Davide, máte za sebou první rok v zámoří, během kterého jste ochutnal i soutěžní zápas ve slavné NHL. Vraťme se ale na začátek vaší anabáze. S jakými představami jste do Ameriky odlétal?
Já měl poměrně jasno. Už při podpisu smlouvy jsem se bavil se skautem Calgary, že začnu v nižší soutěži, protože Flames podepsali dva gólmany pro NHL. Šel jsem tedy do toho s tím, že budu makat dole a pokusím se říct si o šanci v prvním týmu. Věděl jsem, že na farmě ve Stocktonu bude záležet na mých výkonech, na tom, zda budu mít dobrá čísla a mít za sebou vítězné zápasy, na to v Americe hodně hledí.
To se asi všechno povedlo. Patřil jste mezi desítku nejlepších gólmanů, udržel jste pět čistých kont, což bylo druhé nejlepší číslo, nakonec si i zachytal utkání za Flames. Jste tedy se svým prvním rokem spokojen? Co byl pro vás takový top zážitek?
To se asi přesně nedá říct, těch zážitků bylo samozřejmě víc. Pro mě bylo ohromně důležité, že jsem se dokázal se severoamerickým hokejem srovnat a naučil jsem se řeč. To bylo asi nejvíce potřebné. Celkově se domnívám, že to z mé strany nebylo špatné. Samozřejmě, vždy to může být ještě lepší, ale na první sezonu to nebylo vůbec zlé.
Jakou soutěží vlastně je AHL?
Je to hodně divoká liga. Tam můžete vést třeba 4:0, 5:0, a stejně ten zápas ještě prohrajete. Ti hráči tam mají úplně jiné myšlení, jedou naplno do poslední minuty, ať se děje, co se děje. I když prohrávají 1:4 v poslední minutě, stále chtějí dát ještě alespoň jednu branku, aby se skóre upravilo. U nás se v té samé situaci zápas jenom dohrává. Je to prostě divočina, na tom si trvám.
Takže je to náročné i na pozornost gólmanů.
Určitě. Běžné tam jsou situace, kdy na mě jede jeden hráč, my pak vyrazíme do brejku dva na jednoho a vzápětí jedou tři na jednoho zase k nám. Systém obranné hry tam často splývá s hrou, naprosto přestane fungovat a hraje se hurá stylem nahoru dolů. Zase na druhou stranu, když se hraje déle v obranném pásmu, mechanismy hráči stoprocentně dodržují. Přitom kluci, kteří přijdou z NHL, říkají, že hra v AHL je pomalejší.
Jaká je komunikace s hráči před vámi, když se takto často plaší?
V tom problém není, oni jsou tam zvyklí už od juniorky na komunikaci s brankářem. To je určitě lepší než u nás. Každý tým má zažité určité povely. Například když je gólman za brankou a rozehrává, přesně všichni vědí, kam si mají stoupnout, co mají dělat. Z toho vyplývá i skutečnost, že si je nějak zvlášť nemusím rovnat. Většinou jen například křiknu, že mají někoho za sebou a podobně.
Měl jste během roku období, kdy jste si říkal, zabalím to, vracím se do Evropy?
Ani jednou! Za prvé, jak jsem říkal před chvílí, potřeboval jsem se naučit řeč. A za druhé, chtěl jsem dokázat sobě, rodině i všem ostatním, že na to mám, a bojoval jsem.
Vyplatilo se, dokonce jste se dočkal i pozvánky do prvního týmu Flames. Jak vám bylo, když vám pak trenér gólmanů Jordan Sigalet v Calgary během druhé třetiny utkání proti San José oznámil, že budete ve třetí části do branky?
On mě na to připravoval od začátku. Pokaždé, když jsou Flames na tripu v Kalifornii, za námi na jeden den přijede. Ten den jsme opět spolu trénovali a po tréninku mi napsal SMS, ať jsem připraven na telefonu. Vůbec jsem nechápal, co se děje, nedošlo mi, že zítra hrají v San José. Potom opravdu volal, naložil mě do auta a jeli jsme. V autě už mi říkal, že je možnost, že budu chytat celý zápas. Že prý to ale nepreferují, protože mají poslední zápas základní části a chtějí nechat před play-off chytat Elliotta, aby byl připraven. Naznačil mi ale, že alespoň na chvíli tam půjdu.
Jak jste reagoval?
Řekl jsem si, že by to bylo fajn. Potom mi řekli, že dostanu šanci na půlku zápasu, nebo třetí třetinu. Tak jsem se normálně připravoval na zápas. A upřímně říkám, že jsem z toho ani nijak nervózní nebyl.
Pomohlo vám, že jste za Calgary chytal už před sezonou v přípravě.
Rozhodně! Tam jsem byl nervózní hodně. Hráli jsme ve Winnipegu, a když fanoušci, kteří to hodně prožívali, zpívali kanadskou hymnu, jenom jsem si říkal: Co se to tady děje? U nás se většinou hymna moc nezpívá, tam bylo tři čtvrtě haly plné a zpívali všichni. Tak už z toho jsem byl nervózní. Potom v San José už jsem byl v klidu.
Čím je NHL výjimečná? Co tam na vás udělalo největší dojem?
Luxus. Nemám tím na mysli majetek hráčů, ale to, jak je o ně postaráno, co všechno je jim nabízeno, jaké mají k dispozici zázemí, kvalitu výstroje a takovéto věci. Všude jsou tam naprosto skvělé podmínky pro regeneraci i přípravu. To mě zaujalo naprosto nejvíc.
A herně? Mluvil jste o vyšší rychlosti vůči AHL.
To ano, navíc v NHL jsou daleko tvrdší střely, tvrdší nahrávky, větší přehled hráčů… Oba naši brankáři sice byli zdraví a nahoru jsem se tak podíval jen jednou, ale i za tu zkušenost jsem moc rád.
Už víte, kde budete působit příští sezonu? Budete pokračovat v organizaci Calgary?
Zatím nevím vůbec nic konkrétního. Nyní je to všechno na panu Spálenkovi, mém agentovi, který se stará o tyto záležitosti.
Jak byste zhodnotil život v zámoří?
Měsíc a půl jsem byl v Kanadě, šest měsíců v Americe, v Kalifornii. V kanadské Albertě je sice pořád ohromná zima, ale na to si člověk zvykne. Calgary se mi líbilo, pořád bylo kam se jít podívat, v okolí jsou skokanské můstky, vlastně to celé bývalé olympijské centrum je parádní. Je tam ohromné množství parků, kde se můžete projít či se sportovně vyžít. Pokud bych měl hodnotit Stockton… Tam, kde jsem žil s přítelkyní, to bylo v pohodě a líbilo se nám tam. I zimák byl naprosto perfektní. Celkově ale město není moc přívětivé, je tam jedna z největších kriminalit v Americe, takže to mělo svoje mouchy.
Předpokládám, že jste během sezony sledoval i svůj mateřský klub. Co říkáte na postup Dukly do extraligy?
Je to paráda! Moc jsem to klukům přál. Měl jsem tu čest tým poznat vloni v létě, kdy jsem tady s nimi trénoval, takže už v té době bylo vidět, jaká skvělá parta se tu tvoří. Ohromně jsem jim fandil, celou sezonu včetně play-off a baráže jsem sledoval on-line přenosy. Po každém tréninku jsem šel s telefonem do masérny a díval jsem se na baráž. Jsem fakt rád, že se to klukům podařilo, a doufám, že tady extraliga nebude jenom na rok. Skvělí fanoušci i celé město by si to zasloužili. Teď ještě postavit nový stadion, aby Dukla získala ještě vyšší úroveň.
Kdy začnete s tréninkem a kam pojedete na dovolenou?
Na dovolené jsem už s přítelkyní byl v Emirátech, nyní je čas na trénink. V úterý jsem se začal připravovat s brankáři Dukly, do toho mám udělaný i individuální plán od Calgary, zaměřený na posilování těla a celkovou kondici.