Přiblížila byste čtenářům téma letošního veletrhu?
Letos jsme zvolili téma Cesty. Mohou to být cesty v různém slova smyslu, které se týkají přímo cestování, jako průvodci, jazykové učebnice, ale mohou to být také cesty vnitřní.

Prozraďte, na jaký doprovodný program se tento rok mohou návštěvníci těšit?
Určitě by si neměli nechat ujít páteční besedu s Jiřím Moravcem, autorem knihy Procházka amazonským pralesem nebo Václavem Cílkem, který bude mluvit o své knize Orfeus – kniha podzemních řek. V sobotu bych pozvala například na besedu s páterem Františkem Líznou, který pohovoří o svých cestách na Krym, do Santiaga de Compostella a do Říma.

Doprovodné akce jsou ale určeny téměř celé rodině…
Ano, snažíme se, aby byl program co nejpestřejší, a přišli si na své všichni. Proto letos proběhne i setkání s překladatelem a básníkem s kytarou Jiřím Dědečkem, pro ženy je zase organizována autogramiáda s Magdou Váňovou, autorské čtení Evy Hauserové nebo Věry Noskové.

V programu se objevuje i několik velmi slavných jmen.
Novou knihu přijede představit Michal Viewegh, autorské čtení a autogramiádu si připravil i Ludvík Vaculík nebo Jiří Stránský.

Jak vlastně probíhá samotná příprava veletrhu? Jací nakladatelé se mohou do soutěže přihlásit?
Hlásit se může každý. Nakladatelství zasílá vždy dva výtisky knihy, s níž chce soutěžit. Porota z Krajské knihovny Vysočiny, což je hlavní organizátor akce, pak vybere ty nejlepší.

Vy do poroty nepatříte?
Ne, já ne(směje se). Po těch devatenácti letech, kdy se na veletrhu podílím, mám už určité vazby na nakladatele, proto raději zůstanu v pozadí.

Devatenáct let je přece jen pořádně dlouhá doba. Změnila se nějak koncepce veletrhu za ta léta?
Koncepce samotná se nijak nezměnila. Veletrh vznikal v době, kdy tady rostlo mnoho nových nakladatelství, stará naopak často zanikala. Vydávalo se velké množství knih, které dříve nevycházely. Ať už šlo o zakázaná díla nebo třeba knihy určené ženám, či esoterickou literaturu. Téměř na bodu mrazu byla ale distribuce. Proto jsme se vlastně rozhodli veletrh uspořádat.

Teď už je ale trh a situace kolem knih úplně jinde. Díky technice se posílají třeba mailem.
To je pravda, ale kontakty potřebují autoři, nakladatelé i knihkupci získávat stále. A kde jinde jste v těsnějším kontaktu než právě tady? Mnoho lidí se už mezi sebou zná, panuje tu takové jarmareční veselí (směje se). Veletrh si navíc za ta léta získal velkou prestiž. Jde o druhý největší knižní veletrh u nás, a to něco znamená.

A co návštěvníci? Chodí více?
Musím říct, že ano. Každý rok se zde objeví třináct tisíc lidí, a to je už nějaké číslo. Připadá mi, že tady už je akce pro lidi součástí kalendáře (směje se).

Ozdobou veletrhu je i několik známých spisovatelů. Musíte je přemlouvat, aby se zúčastnili?
Tak to vůbec. Nikdy jsem nikoho nepřemlouvala. Jezdí velmi rádi a sami se s námi domlouvají třeba už rok dopředu. Třeba Michal Viewegh sem jezdí moc rád, letos měla přijet i Irena Dousková, ale bohužel musela odjet na stáž. Autoři si uvědomují, že je to pro ně nejen propagace, ale navíc mají přímý kontakt se čtenářem, což je pro ně velmi důležité.