Anna K. se po právu pyšní titulem Zpěvačka roku, který jí letos v březnu udělila Akademie populární hudby. Energií nabitý koncert sklidil velký úspěch a ani po dvou hodinách nebral konce, protože plný sál posluchačů si vynucoval další přídavky. Usměvavá zpěvačka fanoušky neopustila ani po vystoupení, rozdávala podpisy, ochotně se s každým fotila a na závěr se šla bavit k baru.

Jaká byla atmosféra v Havlíčkově Brodě?

Krása. Nádhera… Byl to poslední koncert z turné, takže to bylo lehce unavený, hodně smutný, ale pointa byla krásná.

Je nějaký důvod, proč jste turné zakončovali právě v Havlíčkově Brodě?

Není. (smích) Není žádný důvod, jen to tak vyšlo. Je pravda, že ještě za měsíc je pardubický koncert. Nechci říct, že se nepočítá, je jen přeložený. Turné skončilo teď a za měsíc se sejdeme na úplný závěr.

Co plánujete teď?

Chystám se konečně vyspat a vyjet na kolo. Až se vyspím a zajezdím si na kole, budeme jezdit letní festivaly. A hlavně - vyjde mi první DVDčko v životě. Vyjde společně s cédéčkem, nějakou bestofkou, kterou moje vydavatelství chce urputně vydat, že prý mám dost hitů. Na tomhle turné jsme točili koncerty, na DVD se kromě nich objeví možná i akustické hraní ze zkušebny.

Dlouhou dobu jste hrála v divadle, chtěla byste se ještě někdy na divadelní prkna vrátit?

Ne. (smích) Na divadelní prkna bych se asi vrátit nechtěla, ta koncertní mi k životu bohatě stačí.

V současnosti se mnoho zpěvaček vrhá do muzikálů. Láká vás to také?

To je sice teď móda, ale když mně bylo dvacet, tak už jsem deset let hrála v divadle Semafor, což bylo muzikálové, lépe řečeno hudební divadlo. Tam se zpívalo, hrálo, možná někteří i tančili, já teda ne. (smích) V divadle Semafor jsem byla s pauzami 22 let, takže působení v divadelních kouscích mám splněno. Teď mě baví opravdu jen moje kapela a koncertování.

Spekuluje se, že se v nejnovějším videoklipu k písni Spojený království smutku a radostí objevil váš osobní příběh. Je na tom něco pravdy?

Ano, je. Jsou tam jen útržky, nedá se to moc popisovat. Pouze jsem svému kamarádovi, mladému režisérovi Jakubovi, vyprávěla nějaké soukromé věci, točilo se to na místech, ke kterým mám vztah, například na pražské Štvanici, kam jsem chodila bruslit, je tam vidět i moje základka. Objevují se tam pozitivní věci i moje strachy, protože ta písnička není moc optimistická.

Jsou to však útržky spíše z dětství, ne nějaká životní tragédie. Objevuje se tam můj panický strach z lékařů. V dětství jsem byla v nemocnici pořád, protože jsem byla velký raubíř, kromě toho jsem za sebou měla takové ty klasické operace jako kýla, slepé střevo. V klipu to možná vyznívá jako nějaká životní katastrofa, ale není tomu tak. Někde jsem četla, že jsem údajně měla být přepadená, ale to se skutečně nestalo.

Je pravda, že jste chtěla být kytaristkou, ale zabránila vám v tom omrzlá ruka?

Ano, omrzla mi levá ruka, nemám cit v konečcích prstů. Teď jsem se bouchla i do pravé, takže mi možná poprvé v životě sleze nehet. Vypadá to moc krásně, škoda, že to, milí čtenáři, nemůžete vidět. (smích)

Příbuzný článek o vystoupení Anny K v Havlíčkově Brodě najdete ZDE.