Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Loni tuhle soutěž mladý celek vyhrál, navzdory silným protivníkům ze Světlé nad Sázavou a Přibyslavi, kteří postoupili letos, a neztratil se ani v elitní krajské soutěži. V přeboru skončil osmý.

Nyní nastal čas a trenér Jiří Turek hlásí: „Končím, mám hodně pracovních povinností a od fotbalu si potřebuju odpočinout."

Kdy ve vás uzrálo přesvědčení?

Jeden z nejdůležitějších důvodů byla práce. Teď jsme chytili kšeft, kterému je potřeba se věnovat. Sice mi to bylo líto, ale musel jsem to udělat. Vedení jsem to řekl už pár zápasů před koncem a po skončení sezony jsem to potvrdil.

Nepohrál jste si s myšlenkou, že byste, jak se říká, zatnul zuby a zkusil to?

Doba je zlá. Byla to věc, kterou jsem musel řešit. Přece jenom jsme fotbalově na amatérské bázi.

V jakém oboru se vůbec realizujete?

Svařování, zámečnická činnost, výroba strojů a podobně.

Pojďme zpátky k fotbalu. Čtyři roky jsou kus fotbalového života, jste rád, že tým předáváte svému následníkovi v této chvíli? V pozici osmého týmu krajského přeboru?

Osmé místo není sice úplně ideální, ale beru to tak, že po mně přichází trenér, který je hodně dobrý. Dotáhli jsme to z devátého místa v A třídě do krajského přeboru, takže jsem spokojený.

Říkáte, že k úplné spokojenosti něco chybělo. Umístění v osmičce byste ale před sezonu brali, že?

Určitě. Já jsem říkal i po prvních pěti kolech, kdy jsme byli první, že naše reálné umístění je šest až osm. Letos bohužel byla tabulka hrozně moc vyrovnaná. Kdybychom udělali o bod míň, tak jsme byli desátí, kdyby o bod více, tak šestí, což by bylo to, co jsme si na jaře přáli a co by nám slušelo.

Spousta týmů si stěžovala na náročné zhuštěné jaro. Myslíte, že i vám hodně vložených střed uškodilo, nebo v tom problém nevidíte?

Myslím si, že z našeho hlediska to bylo jedno. Sice jsme hráli pěkný fotbal, řada soupeřů nás chválila, akorát nás mrzí debakl v Humpolci. Máme tým, který se s vloženými středami dokázal vypořádat.

Kromě Staré Říše a Humpolce jste zaujali velmi dobrou defenzivou. Přes ofenzivní hru jste však nastříleli „jen" 49 branek. Je to právě ten důvod, jenž chyběl k té absolutní spokojenosti?

Problém byl zdravotní výpadek Honzy Kaplana, což je koncový útočník. Martin Odvářka v tom zakončování zůstal trochu sám. Posunuli jsme tam mladé kluky, případně hráče ze zálohy, ale znát to bylo. Právě záložníci potom dávali víc gólů jak forvardi. Chyby však nevidím jen v útoku, protože na góly musí přece pracovat celý mančaft.

S novým trenérem Josefem Souralem jste už o další budoucnosti týmu mluvil?

Ne, nemluvil. My jsme se spolu bavili naposledy na jaře v Humpolci, když měli tenkrát ještě velké ambice na postup. Teď jsme se ještě neviděli.

A budete spolu mluvit?

(smích) To záleží na něm. Myslím si, ale že Pepa je trenér podobného ražení jako já. Chce hrát dopředu, chce dávat góly. Je tady mladý tým, který má tuhle hru v krvi. Když jsme postupovali do přeboru, tak jsem tvrdil, že tady je tým, který může při občasném vhodném doplnění dorostenci hrát spolu osm let. Osobně si myslím, že by příští rok měli do šestého místa hrát.

Jak dlouho bude trvat váš odpočinek?

(smích) Uvidíme, potom bude záležet taky na vedení. V každém případě jsem člověk, který to tady má rád, a když bude potřeba, tak zase v Chotěboři rád pomůžu.

A kdyby přišlo laso z okolí?

(delší pomlka) Nevím, nevím. Nejsem si úplně jistý. Nikdy jsem netrénoval nikde jinde než v Chotěboři, kromě hokeje v Havlíčkově Brodě. Tohle radši nebudu komentovat. (smích)

Když vám vedení předalo dar za vaši práci, potom jste si podal ruku s jihlavským brankářem Jaromírem Blažkem. Co jste si řekli?

Spolu se neznáme, ale já mám rád legendy, které v našem sportu něco dokázaly, a Jarda jednou z nich určitě je. Řekl jsem mu, že jsem sice slávista, ale ruku mu podám, i když je sparťan. (smích)