„První knihu maminka napsala v roce 1944 tady v Modlíkově, jezdila sem z Prahy k tetě, a to pod svým dívčím jménem Jaromíra Setničková,” řekl na besedě s občany obce čtyřiašedesátiletý Vladimír Kolár. Prvotina Jaromíry Kolárové (1919 - 2006), jedné z nejúspěšnějších českých spisovatelek, filmových a televizních scenáristek druhé poloviny 20. století, měla titul Psala jsem pro tebe.

„Vím, že v Modlíkově byl také můj otec František Kolár, na začátku války sem přijel, aby se rozloučil se svou láskou před útěkem do Anglie, kam emigroval, aby vstoupil do zahraniční vojenské jednotky bojující proti hitlerovskému Německu,” dodal Vladimír.
Ještě před besedou se na návsi vysvětlilo, co jemu, který do Modlíkova přijel vůbec poprvé v životě, dosud nebylo úplně jasné - teta maminky se jmenovala Poulová a ve vsi vedla obchod se smíšeným zbožím, krám měla v bývalé škole. Žel, z nádherného vesnického stavení s věžičkou zbyla jen poloviční ruina. Na válečné cesty do Modlíkova, a také do sousední vesničky Hřiště, Jaromíra Kolárová vzpomíná v posmrtně vydané knize Divný čas, divná láska.

Otec byl málem popraven
Píše v ní například o tanečních zábavách, které se navzdory okupačnímu zákazu konaly v zatemněném špejcharu.
„Kolárová uvádí, že za tancem šlapala dvě hodiny, není proto pochyb, že jde o dosud stojící historický špejchar ve vsi Železné Horky,” soudí starosta Modlíkova Miroslav Štědrý. Až se tajil dech, když Vladimír Kolár vyprávěl o poválečných osudech rodičů. Jeho otec byl v nezákonných procesech obviněn z protistátní činnosti a špionáže, hrozil mu trest smrti. Jelikož vyšetřovatelé z něho „přiznání” nevytloukli, nebyl popraven a rozsudek zněl 15 let odnětí svobody.

Jaromíra Kolárová nesměla publikovat, v Ostravě získala jen mizerně placenou práci a své tři malé děti „vodila za nos”, že tatínek leží v nemocnici, nechtěla jim kazit dětství.
Několik let po tom, co rodina byla opět šťastně pohromadě, spisovatelka přišla vinou embolie o nohu.

Co už máma nenapsala
„Na invalidním vozíčku maminka napsala scénáře filmových veseloher Holky z porcelánu a Léto s kovbojem, těžkou osobní situaci kompenzovala humorem,” ocenil Vladimír Kolár. Jaromíra Kolárová se v memoárech ohlédla jenom za svým mládím.
„Knihu Divný čas, divná láska ukončila mým narozením. Aby popsala, co se dělo, když jejího manžela a našeho tátu nezákonně málem popravili a nakonec odsoudili k dlouhému vězení, na to již síly neměla. Úkolu jsem se po její smrti ujal knihou Co už máma nenapsala. Žel, kniha se nedostala do běžné distribuce,” podotýká autor.

Jaromíra Kolárová do milovaného Modlíkova po válce již nepřijela. Napsala, proč: „Nikdy se na toto místo nevrátím, mohla bych tam najít vodu v betonovém korýtku nebo supermarket. Je nesmírně těžké zestárnout ve dvacátém století, které den ze dne mění všechno, co se zdálo celé věky neměnné.“
Syn spisovatelky poznal, že obava jeho maminky je sice obecně platná, v Modlíkově naštěstí nikoli.

AUTOR: IVO HAVLÍK