Vidět ji můžete v Galerii Na Půdě ve Světlé nad Sázavou a autorkami vystavených děl jsou matka s dcerou – Ema a Barbora Srncovy.

Ema Srncová (výtvarnice a malířka, *1942) dostala v roce 1960 nabídku stát se herečkou v Černém divadle Jiřího Srnce. Zde působila dvacet let. Do souboru s ní nastoupili samí výtvarníci a ona pod jejich vlivem začala také malovat. Zpočátku pro potěšení, později začala spolupracovat na divadelních výpravách a od roku 1980 už měla malování jako svou profesi. Vystavovala na mnoha místech ve světě, ale dnes, kdy už ji nebaví cestovat, vystavuje výhradně v České republice.

„Když se dnes dívám na svoje první plátna," říká, „obdivuji především to, s jakou drzostí jsem je dělala. Dnes, když maluji pětatřicet let, si říkám, jakou jsem měla kliku, že nejsem zatížená akademickým vzděláním, především proto, že zlatý řez a další výtvarné zákony se daleko lépe porušují, když je neznáte. Nyní si musím svoji naivitu občas hlídat, ale jestli moje obrázky dávají radost lidem kolem, je to přesně to, proč ráda maluji."

Barbora Srncová (herečka, * 1969) je dcera zakladatele Černého divadla Jiřího Srnce a malířky Emmy Srncové, vystudovala Státní konzervatoř v Praze. Natočila romantickou inscenaci Cowdor a Fera. Později působila v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech, v Černém divadle Praha a v divadlech Panoptikum a Ta Fantastika. Už jako dítě účinkovala v televizních pořadech pro děti. Svou první roli dostala ve snímku Jako zající (1981), později spolupracovala s německou televizí, mj. i v česko-německém filmu Sněhurka (1992). Ve svých pětadvaceti letech dostala angažmá v anglickém dramatu Nehynoucí láska (1994). Nezapomenutelná je samozřejmě jako Rampepurda v seriálu Bylo nás pět (1994) a několika dalších českých filmech, pohádkách (Lotrando a Zubejda) a seriálech.