Už má za sebou tři zápasy na střídačce severočeského týmu, ve kterých neokusil hořkost porážky. Reprezentační přestávku využil k třídennímu soustředění v „domácí" havlíčkobrodské Kotlině, kde Deníku ochotně poskytl rozhovor.

Vrátím se o několik let zpět, kdy jste ještě oblékal dres HC Rebel Havlíčkův Brod. Jak na tuto dobu vzpomínáte?
To už je hodně dávno (úsměv). Pro mě to byla velká škola. Tady se hrála I. liga, hrála se na špici, byli jsme v play-off a nastupoval jsem v sedmnácti s takovými hráči, jako byl Libor Dolana, Oldřich Válek, Jaroslav Benák, a pro nás mladé kluky to bylo obrovské pozitivum a výborná zkušenost. Když jsem přišel do kabiny, koukal jsem s otevřenou pusou dokořán.

Poměrně brzy jste ukončil hráčskou kariéru. Co bylo příčinou vašeho rozhodnutí?
Jednak to byly zdravotní problémy, měl jsem problémy se zády, a hlavně jsem se v přechodu z juniorského do seniorského hokeje dostal na vysokou školu. Nechtěl jsem tuto šanci propásnout a skloubit to s hokejem na této úrovni bylo těžké. Nicméně ten první rok mi pan Holík vyřídil střídavý start v Praze, kde jsem hrál ve Slávii za juniory a občas jsem jezdil do Brodu. Postupně jsem z hráčské kabiny přešel na trenérskou lavičku.

Vaše první trenérské angažmá bylo doma v Havlíčkově Brodě…
Ano, bylo to po boku Kamila Pokorného, kdy jsme ze druhé ligy postupovali do první. To byl nádherný rok, my jsme snad uhráli třicet utkání bez prohry a do toho vítězná baráž. To jsou nezapomenutelné zážitky.

Působil jste v ruské vyšší lize, kde jste vedl Orenburg. Jak vzpomínáte na toto období?
Po té sportovní stránce to bylo vynikající a dalo mi to strašně moc. V tomto nebyl žádný sebemenší problém. Ale ten život po lidské stránce je tam trošku jiný, než tady a samozřejmě potom to bylo tak, že jsme se domluvili na ukončení angažmá.

O Rusku se hodně mluví, že tam jsou nespolehlivé letecké společnosti. Měl jste z tohoto strach?
To víte, že jsem měl strach. Ty letadla tam nejsou nejlepší, a když sedíte na křídle, které opravdu hodně vibruje, tak ty pocity nejsou nejlepší, ale kdyby jste tam s tím pocitem jel, tak tam nemůžete být.

Když pominu působení v Třebíči, pak přišla trenérská štace ve Slávii Praha vedle Vladimíra Růžičky. Co jste si, u nás asi nejlepšího trenéra, vzal?
Růža je obrovská osobnost. Ukázal mi tu lidskou stránku, jak se pracuje s těmi staršími a zkušenějšími hráči. Samozřejmě i věci z ledu, a tady si myslím, že jsem měl tu nejlepší školu.

Než jste přišel do Chomutova, tak jste působil v prvoligové Kadani, která je černým koněm této soutěže. Myslíte si, že to potvrdí i v play off?
Já si myslím, že ano.

A šance Havlíčkova Brodu vidíte jak? Vypadá to, že narazí na Olomouc…
Viděl jsem Brod proti nám, když jsem byl v Kadani a nyní v Kadani, kdy už jsem teda na střídačce nestál, ale samozřejmě má zkušené mužstvo a i jako Broďák jim přeji, aby šli co nejdál a naplnili své cíle.

Šance působit v extralize si asi hodně ceníte, protože mladých trenérských „dravců" je hodně…
Přesně tak, jak říkáte. Oni mladí trenéři moc příležitostí v extralize, ale ani v I. lize nedostávají. Jsem moc rád za tuto příležitost a porvu se o ni. Sám za sebe mohu říci, že udělám vše, aby sezona dopadla dobře.

Vstup do extraligy vám vyšel náramně, kdy jste získal ze tří zápasů sedm bodů. Lepší start jste si přát nemohl…
Tak mohlo to být lepší. Mohlo to být za devět bodů (úsměv), ale kdyby nám to někdo řekl před těmi zápasy, tak je bereme všemi deseti. Všechny ty body jsme urvali obrovskou bojovností, nasazením a vše bylo podpořeno výborným výkonem brankáře.

Soustředění v brodské Kotlině jste měl naplánované dopředu nebo to bylo rozhodnutí na poslední chvíli?
Neměl jsem to v plánu, bylo to na poslední chvíli. Do kabiny přišlo pět nových hráčů, přišlo i nové trenérské vedení a zvolil jsem tento pobyt zde, abychom se lépe poznali. Chtěl jsem odjet z Chomutova, abychom se poznali i po jiné stránce než hokejové.

Máte vymyšlené něco speciálního na stmelování kolektivu?
Ne, nic specifického nemám. Dnes (ve čtvrtek – pozn. autora) půjdeme na bowling.

Kdo je Jiří Čelanský?

Bývalý hokejový útočník HC Rebel Havlíčkův Brod, který kvůli zdravotním problémům a studiu na vysoké škole ukončil hráčskou kariéru. V sezoně 2005/06 byl po boku Kamila Pokorného u postupu HC Rebel Havlíčkův Brod do I. ligy. Potom působil coby trenér ve vyšší ruské lize, kde vedl Orenburg. Po ukončení tohoto angažmá přijal nabídku Třebíče, kde se věnoval juniorům. Největší trenérské zkušenosti začal sbírat ve Slávii Praha, kde byl nejprve trenérem juniorky a později asistentem Vladimíra Růžičky u A-týmu. Sezonu 2012/13 začal jako hlavní trenér prvoligové Kadaně se, kterou měl výborné výsledky. Od 26. ledna přijal nabídku extraligového Chomutova, kde na lavičce vystřídal Mikuláše Antonika a stal se ve čtyřiatřiceti letech jedním z nejmladších trenérů naší nejvyšší soutěže.