„Výsledek je pro domácí hodně krutej. Hra byla v některých fázích vyrovnaná, chvílemi měl navrch i Brod,“ konstatuje Luňák, který se do sestavy Horácké Slavie vrátil po překonání problémů s tříslem.

Jaké bylo derby z vašeho pohledu?
Hrozně těžké. Sice jsem cítil, že forma je zpátky, ale po první třetině jsem byl strašně unavenej. Přece jen jsem šest týdnů nebyl v bráně a najednou toho bylo moc. Naštěstí pak Brod polevil a my jsme hráli velice dobře dozadu, takže jsem mohl zápas dochytat.

Nějaký čas už jste byl v plné přípravě, ale utkání je přece jen něco jiného. Nebál jste se návratu?
Tak určitě jsem nějaké obavy měl, protože je to opravdu o něčem jiném. Už jen tím, že tréninky jsou dopoledne a trvají hodinu a čtvrt, zatímco zápasy se hrají až večer a jsou dvakrát tak dlouhé.

Když jste šel do rozkleku, vracel jste se nahoru pomaleji, než u vás bývalo zvykem…
To je fakt, byl jsem jako zpomalenej film. Ale nešlo o to, že bych bolavé místo nějak cítil. Spíš jsem nohu šetřil.

To bylo vědomé?
Určitě, bylo totiž zbytečné sebou mrskat jako obvykle. Prostě když jsem viděl, že je puk pryč, mohl jsem v zákroku chvíli zůstat a nespěchal jsem nahoru.

Bolavé tříslo je tedy stoprocentně v pořádku?
Jo, jo, bez problémů.

Když vám dají trenéři šanci i v sobotu proti Hradci Králové, nebudete se bránit?
Samozřejmě budu připraven. Ale uvidíme, co bude. Jsme tři vyrovnaní gólmani, do branky může jít kdokoliv.

Jak jste během nucené pauzy vnímal, že vám v Nedvídkovi i Míčovi rostou velcí konkurenti?
Naprosto v pohodě, klukům jsem přál, aby se jim dařilo. Já nemám zájem vrátit se do týmu, kterej je na dně tabulky. Proto je jen dobře, že chytali na jedničku.