Polák: Hráče jsem nikdy netloukl

Původně si chtěl dát na rok od fotbalu pauzu, ale hned několik týmů ho chce angažovat. „Nejvíc mě láká Leština," potvrdil.

První otázka je jasná. Tak jak to s vámi vypadá? Budete někde trénovat, nebo si dáte pauzu, jak jste avizoval?
Já ještě nevím. Rozmýšlím si to.

Takže máte víc nabídek? A samozřejmě je mezi nimi i Leština, že?
I Leštinu rozmýšlím.

Vy jste tajemný. Prozraďte, kdo vám ještě hodil laso?
Ještě tam něco je. I z A. třídy. Musím se ale přiznat, že mě nejvíc láká Leština, ale nevím, proč. I když je to B. třída, tak mě to tam táhne. Je to asi taky tím, že áčko už není tak lákavé. Soupeři jsou okoukaní a tak.

Ještě mě napadá v souvislosti s tím vaším rozhodováním jedna otázka. Nemyslíte si, že kdybyste si dal pauzu, tak by vám fotbal chyběl?
No, mám takový divný pocit, že ano. Teď je samozřejmě pauza, ale asi by mi to chybělo.

Takže to trénování asi na ten rok nepověsíte na hřebík, že?
No, rok to určitě nebude (úsměv).

Ještě bych se vrátil k vašemu působení ve Světlé. Byl jste tam tři roky. Myslíte, že už je dlouho?
Na mě to ke konci sezony působilo tak, že ano. Třeba to byl můj pocit, ale přišlo mi, že to zajíždí do stereotypu.

Co vám ty tři roky daly?
Byl to vlastně můj první dospělý mančaft, takže mi to dalo hodně. Samozřejmě jsem měl výhodu toho, že jsem kluky a prostředí znal. Myslím, že jsem tam udělal kus práce, přešli jsme na zónu a snad i klukům jsem něco dal.

Byly někdy chvíle, kdy jste si řekl a končím?
Ježišmarja, tak to nevím. Že mě něco občas rozčílilo, to ano, ale že bych chtěl skončit, to snad ani ne. Teď ke konci jsem byl už takový rezignovaný, to je pravda.

Takže jste se na své svěřence dokázal rozčílit, když vás něčím naštvali?
Tak to určitě. Párkrát to bylo. Dokonce i na soustředěních, kdy se jim nechtělo vstávat.

Facky nelítaly?
To ne, nikdy jsem je netloukl (smích).

Kterou sezonu u sklářů berete jako nejúspěšnější?
Já si myslím, že hned tu první, kdy jsme spadli z kraje a já jsem se rozhodl, že to budu hrát jen se světelskými fotbalisty. Za to byl samozřejmě výbor rád, protože do té doby tu byl furt někdo na hostování. Když jsem tým přebíral, tak jich tu bylo hned osm.

Tak to je dost…
No, to každopádně. A tak jsem to utlumil a hrál to jen s vlastními. No, lidi se mi smáli, že spadneme, ale ti kluci poctivou prací dokázali být po podzimu pátí a pak od jara jsme rok a půl neprohráli. Měli jsme šňůru 25 zápasů, které jsme neprohráli. Jsem rád za to, že sázka na světelské kluky vyšla.

A co plánuje František Polák na léto?
Jedeme s rodinou na dovolenou. Jezdili jsme vždycky na začátku července. Rodina se tomu přizpůsobila.

A nevadilo jí, že se musela takhle přizpůsobovat?
To nevím, to bych se musel zeptat manželky. Ale myslím, že ne. Ona je v tomhle hrozně tolerantní.