VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Abstraktní umění nabízí stále nové pohledy, říká ředitelka brodské galerie

Havlíčkův Brod – Nejbližší mi je české umění, z regionálních autorů to je hlavně Bohuslav Reynek, Jaroslav Šerých a Jan Zrzavý, říká ředitelka Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě Hana Nováková.

11.6.2016
SDÍLEJ:

Ředitelka Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě Hana Nováková.Foto: Hana Nováková

V roli ředitelky havlíčkobrodské galerie se snaží pořádat až deset autorských výstav do roka, různé akce pro děti a mládež či výtvarné kroužky a dílny.

Již od roku 1992 jste ředitelkou galerie. Jak jste se k umění dostala?
Už jako malá holka jsem velmi ráda kreslila. Pocházím z Křížové (dnes Krucemburk), ale po ukončení základní školy jsem studovala střídavě v Brně a Praze. Absolvovala jsem střední výtvarnou školu a měla ambice pokračovat v umění na akademii či vysoké škole uměleckoprůmyslové, ale nedostala jsem se tam. Obor dějiny umění v daném roce nebyl otevřen, proto jsem hledala nějaký jiný, který by byl nejbližším mým zájmům. Vybrala jsem si tedy Filozofickou fakultu v Praze a obor Teorie kultury, kde se také dějiny umění studovaly. Myslela jsem si, že po roce opět zkusím své štěstí na akademii, ale nakonec k tomu nedošlo.

Jak to?
Měla jsem kolem sebe výbornou partu spolužáků, a díky některým z nich i spousty benefitů. Měli jsme například volný vstup do pražských divadel, díky brigádě v divadle Semafor jsme se dostali k lístkům na jejich beznadějně vyprodaná představení. Navštěvovali jsme takzvané předváděčky a přednášky o kinematografii u profesora A. M. Brousila a řadu dalších. Rozhodla jsem se nic neměnit, a jakmile to bude možné, zaměřit se cíleně na dějiny umění.

A povedlo se?
V roce 1983 jsem nastoupila na postgraduální studium muzeologie do Brna a konečně v roce 1989 jsem se dostala na dějiny umění do Prahy. Bylo to asi mé nejkrásnější studijní období. Po revoluci se totiž na fakultu vrátili profesoři, které jsem obdivovala a uznávala, takže jsem vystudovala v tom nejlepším období (usmívá se).

Jak jste se dostala do Havlíčkova Brodu?
Pocházím sice z Krucemburku, ale v mých deseti letech jsme se přestěhovali do Brodu. Po studiích jsem zůstala v Praze, ale po dvou letech, kdy jsem bydlela na Smíchově, tedy v lokalitě, kde se v té době stavělo metro, a oproti Petřinám to byla nehezká a i nebezpečná čtvrť. Když se v havlíčkobrodském muzeu uvolnilo místo, rozhodla jsem se vrátit do Havlíčkova Brodu. Práci v oboru, která by mne uspokojovala a naplňovala, jsem v Praze neměla. I když jsem po večerech měla skvělou brigádu jako uvaděčka v Divadle Járy Cimrmana v Braníku, jízdy domů noční tramvají nebyly tím pravým šálkem kávy. V Brodě jsem zpočátku pracovala jako historik nových dějin, ale v roce 1985 se mi splnil sen a nastoupila jsem na pozici historika umění a literárního historika.

Zajímala vás i práce v muzeu?
Bavila mě. Pracovala jsem i se středověkými uměleckými díly. Mám ráda gotiku a baroko. Ostatně i moje diplomová práce na „Dějinách umění a uměleckého díla minulosti" byla zacílena na baroko, konkrétně na takzvaný Uhrovský oltář, který byl v té době deponován v muzeu.

Máte raději moderní (abstraktní) či starší umění?
Když jsem začínala, preferovala jsem to starší. S věkem se můj pohled mění. Tím, jak člověk stárne a získává zkušenosti, tak zjišťuji, že je mi dnes bližší abstraktní umění. Jde o to, že i abstraktní umění není jen změť čar a skvrn, ale má svůj pevný smysl a řád, který vychází ze skutečnosti a místo konkrétního zobrazení ji tvarově a barevně zjednodušuje. Nebo pracuje se základními výtvarnými prvky jako tvar, obrys, barva, světlo, linka, křivka, které neváže na reálné objekty, ale na obsah. Důkazem toho je, když se například podíváte na ten náš pozemský svět z větší výšky. Čím výš stoupáme, detaily se ztrácejí a krajina najednou získává podobu abstraktního obrazu. Cílem je, jak dané dílo působí na mne, může se mi líbit nebo mne iritovat, prostě musí ve mně vyvolávat nějakou reakci, nesmí mi být lhostejné. I když se díváte na stejný obraz, stále v něm objevujete něco nového i v odrazu na rozpoložení, v jakém se nacházíte.

Předpokládám, že asi ráda navštěvujete galerie v zahraničí. Pařížský Louvre asi znáte nazpaměť, že?
Je to tak, ráda cestuji a poznávám to, co znám pouze z knih. Všechny mé zahraniční dovolené jsou vždy spojené s návštěvami památek, galerií a muzeí. Do Louvru jsem se poprvé podívala hned v dubnu 1990 a druhá má cesta vedla do Benátek. Bylo to ohromující setkání. Reálnou zkušenost nelze popsat a o to víc mne mrzí, že tuto možnost jsem neměla během celého studia. Každopádně je toho stále ještě hodně, co bych chtěla vidět.

Pojďme se vrátit k regionu. Co vůbec obnáší vaše povolání? Jak vypadá váš běžný den?
(usmívá se) Bohužel je to hodně o administrativní činnosti. Ani nevíte, jak bych ráda trávila dny na cestách po výstavách, v ateliérech umělců, hledala vhodné typy do sbírky a díla na výstavy. V havlíčkobrodské galerii jsme velmi malý kolektiv, kde každý musí dělat to, co je právě potřeba, třebas i uklízečku. (směje se). Vedle administrativy stále kurátorsky připravuji výstavy, nedostatek času na odbornou práci pak doháním po večerech nebo o víkendu. Jsou to hlavně texty do katalogů, studium odborných materiálů i legislativních změn, na které není v práci dostatek klidu.

Jak funguje dnešní spolupráce s výtvarníky a umělci obecně? Jsou přístupní a ochotni půjčovat vám své sbírky?
To je různé, někteří výtvarníci jsou velmi nedůvěřiví, chtějí nejdříve za vámi vidět nějaké hmatatelné důkazy vaší profesionality. Trvá dlouho, než si získáte jejich důvěru a jsou ochotni vás pustit do ateliéru a následně zapůjčit svá díla na výstavu. Někdy se také stává, že se dohodneme, připravujeme celou akci a na poslední chvíli si to autor rozmyslí. Je to běh na dlouhou trať a někdy i věc náhody. Mnohdy se dlouho snažíte navázat bližší kontakt s konkrétním člověkem a pak někam přijedete a pomohou vám známí, kolegové nebo přátelé.

Nemáte někdy pocit, že není už kam sáhnout? Tedy, že jste vyčerpala všechny možnosti?
To rozhodně ne. Někteří umělci jsou sice introverti, je těžké s nimi navázat vztah, ale rozhodně nehrozí, že by nebylo co vystavovat. Nápadů by bylo naopak více než dost, ale prostoru je málo.

Za těch čtyřiadvacet let, co jste ředitelkou, splnila jste si již nějaké své sny? Mám tím na mysli, zda jste uspořádala výstavy dle svých přání a vkusu…
Ano, hned celou řadu. Jednou z mých velkých snů a tuh byly například výstavy děl Bohuslava Reynka, Hany Purkrábkové Ladislava Čepeláka a řady dalších. Samozřejmě jich mám ještě mnoho, ale zatím je nebudu prozrazovat, abych to nezakřikla (usmívá se).

Rozumím. Jak podle vás lidé v dnešní době vnímají umění? Osobně si myslím, že se ho občas bojí. Ve společnosti obecně panují názory, že když neumím kreslit, tak umění nerozumím a nemám v tom co pohledávat…
Tento názor je rozhodně zcestný. Vnímání umění je velmi individuální. Důležité ale je, aby se lidé neostýchali a do galerie přišli, i když tvrdí, že umění nerozumí. V každém z nás umění vyvolává něco jiného. Vše se také vyvíjí. Podle mě lidé například dříve mnohem více četli, včetně dětí, a právě v knize se prostřednictvím ilustrace vlastně poprvé seznamují s uměním. Dalo by se říci, že ilustrovaná kniha je takovou první vstupenkou do galerie. Osobně se mi velmi líbí holandský model vyučování na základních školách, kde děti mají každoročně povinné návštěvy dvou koncertů, dvou výstav v galerii a muzeu. Když je k umění nevede rodina, tak aspoň zastoupí škola. Na obranu českého prostředí však musím podotknout, že o naše výukové programy je celkem velký zájem, ale je to také otázka aktivního přístupu daného učitele. Ti, co zájem mají, si zařídí i případnou změnu rozvrhu, aby se s dětmi s výstavou seznámili a absolvovali doprovodný program. Ti, co nemají, do galerie nepřijdou. Dokladem toho je, že k nám jezdí opakovaně školy z celého regionu, pro které je návštěva galerie celodenním výletem na rozdíl od některých Havlíčkobrodských, jež nás navštěvují velmi sporadicky. Například u minulé výstavy „Dětský svět očima Heleny Zmatlíkové" nebo současné „Josef Lada nejen dětem" musela naše edukátorka zájemce odmítat, neboť měla všechny termíny obsazené.

V galerii máte až deset výstav do roka. Říkám si, zda vám po každé výstavě aspoň něco zůstane?
Umělecká díla a exponáty jsou většinou zapůjčené ze soukromých sbírek nebo institucí. Každou výstavu si samozřejmě dokumentujeme, ale hmatatelným dokladem je tematický katalog. Ten je však velmi finančně nákladný, a proto je s ohledem na náš rozpočet spíše výjimkou. U větších výstavních projektů ho samozřejmě připravujeme a sháníme prostředky na jeho realizaci, ne vždy úspěšně. Při našem malém nákladu je to vždy finanční zátěž pro organizaci. Reálná cena jednoho kusu je ve výsledku podstatně vyšší, než za jakou se prodává. 

Nehledě na pokrytí nákladů za takzvané povinné výtisky, které někdy tvoří i více než třetinu celkového nákladu. Vše je to bohužel jen o penězích.

Kdo galerii vůbec financuje?
V první řadě je to náš zřizovatel – Kraj Vysočina. Hojně se snažíme využívat i menší projekty a granty. Rádi bychom také dosáhli na peníze z Evropských fondů, ale bohužel nejsme s to naplnit všechna jejich kritéria, například minimální roční návštěvnost třicet tisíc lidí. Pokud i nadále bude kritériem pouze dosažené číslo návštěvnosti bez ohledu na demografické zařazení dané instituce, tak máme na rozdíl od velkých univerzitních měst nebo oblíbených turistických destinací smůlu.

Pozvala byste čtenáře na nějakou nejbližší výstavu či akci?
Od 20. července do 11. září budeme mít výstavu zaměřenou na stavebně historický vývoj Havlíčkova Brodu, která nese název „Příběhy brodských domů". Následovat budou obrazy, kresby a grafiky Jany Budíkové, poté Broučci Jana Karafiáta, na závěr roku připravujeme vystřihovánky Kornelie Němečkové a poetické fotografie Hany Rysové. Každopádně bych chtěla moc poděkovat všem zaměstnancům galerie za jejich práci a všem návštěvníkům, kteří nás podporují a pravidelně se k nám vracejí. Připravujeme a plánujeme pro ně další zajímavé výstavy. Plán máme do konce roku 2019 plný a lidé se rozhodně mají na co těšit.

Autor: Filip Brož

11.6.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pod městským znakem se ukrýval fragment původní fasády radnice ze 17. století. Zlaté slunce v modrém poli. Podle odborníků se jednalo o mechanické hodiny.
2

Fasáda Staré radnice skrývala renesanční fresku usměvavých hodin

Brodské koupaliště zláká v létě k osvěžení stovky lidí za den.

Na brodské koupaliště míří stovky lidí za den

Velké Meziříčí i nadále kraluje třetí lize

Vysočina – Také třetí vystoupení Velkého Meziříčí v letošním ročníku MSFL skončilo úspěchem, přivezlo body z Hulína. V divizi D se poměrně dařilo dalším fotbalovým týmům z Vysočiny.

Chotěboř vyhrála ve Speřicích a vede tabulku

Vysočina – Po třech kolech krajského přeboru jsou jediným týmem, který neztratil ani bod, fotbalisté Chotěboře. Derby mezi Humpolcem a Košeticemi totiž skončilo bez branek.

Šmolovy vévodí okresnímu přeboru

Havlíčkův Brod - Druhou porážku v řadě si ve fotbalovém okresním přeboru připsalo céčko brodského Slovanu. Naopak devět bodů ze tří zápasů mají na svém kontě Šmolovy.

Chotěbořský Krédl rozhodl čtyři minut před koncem okresní derby

Vysočina – Špatný vstup do soutěže mají za sebou v I. A třídě fotbalisté Havlíčkovy Borové, kteří prohráli i třetí zápas v řadě, tentokrát 1:0 padli v Dobroníně a navíc se jim v sezoně ještě nepodařilo vstřelit ani gól.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení