VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Díky exponátům můžeme návštěvníkům přiblížit realitu doby, říká Jiří Jedlička

Havlíčkův Brod – Muzeum Vysočiny v Havlíčkově Brodě má za sebou úspěšný rok. Návštěvníci přicházeli na zajímavé výstavy, nahlíželi do světa umění skrz ateliéry umělců a muzeu samotnému se podařilo dobudovat depozitář. Ani letos, a dá se říct ani v dalších letech, však nebude tato kulturní instituce, kterou zřizuje Kraj Vysočina, zahálet.

19.1.2014
SDÍLEJ:

Jiří Jedlička.Foto: Deník/Aneta Slavíková

O tom, co by havlíčkobrodské muzeum ještě rádo zrealizovalo, pohovořil jeho ředitel Jiří Jedlička.

Jak z pohledu Muzea Vysočiny v Havlíčkově Brodě hodnotíte uplynulý rok?
Rok 2013 pro nás byl završením mnohaletého úsilí směřujícího k vybudování nového depozitáře v Havlíčkově Brodě. Nyní máme odpovídající podmínky pro uložení sbírkového fondu, podařilo se nám sbírky přestěhovat a z větší části utřídit. Zbývá jen zprovoznit konzervátorskou dílnu, kde bude možné sbírkové předměty ošetřovat. V uplynulém roce jsme se dostali také do závěrečné fáze velkého tříletého projektu Porta culturae, v rámci přeshraniční spolupráce s Dolním Rakouskem, Jihomoravským a Jihočeským krajem. Také bych rád zmínil intenzivní práci na několikaletém projektu Sklářství Vysočiny, který bychom chtěli nadále rozvíjet.

Jaká výstava či jiná akce v muzeu, která se uskutečnila v roce 2013, měla mezi návštěvníky největší ohlas?
Velký ohlas veřejnosti, a to nejen na Vysočině, vzbudila třídenní mezinárodní konference Češi a Němci na Vysočině. Přijeli přednášející z celé České republiky, Rakouska, Německa a Švýcarska. Sborník z této konference by měl vyjít letos v březnu. V našem muzeu návštěvníky zaujala také výstava skleněných plastik a obrazů Františka Janáka, ilustrací a knižní grafiky Luboše Drtiny nebo keramické plastiky Hany Exnarové. Velký ohlas měla i autorská výstava archeologů našeho muzea a kolektivu spolupracovníků, kteří vytvořili expozici s názvem Cesta do pravěku Havlíčkobrodska. V rámci projektu Porta culturae zaujal třetí ročník Dnů otevřených ateliérů na Vysočině, který navštívilo osm tisíc  návštěvníků. Myslím, že tato akce má tak velký ohlas právě proto, že zprostředkovává kontakt návštěvníků a umělců v prostředí ateliérů kam běžně návštěvník nepřijde. Zaujaly také přednášky historika Michala Kampa o brodských vilách nebo parku Budoucnost.

Jaké máte plány do toho letošního roku?
V pátek 31. ledna otevřeme zajímavou výstavu Ivana Davida s názvem Příběh nemocné duše, kde jsou popsány duševní poruchy a zároveň výstava ukazuje minulost a současnost péče o duševně nemocné. Spolupracujeme také na velkém projektu Baroko na Havlíčkobrodsku, který připravují pracovníci Galerie výtvarného umění spolu se Státním okresním archivem 
v Havlíčkově Brodě. Významným počinem bude rovněž připomenutí výročí sto let od počátku světové války autorskou výstavou historiků našeho muzea  a vrcholem roku by měla být výstava 140 let muzejní práce v Brodě, kde bychom rádi popularizační formou představili naši práci a odprezentovali nové přírůstky do sbírek a příběhy, které se k nim vážou.

Na jaký letošní muzejní projekt se nejvíce těšíte vy osobně?
Myslím, že každá z nabízených výstav a bohatý doprovodný program přednášek si najde své diváky. Mě nejvíc potěší, když se nám podaří prostřednictvím vystavených exponátů zprostředkovat návštěvníkům silný příběh, který je s nimi spojen, a přiblížit jim tak realitu doby. Nehromadíme totiž historické exponáty beze smyslu, ale vytváříme sbírky věcí, které mohou „vyprávět" důležité informace o naší minulosti.

Přece jen, můžete říct, na kterou ze zmíněných akcí jste nejvíce zvědavý?
Já se hodně těším na výstavu 140 let muzejnictví v Brodě. Těším se na to, že odprezentujeme nákupy a dary, které jsme za poslední léta nashromáždili. Například před pár lety jsme pomáhali vyklízet byt Karla Neuerna, prvorepublikového starosty Německého Brodu. Odsud máme asi sedmdesát kusů věcí do sbírek. Pan Neuern v tom bytě, 
v březnu 1939, když přišli Němci, spáchal sebevraždu. Učinil tak po zcela racionální úvaze, protože byl židovského původu a nechtěl vystavit svou rodinu perzekuci. Jeho paní si tam vzala život po příchodu Rusů v roce 1968. Prostřednictvím exponátů, které jsme tam získali, chceme ukázat silný příběh, který ilustruje tragické osudy všech Židů za druhé světové války. Ale to je jen jeden z příkladů. Máme i exponáty po umučeném faráři Josefu Toufarovi 
z Číhoště.

Má veřejnost možnost tyto sesbírané předměty někde vidět, tedy kromě této výstavy?
Rádi bychom z těchto exponátů vytvořili regionální expozici Havlíčkobrodska. To je běžný standard, který má každé muzeum, ale naše muzeum je bohužel jedno z mála regionálních muzeí v republice, kde regionální expozice chybí, protože na ni nemáme prostory. Nicméně zajímavé věci i přesto sbíráme, a pokud se nám někdy podaří vhodné prostory najít, mohli bychom tu získané exponáty vystavit.

Má muzeum, kromě vytvoření regionální expozice, ještě nějaké dlouhodobější cíle?
Jelikož v muzeu trochu bojujeme s nedostatkem prostoru a například při akcích, jako je Muzejní noc musíme expandovat do volných míst na Smetanově náměstí, napadlo nás, že bychom zkusili vymyslet něco, čím bychom toto prostranství dočasně zaplnili. Nápady byly různé a jeden 
z nich byl postavit tam polozemnici metodou experimentální archeologie. Bylo by to takové připomenutí toho, jak náměstí vypadalo v době svého založení. Ovšem o tomto projektu a jeho umístění musíme ještě jednat s vedením města. Vedle této polozemnice bychom chtěli vybudovat také repliku středověké sklářské pece. Obě stavby by mohly být základem menšího archeoskanzenu, kde by bylo možné pořádat různé akce pro veřejnost.

Proč právě středověkou sklářskou pec?
Sklářství má v našem regionu velkou tradici. Na Vysočině byly nejstarší sklárny na Žďársku, ale je problém, že o nich neexistují žádné hmotné doklady, pouze písemné. My jsme na podzim do těchto lokalit vyrazili a budeme se tam vracet na jaře. Hledáme vlastně cokoliv, co by mohlo středověkou sklárnu nějak hmotně doložit. A při této práci jsme se dozvěděli, že v republice neexistuje žádná replika středověké sklářské pece. My bychom ji chtěli přesně zrekonstruovat, což samozřejmě také znamená použít při její stavbě tehdejší prostředky. Mohl by to být zajímavý turistický cíl, i třeba proto, že pec bude funkční.

Proč jste se v muzeu zaměřili právě na sklářství?
Jak už jsem řekl, sklářství na Havlíčkobrodsku a na Vysočině má velkou tradici a žádná sbírkotvorná instituce se jím cíleně nezabývá. Osobně si myslím, že konkrétně Světlá nad Sázavou je dnes hlavním městem skla na Vysočině, navíc má Akademii, kde se sklářství vyučuje. V kraji ale funguje řada dalších skláren. Dnes je tu sklářství zase na vzestupu, o čemž lidé bohužel málo ví. Hledali jsme nějakou specializaci muzea z toho, co je pro náš region významné a co má i nadregionální význam, a zjistili jsme, že tím fenoménem je právě sklářství.

Jaké plány tedy máte v této oblasti?
Ve dnech 15. a 16. května budeme pořádat u nás v muzeu mezinárodní konferenci Sklářství na Vysočině a v Dol-ním Rakousku. Rádi bychom vyzvali badatele, kteří se o tuto oblast zajímají, aby k nám přijeli přednášet. Informace 
z konference budou použity 
i při přípravě knihy Sklářství na Vysočině, kterou bychom chtěli vydat. Souběžně připravujeme i stejnojmennou výstavu, kterou předběžně plánujeme na rok 2016. Spolupracujeme s naším emeritním archeologem Pavlem Rousem, s paní Jitkou Lněničkovou 
a Františkem Gelnarem 
z Prahy. Ti jsou naši hlavní garanti v této věci.

Jak byste si tuto výstavu představovali?
Výstava a kniha by měla ukáazt Vysočinu jako důležitou a nedílnou součást českého sklářství, protože tomu tak opravdu je. Chceme představit návštěvníkům nejen historické sklo, ale také současnou průmyslovou sklářskou produkci a umělecké autorské sklo. Mezi skláře evropského a světového významu z Vysočiny patří například Jan Exnar, František Janák, Jaroslav Svoboda, František Vízner  a další. Ideální by bylo, kdyby se podařilo z výstavy udělat trvalou expozici. Všechna tato činnost by mohla pomoci propagovat obecně sklářství kraje a profilovat náš region i z hlediska turistiky.

Bylo by podle vás možné nějakým způsobem „dostat" sklářskou expozici právě do města skla, tedy do Světlé nad Sázavou?
S kolegy jsme oslovili novou majitelku světelského zámku paní Helenu Degerme právě 
s nabídkou ke spolupráci. Paní Degerme chce zapůjčit na zámek sklářskou expozici 
z Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a my bychom chtěli, aby významnou součástí této expozice bylo sklo
z Vysočiny. Uvidíme, jak tato jednání dopadnou.

Jmenoval jste polozemnici, sklářství, regionální expozici – má muzeum ještě nějaké další plány do budoucna?
Nyní, úplně čerstvě, bychom městu Havlíčkův Brod chtěli nabídnout zpracování výstavy, kde bychom prezentovali historii a současnost našeho města a širšího regionu v partnerských městech, jimiž jsou Spišská Nová Ves, Brille
a Brixen. Recipročně chceme nabídnout výstavní prostory 
a vyzvat muzea z partnerských měst, aby i ona u nás představila svou historii a současnost. Lidé, kteří ještě v partnerských městech nebyli, by mohli tato města lépe poznat 
a možná by je to mohlo motivovat k jejich návštěvě.

Myslíte si, že lidé se v dnešní době v muzeu rádi zastaví?
Jak kdo. Někteří lidé do muzea chodí pravidelně, někomu chybí motivace. Pro muzeum je důležité být otevřený novým podnětům a neustrnout ve stereotypech, proto se snažíme dělat výstavy, přednášky a doprovodné akce natolik pestré, aby každý návštěvník měl šanci vybrat si něco, co ho zaujme. Možná se nám podaří najít nové návštěvníky právě díky výstavě 140 let muzejní práce v Havlíčkově Brodě.

Co vás osobně baví na práci 
v muzeu nejvíce?
Myslím si, že je to obrovsky pestrá práce. Přicházíme do kontaktu s množstvím velmi zajímavých lidí z nejrůznějších oborů. Sami si tu také doplňujeme vlastní vědomosti. Ovšem na druhou stranu je to také hodně náročná práce. Těch úkolů je tolik, že bychom mohli do práce chodit čtyřiadvacet hodin denně, a ty úkoly jsou navíc opravdu zajímavé.

Na jaký úspěch muzea jste obzvlášť pyšný?
Tak určitě na to, že se nám po třech letech práce podařilo zrealizovat depozitář a sbírky jsou dobře uložené. Také jsem spokojený s tím, že v muzeu máme vyvážený kolektiv šikovných pracovníků, kteří si vybudovali dobré renomé 
v odborných kruzích. Do budoucna bych si přál, abychom stále jako tým táhli za jeden provaz a dělali svoji práci na vysoké profesionální úrovni.

Aneta Slavíková

Autor: Redakce

19.1.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Obyvatele paneláku vyděsil had ve sklepě

Policie. Ilustrační foto.

Policisté dopadli zloděje traktoru

Letní kina opět táhnou, vstupné je většinou dobrovolné

Vysočina – Mezi oblíbené prázdninové kratochvíle patří letní kino.

Dolní ulice v Havlíčkově Brodě prošla opravou

Havlíčkův Brod - S dopravním omezením se museli dočasně smířit řidiči v centru Havlíčkova Brodu.

Děti se s prázdninovými kursy rozloučily tvorbou z FIMO hmoty

Havlíčkův Brod – Tématem posledního výtvarného kursu pro děti, pořádaného brodskou galerií byly hrátky s FIMO hmotou.

Právě se narodili. Podívejte se

Havlíčkobrodsko - Na Havlíčkobrodsku se narodila další miminka.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení