Ovšem potom přišel osudový zápas v Montrealu, odkud si přivezl zlomenou lýtkovou kost a potrhané vazy v kotníku.

Už je vaše zranění v pořádku?

Kost se zahojila celkem rychle, spíš mě zlobí kotník. Pořád mě bolí, na ledě to hodně cítím a omezuje mě to. Ale říkali mi, že to chvíli bude bolet. Postupně se to srovná.

Kolik času si dáváte, než budete stoprocentně fit?

Uvidíme, ale myslím si, že to budu cítit ještě tak půl sezony. Vlastně něco podobného už jsem měl před šesti lety s kolenem. Bylo to stejné. Když přijde jiná zátěž… V létě při běhání to tolik nebolelo, ale na ledě je to trochu jiný pohyb, navíc je ta noha sevřená. Prostě bolí to! Ale člověk se s tím musí poprat.

Jak se vám to tehdy vůbec stalo?

Při zápase v Montrealu jsem dostal na zadním mantinelu bodyček, když jsem jel pro puk. Narazil jsem do mantinelu, a když jsem se vracel, tak jsem se chtěl zapřít. Celou vahou jsem spadl na nohu a vyvrátil jsem si ji. Slyšel jsem, jak to všechno zapraskalo.

Jaké vůbec byly první pocity po osudném okamžiku. Co jste si v duchu říkal?

Věděl jsem, že je konec. Ale doufal jsem, že bych si ještě mohl třeba zahrát, kdyby se v play off dařilo. Čím dál bychom postoupili, tím by se šance zvětšovala. Bohužel naděje vydržela jen jedno kolo. (úsměv)

Vůbec uplynulý ročník NHL vás sužovala zranění…

V prosinci jsem měl pauzu jen čtrnáct dní, kdy jsem měl naštípnutou kost v nártu. To se mi stalo, když jsem v zápase blokoval střelu. To byla jen taková drobnost.

Váš tým proklouzl do bitev o Stanley Cup. To asi naštve, že si člověk takové zápasy nezahraje?

Určitě to zamrzí. Sezona se hraje jen proto. Pravý hokej začíná až v tom play off.

Zranění jste byl poměrně dlouho, jaký je to vůbec pocit, když člověk sleduje hokej, ale nemůže do hry zasáhnout?

První měsíc to bylo těžký, ale pak jsem se s tím pomalu smířil, že se nedá nic dělat. Už jsem to potom tolik neprožíval.

Považujete uplynulou sezonu spíš za úspěšnou, nebo právě vinou několika zranění za naprosto katastrofální?

Když vynechám zranění, tak byla jednoznačně pozitivní. Pak ovšem přišel ten osudový zápas v Montrealu, ale člověk si musí vzít z té sezony to lepší. Aspoň jsem měl víc času na dceru, kterou jsem si víc užil než normálně.

Když vynechám zranění, tak to byla dobrá sezona. Pak však přišel osudový zápas v Montrealu, ale člověk si musí vzít to lepší.

Jak jste vůbec hokejovou pauzu zaceloval?

Bylo to hodně těžký… Vlastně jsem měl dva měsíce nohu v sádře, takže jsem se nemohl moc pohybovat. Naštěstí za mnou přijeli známí a kamarádi, takže vždycky bylo co dělat. Nebo jsem si hrál s Aničkou, které budou v listopadu dva roky. S ní je to sranda. (úsměv) Snažil jsem se jí věnovat čas, který není, když člověk hraje.

Kdy jste se vůbec do Česka vrátil, po zranění jste prý zůstal v zámoří?

Je to tak, domů jsem přiletěl až někdy v půlce května. Vedení chtělo, abych tam zůstal a odjížděl, až budu na sto procent zdravý.

Byl jste někde na dovolené, nebo máte cestování za celou sezonu dost a trávíte raději čas jen s rodinou?

Za celou sezonu mám toho cestování dost, jsem rád, že jsem doma. Když se vrátíme do Čech, tak tady vidíme rodiče a známé a chodíme spíš někde po návštěvách.

Smůla. Nepříjemných zdravotních komplikací si v minulé sezoně Radek Martínek (uprostřed v bílém dresu) užil více, než by bylo zdrávo. Foto: ČTK/AP

Podívejme se na nadcházející sezonu. V minulých letech jste se připravoval s dalším odchovancem Kotliny, který hraje NHL, Josefem Vašíčkem, bylo tomu tak i letos?

Suchou přípravu Pepa trénoval s áčkem a já jsem se po zranění připravoval spíš individuálně. Po zranění jsem začínal prakticky znova.

Do přípravy na ledě jste se zapojil s havlíčkobrodskými Rebely, nezvažoval jste třeba individuální přípravu?

Je to jako každý rok, jsem rád, že mi v Brodě vycházejí maximálně vstříc. Jsem za to maximálně vděčný. Příprava je hodně tvrdá, ale myslím si, že z toho budou kluci hodně těžit. Mně osobně se to líbí.

Bavili jste se spolu o jeho situaci? V Carolině už s ním prý nepočítají…

Mluvíme o tom. Myslím si, že už za pár dní bude mít smlouvu. Může se i stát, že budeme spoluhráči v New Yorku (Už se tak stalo, ve středu 15. srpna se Josef Vašíček dohodl s New York Islanders – pozn. red.). Pepa už je zkušený hráč, ví, co chce.

Ohledně vašeho angažmá. Vy zůstanete v New York Islanders, nebo půjdete jinam?

Hráči vypisují speciální odměny, třeba že tam hrál. Na tabuli vypíše, kolik dá dolarů za vítězství, ostatní se přidají.

I když možný je všechno, ale zatím o něčem nevím a zůstanu na Long Islandu.

V zámoří už působíte nějakou dobu. Jak jste si vůbec zvykl na tamní prostředí?

Long Island je ostrov. Je to takové malé městečko podobně velké jako Brod, takže tam newyorský shon moc nedoléhá.

A co tamní atmosféra na hokeji. Je podobná té české?

Mají trochu jinou mentalitu, takže fandí trochu jinak. Třeba jen Let’s go Islanders. Ale při zápasech s Rangers je to pořádnej hukot.

Kolik chodí na domácí zápasy průměrně lidí?

Myslím tak asi dvanáct tisíc.

Zmínil jste derby s Rangers. Padnou před zápasy nějaké speciální sázky v kabině?

Hráči vypisují speciální odměny, třeba že tam hrál. Na tabuli vypíše, kolik dá dolarů za vítězství, ostatní hráči se přidají. Potom to jde do společné kasy.

Jaké máte vůbec osobní ambice před nadcházejícím ročníkem NHL?

Určitě bych chtěl minimálně zopakovat loňskou sezonu, teda až na ta zranění. Hlavně chci být zdravý, ale bohužel to se nedá moc ovlivnit. Prostě jak mi to vždycky říkají: „Musíš bejt chytrej, bránit sám sebe a nejít do všeho bezhlavě.“ (smích)

Stíháte při shonu v NHL sledovat výsledky vašeho mateřského klubu?

Sleduju, sleduju. Na internetu si vždycky najdu stránky různých deníků.

Vždycky mi říkají: „Musíš bejt chytrej a bránit sám sebe!“

Co jste říkal na umístění Rebelů při návratu do první ligy?

Byl jsem velice překvapený, jak kluci sezonu začali. Byla to jejich sezona, tak si to kluci ošahali, jaká ta soutěž je. Slyšel jsem, že tam jsou samí mladí kluci. Myslím si, že už to může být jen lepší. Je škoda, že v nastávající sezoně bude hrát Brod s Jihlavou jen dvakrát, protože pro takovéhle zápasy se hokej hraje. Ty mají náboj, na ně lidi rádi chodí.