Divadelní Přibyslav je tu. Už potřicáté

5. 10. 2013

Redakce

Přibyslav – Třicátý ročník Divadelní Přibyslavi startuje již v neděli 6. října slavnostním zahájením v sedmnáct hodin v přibyslavském kulturním domě.

Klasická hra. V minulých ročnících mohli návštěvníci Divadelní Přibyslavi vidět i Hadriána z Římsů v podání místního souboru Hadrián. | Foto: Deník/archiv

Sejdou se tam příznivci divadel, herci, zástupci jednotlivých souborů, kteří tak dostávají příležitost pohovořit.

Od osmnácti hodin následuje repríza hry Prodaná láska od ochotnického spolku Furiant z Přibyslavi. „V dalších devíti týdnech uvidí diváci dvanáct divadelních her včetně třech pohádek, a vše uzavře první neděli adventní rozsvícení vánočního stromu před radnicí," popsala Anna Šauerová, režisérka a dlouholetá organizátorka přehlídky.

Třicátý ročník je výzva k bilancování… Co vidíte, když se podíváte zpět?

Když se člověk ohlédne zpět, představí si celou řadu nadšenců, kteří se přibyslavskému obecenstvu za ta léta předvedli v nejrůznějších inscenacích. Možná, že by někdo čekal, že se před rokem 1989 hrály převážně angažované hry. Ale opak je pravdou. Těch bylo opravdu pomálu a většinou soubory, které se vrhly na tento žánr, už dávno neexistují. Hrála se hodně klasika, hrály se i hry moderní – ovšem ty většinou u přibyslavských staromilců nemívaly úspěch.

Jak se tedy obcházeli cenzoři?

Klasika dovolovala vyjádřit to, co se otevřeně říct nemohlo. Třeba když si Vocilka do své původní repliky, kterou říká Švandovi, přidal: „Dobře máš. Zavdej si. Čím více ženskou tejráš, tím větší zásluhy. Ostatně když to nevyjde, máš ještě mě. Se mnou na věčné časy a nikdy jinak, kamaráde"… a diváci v sále bouřili. A ti chytří, kteří měli za úkol sledovat, jestli se neříká něco nevhodného, většinou nechápali. Prostě cech komediantský, byl a je cech rozverný, veselý, a co by mnohému v civilním životě neprošlo, tak na jevišti se to snese.

Jak vypadaly první ročníky? Přehlídka jistě prošla vývojem.

První Divadelní Přibyslav se uskutečnila poprvé v roce 1972. Byla to přehlídka okresní, soutěžní a vítěz byl nominován do dalších republikových přehlídek. Později však zájem upadal a přehlídka se na několik let přerušila. V roce 1983 se zase začalo hrát a divadelní přehlídky se obnovily. Tehdy se žezla chopila paní Eva Bechyňová, nacvičila s několika nadšenci dialogy z různých her. Ovšem teď už to nebyla soutěž, ale pouze přehlídka bez hodnotící poroty. V prvních ročnících nebyla o diváky nouze. Jenže v devadesátých letech návštěvnost začala upadat. Přehlídka byla navíc na jaře, a to byl další kámen úrazu. Sluníčko lákalo ven, a komu by se chtělo sedět na divadle? Navíc v té době bylo v Přibyslavi pět divadelních souborů a ty měly všechny na jaře premiéry – takže bylo předivadlováno. Tak se přehlídka přesunula do podzimních měsíců, a tím se stala navštěvovanější a zároveň ekonomičtější.

Připravili jste na letošek nějakou novinku?

Vylepšovat se dá pořád. Je pravda, že by se vše dalo obohatit třeba různými semináři, vystoupeními například profesionálů, besedami – nápadů by bylo. Ale – jsme čtyři zaměstnanci a musíme zajistit pravidelný provoz knihovny, informačního centra a městského muzea (sloužíme i v sobotu) a i tam potřebujeme dělat doprovodné akce, nové výstavy a podobně. Takže nemůžeme všechny své síly vrhnout do jedné akce. A je tu opět i nepřehlédnutelná otázka finanční.

Co to znamená?

Jsme rádi, že se nám podařilo přehlídku „roztáhnout" do dvou měsíců. Pro našeho věrného diváka by bylo neúnosné, aby byla představení napěchována například do jednoho týdne. Jsme malé město, s malým diváckým potenciálem, proto se musíme této situaci přizpůsobit. A navíc chceme našim divákům nabídnout výběr z více souborů, než kolik by se nám jich podařilo natlačit třeba do jednoho víkendu. Takže se nám tento systém osvědčil, protože návštěvnost oproti dřívějším letům stoupla. Navíc jsme opět zavedli na celou přehlídku permanentky, což se divákům vyplatí. Na všechna představení stojí 260 korun, na jednotlivé představení 80 korun.