VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tecl s Vydrou svůj talent podpořili mentálně

Havlíčkův Brod – Na fotbalových ligových trávnících v Gambrinus lize a ve druhé lize se pohybuje zhruba dvacítka fotbalistů, kteří prošli mládežnickou základnou FC Vysočina Jihlava.

22.10.2013
SDÍLEJ:

Vyhlíží další hvězdu. Fotbalový šéftrenér mládeže pro kraj Vysočina Roman Kučera si získal respekt ve vyhledávání talentů. Podle svých slov objevil další budoucí hvězdné jméno, ale zůstává zatím tajemný. Nechce nikomu zamotat hlavu.Foto: Deník/Petr Veselka

Nejznámější jsou bezpochyby Stanislav Tecl, Theodor Gebre Selassie, Jan Kopic, Michael Rabušic a v neposlední řadě Matěj Vydra. Jedním z těch, kteří sehráli významnou roli v jejich fotbalovém životě, byl profesionální trenér KFS Vysočina a  trenér mládežnických týmů FC Vysočina Jihlava Roman Kučera.

Romane, fotbal jste hrával na amatérské úrovni, v krajských a  divizních soutěžích. Jak se zrodila myšlenka, že se stanete profesionálním trenérem?

Po pravdě, byl jsem průměrný fotbalista, na ligu to nebylo, upřednostnil jsem studium, v osmadvaceti letech jsem prodělal operace kotníku. S věkem mě nenaplňovalo hrát fotbal jen pro žízeň. Jako učitel tělesné výchovy a fotbalista jsem měl vztah k pedagogice, psychologii, lákalo mě začít trénovat, učit děti hrát fotbal. Na začátku devadesátých let jsem začal s tréninkem žáků. Zlomem byl rok 1997, kdy jsme v havlíčkobrodské základní škole V Sadech získali status sportovních tříd. Spadl jsem do toho, trénoval jsem děti, ale začal jsem trénovat i muže.

Původně jste ale trénoval futsalisty…

To je pravda. Ve volném čase jsem hrál futsal za prvoligový Pramen Havlíčkův Brod. A když nebyl trenér, tak jsem se toho na čas ujal. Položili jsme s Pavlem Kubátem základ týmu, který vyhrál titul mistra republiky.

Vaše první fotbalová trenérská štace u dospělých byla v Havlíčkově Brodě, ovšem dopadla trochu netradičně…

Ano, spolu s Richardem Zemanem jsme vedli A-tým ve Východočeském přeboru. Byla zde velká euforie, z odchovanců Havlíčkova Brodu jsme poskládali mladý, ambiciózní, hladový mančaft. Byl to takový boom fotbalu v Brodě. O fotbal byl ve městě velký zájem, ale jak to chodí, našli se lidé, kteří si nepřáli, abychom zde působili jako trenéři, a byli jsme fotbalovým výborem vyhozeni. Paradoxem je, že jsme v tabulce po podzimu byli na prvním místě.

Následovala štace u ždírecké Dekory…

Hned po vyhazovu nás oslovil Ždírec, který byl na sestup. Dokázali jsme ho v krajském přeboru zachránit a o rok později s ním postoupit do divize. Bylo to náročné, odpoledne po škole jsem trénoval žáky v Brodě, večer muže Ždírce. Začal jsem studovat trenérské licence, v roce 2005 jsem pak dokončil profimládež licenci. Byla to praktická škola fotbalu.

V roce 2002 přišla nabídka z Jihlavy. Jak k tomu došlo? V té době jste ještě neměl takové trenérské jméno…

Na tehdejším ČMFS (Českomoravský fotbalový svaz – pozn. red.) bylo výběrové řízení na profesionálního trenéra Kraje Vysočina, zaměstnance ČMFS. Ve škole jsem byl dlouho a neviděl jsem pro sebe perspektivu z hlediska pracovního uplatnění a motivace. Takže jsem se přihlásil na konkurs, a vyšlo to.

V Jihlavě nezůstalo jen u šéftrenéra mládeže pro Kraj Vysočina, ale začal jste externě spolupracovat i s FC Vysočina…

Tato spolupráce se nabízela. Začínal jsem tam jako trenér žáků, později dorostu 
a B-týmu, dnes jsem jedním z trenérů juniorského týmu. Do klubu mě zlákala vidina vybudovat silný mládežnický klub v rámci republiky. Byla to výzva, možnost pracovat koncepčně. Vytvořili jsme silný tým trenérů – Pavel Procházka, Karel Fencl, Aleš Křeček, Lumír Fikez, Pavel Tvarůžek a další.  Měli jsme stejné myšlení, byli jsme zapálení pro věc, pro fotbal. Jen pro zajímavost, když jsme začali pracovat v Jihlavě, Havlíčkův Brod a Třebíč měly lepší mládež než Jihlava.

S čím jste šel do funkce šéftrenéra mládeže pro Kraj Vysočina?

Já jsem hlavně nevěděl, do čeho jdu. Vznikl nový Kraj Vysočina, vytvářeli jsme s předsedou panem Vrzáčkem sekretářem panem Pechem pro soutěže dospělých a  mládeže, komise STK, disciplinární, komise mládeže, trenérsko-metodickou komisi a tak dále. Zaměřili jsme se na talentovou mládež. To znamená, že jsme začali organizovat soutěže, turnaje pro výběry pro U11, 12, 13, 14, 15… Další významnou součástí práce profitrenéra je zajistit organizaci vzdělávání trenérů licencí B a C. Musím říci, bylo to zajímavé, podnětné období práce.

Pro vás je to určitě ideální stav, pracovat pro kraj a zároveň pro největší klub na Vysočině…

Je to velká výhoda nejen pro mě. Měl jsem a mám velký přehled o mládeži v celém kraji. Ty nejlepší vychovává Jihlava a ty, co se nedostanou do profesionálního fotbalu, pak odchází do klubů Kraje Vysočina, do klubů, které hrají nižší soutěže. Výsledek práce? Dnes v kraji máme dva týmy ve třetí lize, sedm týmů v divizi a v každém hraje minimálně pět hráčů, kteří prošli mládežnickou základnou v Jihlavě. To je ta zpětná vazba pro kluby, které jsou základnou pro FC Vysočina.

Jak probíhá práce s talentovaným hráčem?

Pracujeme s hráčem ve výběrech KFS, hráč dojíždí na mezikrajskou soutěž, kempy, hraje soutěže . Sledujeme ho, komunikujeme s hráčem samotným, s rodiči, dáváme jim doporučení, jak rozvíjet sportovní talent. Děláme predikci sportovní výkonnosti, jak bude hráč vypadat za pět až osm let. Samozřejmě záleží na řadě okolností, každý je jedinečná, neopakovatelná individualita. V současnosti vybírá hráče pro klub FC Vysočina Jihlava a zodpovídá za výběr pro klub hlavní trenér mládeže pan Morkus.

Vy jste hned v počátku ve své funkcích přivedli do Jihlavy v žákovském věku dva velké klenoty, Stanislava Tecla a Matěje Vydru…

To bylo trochu jinak. Standa šel automaticky, protože s námi, s mladšími žáky trénoval v Havlíčkově Brodě. Ale těch kluků bylo více. Standa je dnes oprávněně mediální obraz pro lidi nejen v Havlíčkově Brodě. A Matěje Vydru jsme s panem Fikesem vytipovali, když mu bylo jedenáct let. Viděli jsem ho několikrát v Chotěboři při zápasech, pozvali jsme ho do krajských výběrů… A ostatní už znáte.

Byli hráči, kteří měli více talentu než například Stanislav Tecl, ale neuměli ho prodat?

Těch hráčů byly desítky. Ale není to jen o talentu, ale v jakém prostředí hráč vyrůstá. Je to otázka vnitřní motivace toho kluka. Jestliže hráč není ctižádostivý a pracovitý, tak v dorosteneckém věku končí. Talent se musí rozvíjet, a to bez tvrdé práce nejde. Hráč je hotový fotbalově až ve třiadvaceti letech. Talentů bylo více, ale Tecl s Vydrou to zvládli mentálně a veřejnost vnímá talenty, až když vylítnou nahoru a jsou mediálně známé. Nikdo už nevidí tu mravenčí práci. Je to běh na dlouhou trať, umět překonávat každodenní překážky. Třeba Vydra byl od jedenácti let na internátu a  musel to zvládnout, zvládl to a pomohlo mu to. Jiného by to zabilo.

Kdo měl ještě podle vás velký talent?

Já si troufám tvrdit, že velký talent měl Roman Mareš (futsalista Erapacku Chrudim), ale Roman se dal jinou cestou, cestou futsalu. Ale kdyby se věnoval velkému fotbalu, tak hrával minimálně Gambrinus ligu. To byl hráč do Evropy.

Trénoval jste v Jihlavě už spoustu ročníků, mnoho týmů, na který si rád vzpomenete?

Já bych to takto neviděl. Prvořadý v podmínkách Jihlavy není úspěch týmu, ale výchova jednotlivců. Samozřejmě byla a je tam povinnost uhájit nejvyšší soutěže mládeže. My trenéři jsme úspěšní, pokud vychováme hráče pro A-tým a pro mládežnické a seniorské reprezentace. Jsme pyšní na to, kolik jsme vychovali hráčů pro naši fotbalovou ligu a reprezentaci. Ať už to byli Jan a  Milan Kopicovi, Tecl, Hušbauer, který přišel jako odložený hráč ze Sparty v sedmnácti letech, Rabušic, Gebre Selassie, Vydra, Masopust, Kliment, Kosak.

Jak sám říkáte, fotbal je běh na dlouhou trať a pro vás to bylo hodně času stráveného mimo domov…

V lednu mi bude padesát, a  když se ohlédnu zpět, tak profitrenérem jsem necelých dvanáct let. Musím říci, že jsem měl štěstí. Mám tolerantní manželku, která mi fandí a podporuje mě. Dělal jsem a dělám práci, která mě baví, a mám radost, když se klukům FC Vysočina a reprezentaci daří.

Nyní se hodně v Jihlavě skloňuje jméno Masopust. Jsou další hráči, kteří mohou naskočit do první ligy?

Ano, Kliment, Kosak, v dorostu Duba, z Havlíčkova Brodu Jindra Kučera a Ondra Berky. Ti všichni mají talent a bude záležet na jen nich, zda budou rozvíjet svoje fotbalové dovednosti. Upřímně říkám, připravíme je, ale záleží i na štěstí, zda zaujmou hlavního trenéra pana Komňackého, jestli bude ochoten s těmito hráči pracovat, a  zejména, jestli jim dá šanci v Gambrinus lize.

V sezoně 2009/10 jste jako trenér nakoukl do reprezentační U16…

Byla to pro mě odměna za dosavadní práci pro FA ČR a  klub FC Vysočina. Začali jsme budovat silné mužstvo, ročníku 1994. Měli jsme v týmu kvalitní hráče, například Zimu, který dnes chytá v Itálii za FC Janov, Lufnera, hrajícího za Teplice, Čermáka, Juliše ze Sparty, kteří dnes začínají hrát Gambrinus ligu. Vyhráli jsme v roce 2010 velký turnaj na Ukrajině, kde jsme porazili Turky, Rusko, Rumunsko a ve finále domácí Ukrajinu. Bohužel, před MS U17, na které mužstvo postoupilo, nás vystřídali noví trenéři repre v čele s panem Csaplárem. Prostě takhle to někdy ve fotbale chodí.

Nemohu se nezeptat na vašeho syna Tomáše, pod kterým je taky váš podpis…

Samozřejmě sleduji jeho kariéru bedlivě. Nyní je z Jihlavy na hostování ve druhé lize v Hradci Králové. Je na začátku nějaké cesty, bude záležet na něm, jak to uchopí. Faktory, které rozhodnou o jeho kariéře jsou motivace k tvrdé práci, štěstí a zdraví, a to já už neovlivním.

Dostal jste během své kariéry zajímavou nabídku z první nebo druhé ligy?

O dospělém fotbale jsem přemýšlel, když jsem byl v Havlíčkově Brodě a ve Ždírci, když jsem trénoval muže. Rozum a cit rozhodly, že jsem se upnul na mládež. Zjistil jsem, že jí mám co nabídnout, baví mě to, uspokojuje. Pracoval jsem s lidmi, kteří mě motivovali a hnali dopředu. Naskočit do dospělého profesionálního fotbalu je složité, trenérů je hodně a zajímavých míst málo. Prostě neměl jsem dostatek odvahy jít touto cestou. Myslím si, že český fotbal může být rád, že jsem do dospělého fotbalu nešel, protože dnes už bych asi netrénoval, byl bych aut. (smích)

Přesto by vás mohlo lákat dělat v Jihlavě asistenta trenéra u A-týmu a tam ty talenty dotvořit…

Samozřejmě je  to o nabídce. A úpřímně musím konstatovat, že žádná oficiálně nebyla. Kdyby přišla,asi bych o ní přemýšlel. Klub hraje druhým rokem Gam-brinus ligu, majitelé a představenstvo klubu mají velké ambice dostavět stadion, hrát evropské poháry. Klub FC Vysočina je ekonomicky stabilní. Věřím, že budeme dostatečně trpěliví a počet odchovanců v A-týmu se bude zvyšovat a že talentovaní odchovanci nebudou hrát ligu v jiných klubech.

Pocházíte z Havlíčkova Brodu, jak zde nyní vnímáte fot
bal?

Vnímám ho pozitivně. Klub má statut sportovního střediska mládeže. Havlíčkův Brod je po Jihlavě na druhém místě, co se týče výchovy mládeže. Jsou zde mladí ambiciozní trenéři, jako třeba Stanislav Duben, se kterým se mi spolupracuje dobře. A co se týče výkladní skříně klubu, tedy A-týmu, tak věřím, že kamarád Richard Zeman zde poskládá tým, který nejen postoupí do divize, ale do budoucna se bude ucházet o postup do třetí ligy.

Je na Havlíčkobrodsku nový Tecl nebo Vydra?

Myslím si, že ano. Ale nebudu říkat jméno, aby to kluka a jeho rodiče nerozhodilo.

Kdo je Roman Kučera

Narozen: 23. 1. 1964

Profese: Šéftrenér mládeže pro Kraj Vysočina, fotbalový kouč

Kariéra: TJ Jiskra Havlíčkův Brod, SK Dekora Ždírec, mládežnické týmy, nyní U21 FC Vysočina Jihlava, reprezentace U16

Úspěšné talenty

Seznam hráčů, kteří hrají

v zahraničí, I. Gambrinus ligu,  II. FNL a prošli rukama Romana Kučery

Premier league:

Matěj Vydra (West Bromwich Albion)

Bundesliga:

Gebre Selassie (Brémy)

I. Gambrinus liga:

Stanislav Tecl (Plzeň)

Josef Hušbauer (Sparta)

Machael Rabušic (Liberec)

Jan Kopic (Jablonec)

Jan Štohanzl (Mladá Boleslav)

Jan Mikula (Slavia, Jihlava)

Milan Kopic (Jihlava)

Ondřej Šourek (Jihlava)

Jan Kliment (Jihlava)

Jan Kosak (Jihlava)

Lukáš Masopust (Jihlava)

Jindřich Kučera (Jihlava)

II. FNL:

Tomáš Kučera (Hradec Králové)

Lukáš Kryštůfek (Vlašim)

David Vacek (Ústí n. L.)

Jan Dobrovolný (Frýdek-Místek)

Autor: Petr Veselka

22.10.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Petr Weiss
5

Sexuolog Weiss půjde k soudu v říjnu. Hrozí mu trest až šest let vězení

Ilustrační foto.

Vyděrač, který obtěžoval ženu ze Světlé, skončil za mřížemi

Pálenice se teprve rozjíždí, slabší začátek zavinily třešně

Vysočina – Padesát. Tolik pěstitelských pálenic funguje na Vysočině podle statistiky Celního úřadu pro Kraj Vysočina. Většina z nich však sezonu teprve startuje. Může za to nedostatek třešní. Palírník Roman Koudela z Polné na Jihlavsku začne až v září.

Středeční nehoda na D1: Mladý řidič se nevěnoval řízení, a to ho stálo život

Vysočina - Dvacetiletý řidič se plně nevěnoval řízení, nezareagoval na vzniklou situaci, a to pro něj nakonec bylo osudné. Tragická nehoda se stala ve středu kolem půl páté odpoledne na 93,5 kilometru dálnice D1 ve směru na Prahu. Ke středu dodávky a nákladního auta došlo v místě, kde se jen pár minut před tím odehrála jiná dopravní nehoda.

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Chcete mít přehled o kulturních, sportovních a dalších akcích ve všech regionech? Pak navštivte naši stránku www.tipydeniku.cz, kde najdete fůru inspirace co podniknout nejen o víkendu.

Śtáflova paleta v Havlíčkově Brodě má už číslo 26

Havlíčkův Brod – Akce s nejdelší tradicí. Každé léto se v Havlíčkově Brodě koná Štáflova paleta, týdenní setkání mladých výtvarníků. První ročník se uskutečnil už v roce 1991. Tenkrát sehnali hlavní organizátoři Štěpán Podešť a Tomáš Holenda jen pár zájemců, mezi nimiž nechyběl výtvarník Pavel Fiala nebo Daniel Koráb, dnes učitel gymnázia Havlíčkův Brod. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení