VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jaroslav Holík svádí svou velkou nehokejovou bitvu

Jihlava – Už třetí týden bojuje nejtěžší bitvu svého života, po amputaci části levé nohy, hokejová reprezentační legenda a čestný prezident HC Rebel Havlíčkův Brod, Jaroslav Holík.

21.1.2012
SDÍLEJ:

Jaroslav HolíkFoto: DENÍK/Petr Veselka

Jméno rodáka z Havlíčkova Brodu a legendárního středního útočníka jihlavské Dukly a československé hokejové reprezentace Jaroslava Holíka už zase plní stránky českých novin. Ovšem ne v souvislosti s hokejovým děním, nýbrž s jeho aktuálním zdravotním stavem. Devětašedesátiletý Holík totiž trpí velmi vzácnou nemocí krve, první příznaky nemoci se u něho projevily už před dvaceti lety při návštěvě Francie, a lékaři mu před časem museli kvůli šířící se infekci amputovat část levé nohy.

Řada kamarádů už odešla

„Na konci loňského roku mi začal černat malíček a doktor mi ho počátkem ledna vzal. Rána se hojila dobře, mohl jsem dokonce odjet za synem a vnuky do Ameriky. Po návratu domů se to ale nějak zhoršilo a nakonec mi doktoři řekli, že o část nohy přijdu, že není zbytí,“ uvedl Holík.

Ten připustil, že psychicky na tom není nejlépe. „Odešla už řada kamarádů, výborných hokejistů a dalších sportovců, a tak si říkám jestli to má ještě nějakou cenu. Mladým se snadno říká, abych zabojoval. Až dostanu protézu a naučím se s ní chodit, snad se to všechno zase zlepší,“ řekl Holík a vyzdvihl především svoji rodinu, která ho drží nad vodou. Těší se také na návrat domů, na Světelsko, kde má už skoro deset let svůj dům.

Velkou nehokejovou bitvu, kterou Jaroslav Holík právě v těchto dnech vede, sleduje na dálku například i Petr Novák, trenér extraligové Mladé Boleslavi a bývalý hlavní kouč havlíčkobrodského hokejového klubu HC Rebel.

Dobrý „grázlík“

„Samozřejmě mu přeji brzké uzdravení a psychickou pohodu,“ vzkázal ze středních Čech na Vysočinu Novák a na otázku, jestli by si hráče typu Jaroslava Holíka vzal do svého týmu, odpověděl: „Neváhal bych ani minutu. Na hru Jaroslava Holíka jsem se díval jako kluk a už tehdy mi učaroval jeho entuziasmus a zápal do hry. Byl, a stále je, hokejový srdcař, bojovník, který nikdy nechtěl prohrát. Byl to typ dobrého grázlíka, který dokázal vybudit k lepším a obětavějším výkonům i své spoluhráče,“ nešetřil chválou Novák a dodal, že by mu jako trenér zřejmě vytýkal jen zbytečné fauly, kterých se při hře občas dopouštěl.

Kromě lásky k hokeji spojuje Jaroslava Holíka a Petra Nováka i skutečnost, že oba trénovali brodský hokejový tým. Holík tým vedl v devadesátých letech.
„V Havlíčkově Brodě tehdy hráli zkušení hráči Libor Dolana, Olda Válek, Jaroslav Benák a pak mladí Martin Čech nebo Radek Martínek. Ti v Kotlině svou kariéru začínali a často se mě ptali: pane Holíku, proč na nás pořád tak řvete? A já na ně: Vy voli, přece proto, abyste byli dobří. No, a dneska Martínek už deset let hraje v NHL a Martin Čech, kdyby neměl tu nešťastnou tragickou nehodu, mohl hrát extraligu dodneška,“ zavzpomínal Holík.

Hráči mu říkali "Starej"
Jaroslav Holík se narodil 3. srpna 1942 v Havlíčkově Brodě. Mezi spoluhráči měl přezdívku „Starej“. V letech 1961 – 1979 působil jako hráč v Dukle Jihlava, za kterou nastoupil k 602 utkáním, v nichž nasbíral 641 kanadských bodů. S jihlavským klubem vybojoval sedm titulů mistra republiky. Další čtyři ligová prvenství později přidal jako trenér. Mistr světa z roku 1972, jako hlavní kouč pak přivedl dvakrát po sobě ke světovému titulu reprezentaci do 20 let.
Zdroj: Wikipedie

Jak sám říká, nic ho nebolí, ale psychicky je to hodně těžké. Nic ale ze své osobnosti neztratil, věci nazývá pravými jmény, tak jak to ostatně dělá celý život.

Říkáte, že nejhorší je psychika, ale máte manželku, děti, vnoučata. Jste bojovník, jen tak něco vás neporazí.
Vám mladým se to snadno říká, ale mě bude sedmdesát roků, a tak přemýšlím, jestli to mám zapotřebí, ještě takhle těžce bojovat? Ale máte pravdu, rodina mě žene dopředu a podle doktorů, až budu mít protézu, tak to zase bude dobrý. Ale můžu si za to sám, neuměl jsem v životě odpočívat. Proto říkám Bobbymu (syn Robert – pozn. autora) a Frantovi (zeť František Musil – pozn. autora), ať s prací brzdí nebo dopadnou jako já.

Stál jste na počátku výborné hokejové kariéry syna Bobbyho. Co dělá dnes?
Bobby mi říkal, že už vydělal tolik peněz, že dělat nebude. Skončil dřív, dva roky mohl klidně ještě hrát, ale chtěl se věnovat dceři. Té je patnáct a je stejně stará jako můj vnuk. Bobby žije na Floridě, jeho dcera se tam věnuje military (jízda na koni- pozn. autora).

A co vaše dcera, mimochodem, bývalá výborná tenistka?
Žila v Kanadě a před třemi roky se s rodinou vrátila do Čech, ale už jsou zase zpátky ve Vancouveru, když to Frantovi nevyšlo v jihlavské Dukle.

Můžete to upřesnit? Co mu nevyšlo?
Vlastně za to mohou ti jihlavští hokejoví radilové. Chtěli po něm, aby jako manažer klubu sháněl peníze. S tím on ale nesouhlasil a bránil se slovy: Jo, já budu shánět peníze a vy, co nerozumíte hokeji, budete dělat hokej.

Vraťme se k vaší trenérské kariéře. Jak se vám trénovalo v době, kdy bylo prakticky nemožné vyslovovat svoje názory nahlas?
Do roku 1987 jsem byl voják z povolání a do té doby jsem s tím problém neměl. Do KSČ mě nikdy nedostali, a to ani kvůli dětem, aby mohli studovat, jak to dělali někteří mí spoluhráči. Vždycky jsem klukům v Dukle říkával: když ten hokej budeš hrát dobře, tak tvoje děcka studovat budou. A jestli ne, tak běž ke komunistům.

Neuvažoval jste o emigraci?
Ne, to nikdy. Kvůli rodičům i kvůli Vysočině, která mi prostě přirostla k srdci a mám ji rád. Věděl jsem, že se dětem můžu profesionálně věnovat i tady. Náhodou teď čtu knížku, kterou napsal Štrougal (někdejší předseda vlády ČSSR – pozn. autora) a ten tam v jedné pasáži píše, že za ním jednou přišli funkcionáři z ČSTV s tím, že v reprezentaci je hokejista, který nadává na komunisty. A jak hraje, ptal se jich Štrougal. A oni, že dobře. Tak se o tom nebavte a bude hrát, odbyl je. Věřte, nebo ne, hovořili o mně (úsměv).

Vaše dcera ale naopak emigrovala. S tím už jste problémy měl?
Měl. Nemohl jsem dělat hlavního trenéra v Dukle Jihlava. Dostal to Pepík Augusta, který u komunistů byl. Obrátilo se to až po devadesátém roce a já s Duklou udělal v roce 1991 její poslední titul.

Hned v další sezoně jste ale v Jihlavě skončil. Proč?
Zabalil jsem to sám. Volali mi funkcionáři z Vítkovic, jestli jim nepustíme ligový zápas. Tak jsem přišel do kabiny za hráči a řekl, že jestli to prodají, tak končím. Po první třetině to bylo 0:4…

Shodou okolností si loni v Jihlavě svůj poslední mistrovský titul připomínali. Pozvali vás?
Možná pozvali. Stejně bych tam nešel. Jednou mě vyhodili, tak co. Jsem v tomhle jiný než ti Augustové, či Neveselí. Brácha (Jiří Holík, hokejový reprezentant – pozn. autora) je stejný jako já. Taky tam, myslím, nebyl.

V zahraničí skončil i váš syn Bobby. Ten už ale odcházel legálně, že?
Jo, to bylo regulérní. Pomohl mu Ivan Lendl, nějaký právník a ministr obrany Vacek. V devatenácti jsme ho odvezli na letiště a mě bylo jasný, že se už nevrátí. Šok ale prožila manželka, když jí řekl: Mami, tady už mě neuvidíš. Je fakt, že mu komunisti dost ubližovali, poslední dva tři roky ho nepouštěli s reprezentační osmnáctkou ven.

Přijel pak někdy do Čech?
Byl zde dvakrát. Jednou na světovém poháru a jednou za námi přijel na chalupu. Nemá čas, je pořád na farmě, co má na Floridě a objíždí s dcerou koňské závody po střední Americe. Než těch sedm koní, co má, převeze, ztratí tři dny.

Ví se o vás, že jste byl na své děti přísný. Neměl jste s tím problém u manželky?
Ne. Než jsme se brali, mockrát jsem se s ní o tom bavil. Věděla, že se o ní i o děti finančně dobře postarám. Já jsem jí říkal, že nikdy nebude muset pracovat, ale o děti že se musí postarat. Když jsem například nebyl doma, měli Bobby i Andrea napsáno, co mají odtrénovat. A oni to odtrénovali.

Co vašemu drilu říkal syn Bobby?
Když jsem byl za ním naposledy na Floridě, svěřil se mi: tati, dvacet let v NHL, to byla procházka růžovým sadem, ale patnáct let s tebou, to už bych zažít nechtěl (smích). Trénovali jsme každý den, když přišel ze školy. Měl svůj trénink na ledě a pak se pokračovalo doma. Cvičil stříšky, kliky, tisíc střel denně. Ničemu jinému jsme se nevěnovali. Když mu bylo šestnáct, měl po Benákovi nejlepší prověrky v Dukle.

Opusťme rodinu. Nemohu se vás nezeptat, jako čestného prezidenta HC Rebel, co říkáte současným výsledkům brodských hokejistů?
Mají tři vítězství řadě, sleduji to na teletextu, nebo mi volají kamarádi. Kdyby doma dvakrát porazili Most a Litoměřice, mohli na tom být daleko líp.

Kdo vás vysloveně z kádru zklamal a kdo vás naopak překvapil?
Čekal jsem víc od Meidla, Rytnauera bych vyhodil. Líbí se mi Vojtěch Němec, ale ten je zase hypochondr. Extraligu by rozhodně hrát mohl.

V devadesátých letech jste Havlíčkův Brod trénoval.
Jo, to bylo za majitele klubu Sedláka. Tehdy hráli zkušení hráči Libor Dolana, Olda Válek, Jaroslav Benák a pak mladí Martin Čech nebo Radek Martínek.

Ti v Kotlině vlastně svoji kariéru začínali.
Bylo jim osmnáct roků a vždycky mi říkávali: pane Holíku, proč na nás pořád řvete? A já na ně: vy voli, přece proto, abyste byli dobří. A vidíte, Martínek hraje deset let NHL a Martin Čech, kdyby neměl tu nešťastnou nehodu, mohl hrát extraligu dodneška.

Tehdy v týmu působil i dnešní trenér mladšího dorostu HC Rebel Richard Cachnín. Jak jste vycházel s ním?
Vycházeli jsme. Ale taky patřil k těm měkkým hráčům a myslel si, že to hrát umí. Pak jsem na něj přitlačil, vytáhl ho do Jihlavy a on byl rád, kvůli svému otci. Ten si přál, aby si zahrál extraligu. I teď spolu vycházíme velice dobře.

Jak vůbec na roky na brodské střídačce vzpomínáte?
Hodně se o tom bavím s Gustou Žákem (generální manažer HC Rebel- pozn. autora). Bylo to něco nádherného, pořád jsme měli plný zimák. Chodilo na nás tři čtyři tisíce lidí. To už se teď nepodaří nikde, ani v Jihlavě nebo Třebíči.

Vidíte nějaké rozdíly mezi dřívějším a nynějším vlastníkem brodského klubu?
Za Sedláka byla jiná doba, měli jsme se pod ním velice dobře. Byly peníze, utrácely se. Nemělo to žádnou koncepci. Nynější majitelé, to je o něčem jiném. Mají koncepci na čtyři roky. Má to prostě hlavu a patu. Hokej v Brodě teď dělají líp, než v Jihlavě.

Rebelové vyměnili trenéra. Co vy na to?
Petra Nováka si hrozně vážím, protože je to tvrdý a pracovitý trenér, ale pět let u jednoho týmů je až moc, a jak je vidět, tak mu změna prospěla. Přišel místo něj Karel Dvořák a tým potřeboval zklidnit, byla to dobrá volba. Je klidnější než Petr. Líbí se mi, jak Richard Cachnín trénuje mladší dorost. Takové trenéry, co jsou pro to zapáleni, uznávám.

Co jste říkal na letošní Mistrovství světa dvacítek?
Jsou spokojeni s pátým místem. Pro mě je to málo. Nebýt toho Krejčího, který si tam držel proti Rusku s prominutím hubu, pak zahodil hokejku a nakonec se postavil a nic mu nebylo. Kdyby hrál, tak jsme s Ruskem mohli uhrát lepší výsledek. Nějaký kanadský hokejista dokonce psal, že by hrál i s vyraženýma zubama. To jsou ty blbosti českých hráčů.

Za vaší hráčské éry by se to asi nestalo, že?
Tak jak u koho, ale stalo by se to. Souškovi (Jan Suchý – pozn. autora) určitě ne, ten by hrál i s těmi vyraženými zuby.
To prostě záleží na hráči, ale takový dvacetiletý kluk by to udělat neměl.

Na mistrovství se už objevil i váš vnuk David. Co jste říkal jeho výkonům?
Z televize se to špatně hodnotí, ale podle mě může hrát líp. On je hrozně hodnej hráč.

Jak na vás zapůsobily výkony gólmana Mrázka?
Jasná jednička, bez něj bychom tam nebyli, a bez něj tam příští rok nebudeme. On je něco výjimečného. Jsem přesvědčený o tom, že dlouho takového brankáře nebudeme mít.

V letech 2000 a 2001 jste dovedl naší dvacítku ke dvěma titulům Mistrů světa. To se do té doby nikomu nepovedlo …
… a to se dlouho nikomu nepovede. To tady nebudu já ani vy (skáče do řeči).

Jak jste se dostal k trénování výběrů reprezentační dvacítky?
Nebylo to vůbec jednoduché. Hráli tam protekční děti, trénovali protekční trenéři. O tom jsme jednou v Tampě, při utkání hvězd NHL debatovali s Ivanem Hlinkou, Frantou Černíkem a Standou Neveselým, kteří byli na svazu, a já jsem jim říkal: už mě k tomu jednou pusťte a já to s nima vyhraju. Tak asi díky Ivanu Hlinkovi nebo Frantovi Černíkovi jsem se k tomu dostal a dvakrát mistrovství skutečně vyhrál.

Před dvěma lety, právě v souvislosti s nominací na MS dvacítek v roce 2001, jste byl nařknut z přijetí padesátitisícového úplatku. Ten vám měl být nabídnut za nominaci Jana Platila. To asi s vámi, jako rovným člověkem, muselo hodně zamávat, co?
O tom nemá cenu vůbec mluvit. Platil tam měl být protlačený, ale byl a stále je podprůměrný hráč. Odevšad ho vyhodili. Jak jsem říkal, tyhle protekční hráče nemám rád a Platil byl jeden z nich, nezapadal ani charakterově do týmu. Jsem rád, že jsem ho z Kanady poslal domů. To bylo vidět i teď, kdy požadoval po nějakém doktorovi deset milionů, že mu zničil zdraví v NHL.

Ale něco v té kauze přece jen bylo, ne?
Hlavně šlo o Platičova agenta, nebožtíka Jardu Jiříka. Ten mi pořád tvrdil, že je Platil dobrej.

Kdo to po tolika letech na vás vytáhl?
Víte, to jsou lidi, kteří mě nemají rádi a v hokeji toho moc nedokázali. Jsou to takový novinářští radilové, kteří pořád píšou, jak se má trénovat, ale sami nikoho nevychovali. Já jsem se tomu musel smát. Proč to nevytáhli tenkrát. Já bych o tomhle vůbec nediskutoval. Neříkal jsem to jenom Jiříkovi. S dalším agentem Henyšem jsem tohle měl pořád. Pořád mi říkal, že ten a ten je dobrej. A tak jsem se ho zeptal: kolik za něj dáš (smích)? Nikdy nic nedonesl, věděl jsem proto, že tak dobrej ten hráč zase nebude. Vím určitě, že jsem neřekl padesát tisíc, mohl jsem říci dvacet. A to je jedno, šlo o to, aby mi agenti nenabízeli ty svoje protekční děti.

Máte rád hráče, kteří na sobě tvrdě pracují…
To jsou ti, o který se moc nepíše. Třeba bratři Michálkové, Irgl. To byli hráči ve dvaceti k nepoužití, ale svojí pílí jsou ve třiceti hvězdy. Takové hráče rád sleduji. Nebo jsem nepochopil, proč Vladimír Růžička v roce 2004 vzal na MS Jana Nováka. Asi kvůli tomu, že chodil s jeho dcerou, ale nevzal nejlepšího beka, Hamrlíka. Tohle mě prostě štve, ale to je jen v Česku. Na západě to nevidíte.

Pane Holíku, jak vám je po těle, když si někdy v novinách přečtete, že je u nás hráč přetrénovaný?
Na to nemám co říci. Když jsem viděl vnuka Davida, co musí odtrénovat v juniorech Vancouveru, tak tady odtrénují tak desetinu z toho. Tady se jenom regeneruje a odpočívá, to v NHL není.

Jaký máte názor na dnešní extraligu?
Když ji hrál Bobby, bylo dvanáct týmů a jezdilo se na Slovensko. Teď máme tři sta hokejistů venku, týmů máme čtrnáct, tak jakou to může mít úroveň. Když na to koukám, tak to je bez osobního souboje, nic tam není. Na rozdíl od NHL, kterou rád sleduju.

Který tým z NHL se vám líbí?
Líbil a líbí se mi Detroit, hrají evropský styl. Ale už taky mají tým přestárlý.

Petr Veselka, Jaromír Kulhánek

Autor: Petr Veselka

21.1.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Vzala stopařku a přišla o pěněženku

Michaela Horáková začala budovat své sny, oprostila se od stereotypní společnosti a založila vlastní architektonické studio. K tomu přišla tento rok s vlastní módní značkou Mishe.
25

Tvrdohlavě kráčím proti proudu

Dobrohostov opět naservíroval porci dobré muziky

Dobrohostov - Magické prostředí letního parketu v Dobrohostově opět přivítalo festival Stock Dobrohostov. Největší přehlídka regionálních kapel z Vysočiny přinesla nadupaný program a dobrou atmosféru. Tahouny letošního ročníku byly kapely Krausberry, Morava nebo Šohajka.

OBRAZEM: Úroda na Sádku je nejlepší za pět let. Suchu navzdory

Vysočina /ROZHOVOR/ – V nejzápadnější a nejvýše položené viniční trati Znojemské podoblasti právě dozrávají hrozny. Pro vinaře Lubomíra Lampíře z Vinařství Sádek u Kojetic a jeho spolupracovníky tím začíná jedno z nejnáročnějších období. Hrozny ze Sádku i z ciziny se začnou měnit v burčák a následně i ve víno. Vedla k tomu náročná sezona, která nejspíš přinese výjimečnou úrodu.

OBRAZEM: Krucemburk láká na výstavu květin

Krucemburk - Po dvou letech opět rozkvetly reprezentační prostory Úřadu městyse Krucemburk. Spolek zahrádkářů zde po celý víkend 19. a 20. srpna pořádá tradiční výstavu květin. Výstava je milovníkům kvetoucí krásy zpřístupněna vždy v době od 9 do 17 hodin.

Zloděj si do firmy došel pro nářadí

Světlá nad Sázavou – Případ krádeže nářadí k pracovnímu stroji prošetřují policisté z obvodního oddělení ve Světlé nad Sázavou. Ke krádeži došlo někdy v době mezi 7. a 15. srpnem v obci Příseka.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení