KOMENTÁŘ: Neupřímnost. Malá. Přesto mi vadí

Začínají padat první jména kandidátů, nominující partaje vyzdvihují jejich kvality, zkušenosti, odbornosti a řadu dalších velmi žádoucích parametrů. Všimněme si, že mnohdy mezi nimi nechybí ani odkaz na kandidátovu znalost místních poměrů, a to ne-li přímo výbornou, pak v nejhorším případě alespoň dobrou. Nechci se do krve přít, že ji alespoň někteří adepti vytoužených lavic horní parlamentní komory nemají. Přesto mi to vrtá hlavou. A dost možná, že to vrtá hlavou i dalším lidem žijícím v rozdělených senátních obvodech.

Havlíčkobrodsko, které spadá do obvodů kutnohorského a chrudimského (právě tam půjdou příznivci Senátu na podzim volit), budiž dobrým příkladem. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale neumím si dost dobře představit, že by kandidát z Chotěboře přesně věděl, kde pálí bota lidi z Hrochova Týnce nebo Vrbatova Kostelce. A naopak: co může vědět kandidátka z Hlinska, co trápí voliče v Havlíčkově Brodě, nebo dokonce v Hurtově Lhotě? V hrubých a obecných rysech možná. Konkrétně už nikoliv.

Vím, že jde v podstatě o maličkost. Ale i maličkost může být neupřímná. A právě tato neupřímnost ve výčtu výše uvedených žádoucích parametrů, alespoň v mých očích, osobnosti kandidátů lehce snižuje.

Senátní volby. Do jisté míry letitá marnost, na druhé straně další šance. Marnost spočívá ve vlastním senátním podniku, který se už dlouho podivným způsobem a s podivnými figurami snaží české demokracii potvrdit svou opodstatněnost. Šanci naopak můžeme vidět v tom, že v lavicích Valdštejnského paláce konečně zasednou ti praví a správní.