jsme museli logicky rezignovat.