Čím dál více se dostávají do povědomí posluchačů, našlapují lehce, ale sebejistě. Po první energické a našláplé desce Čas je v nás kapela přichází s druhou deskou, jenž nese název Monolit. Vše o kapele a jejích dalších plánech nám prozradil Ondra Málek.

Vznikli jste téměř před šesti lety, čí to byl nápad založit kapelu, a jak vůbec vznikl?
Nápad to byl můj a bubeníka Petra Jajtnera. Od začátku bylo jasné, že bude těžké začít od nuly, ale věděli jsme, co budeme hrát, proto jsme do toho šli. Ostatně úplně první pecku „Zloději koní“ jsme nahráli až teď na novém CD.

Název kapely je totožný s názvem vaší zkušebny, kolik času trávíte zkoušením?
Dřív to bylo častěji. V začátcích třeba čtyřikrát do týdne několik hodin. Postupně, vzhledem k pracovním a studentským povinnostem, je času méně. V současnosti zkoušíme v průměru čtyřikrát do měsíce celý večer. Jak kdy.

Byli jste pozváni na šest koncertů jako předskokani Divokého Billa, co to pro vás znamenalo?
Uvědomili jsme si, co znamená hrát před dvěma tisíci lidí a vidět, že je to baví. Nasávali jsme jejich energii a přenesli ji do kytar, houslí, bubnů. Byl to skvělý kolotoč. Kluci z Divokýho Billa jsou pohodáři, je to o nich známé. Navíc, mají hodně hudebních zkušeností. Jsou to páni muzikanti, s nohama na zemi. Letos bychom na konci roku s nimi měli vyrazit zase.

Jak se dá kloubit hraní v kapele se zaměstnáním?
Jak jsem již říkal, času na zkoušení je málo. Není to jenom škola a práce, které nás o něj okrádají. Nejnebezpečnější pro kapelu jsou špatné vztahy mezi jednotlivci. Také to, když se třeba povede koncert nebo CD a někdo nás pochválí. Nesmíme usnout na vavřínech, ale valit tím tempem dál. Jak říká náš houslista Martin Kasal: To tě musí bavit.

Pomalými krůčky se blíží léto, které bývá plné koncertů a festivalů, je nějaká akce, na kterou se nejvíce těšíte?
Moc se těšíme na Šatlava fest! Jde o akci, kterou si sami pořádáme. Loni byl první ročník, jenž sklidil velký úspěch. Letos se koná 31. 7. v Přibyslavi pod zámkem, kde vystoupí včetně nás i plno jiných kapel. Prostě mejdan s prohýřenou nocí.

Hrajete raději v uzavřených prostorách, nebo na již zmíněných festech?
Není nad letní festivaly, kde se zvuk nese údolím, na sluníčku teplá pivo, a z nás teče pot proudem. Bohužel to nejde celý rok.

Jaké jsou vaše cíle, kde byste si chtěli zahrát, popřípadě s kým?
Rádi bychom hráli více v létě na festivalech tipu Okoř, Benátská noc a dále se tím dostávali do podvědomí fanoušků, nejen na Vysočině. Během jara chystáme klip, třeba se zadaří a chytne se v TV hitparádách.

Jaké publikum chcete svojí tvorbou nejvíce oslovit?
Dle statistiky na Facebooku máme nejvíc fanoušků v rozmezí 13 až 17 let, a potom okupují velkou část pověstného koláče ženy ve věku 18 až 24let. Na Facebooku je to ale zkreslující. Myslím, že máme dost fanoušků i ve střední generaci. Rádi bychom oslovili každého.

Máte nějaké hudební vzory?
Já osobně spíše tíhnu k hudebním směrům, jako je rocková muzika řízlá lidovou hudbou, líbí se mi také keltský rock, jak se říká, lidovky v rockovém kabátě. Prostě bigbít se šťávou. Kluci z kapely jsou na tom podobně.

Je nějaká kapela, která vaši tvorbu nejvíce ovlivňuje?
Něco nás při tvorbě určitě ovlivňuje, ale nemyslím si, že by to byla nějaká kapela.

Kapel se rodí stále více, avšak není jednoduché dostat se do povědomí. Máte na to nějaký recept?
Musím se vžít do skupiny lidí, kde je jich co nejvíc, abych se dostal do povědomí. Třeba Eva a Vašek mají obrovskou cílovou skupinu. Jenže mi ukažte, kdo takhle mladý začne hrát dechovku? Populace stárne a česká rádia nové kapely hrát nebudou. A bude hůř!

Co byste poradili začínajícím skupinám?
Chuť, výdrž, nápady a hlavně štěstí!

Vaše tvorba je rozmanitá, těžko ji zavřít do škatulky, jaký hudební styl hrajete?
Jak která pecka. Nechci moc rozebírat jednotlivé hudební styly, pohybuje se to mezi rockem, folkem, popem, punkem, keltskou a lidovou hudbou. Někde maličko i metalem, tak nějak podle nálady (smích).

Po dvou letech vydáváte své druhé album s názvem Monolit, vnímáte nějakou vyzrálost oproti prvnímu albu?
Určitě! Jednak jsme nahrávali v jiném studiu, a jelikož máme každý plnou hlavu nápadů a každý si ke všem peckám něco dovymyslel, tak si myslím, že je to docela bohaté CD vzhledem k jeho nízké ceně. Najde se na něm oproti prvnímu CD spousta nových nástrojů, jako jsou bonga, kastaněty, hoboje, lesní rohy a také půllitry.

První album Čas je v nás, je našláplé, plné beatu, popu, folku, punku, co fanoušci uslyší, když si poslechnou Monolit?
Snad nejen uslyší, ale i pocítí energii, kterou jsme do CD vložili, aneb jak říká Libor Jaroš: To cédéčko nás stálo nejen prachy, ale skoro i krev! Opravdu jsme do toho natlačili co nejvíce, doufám, že Monolit bude na lidi působit optimisticky.

Co byste vzkázali svým věrným fanouškům?
Držte partu a mějte nás rádi!

Michaela Kasalová