Kamínkem, který se snaží dát do pohybu, je veřejně proklamovaná snaha samosprávy v Ledči nad Sázavou opustit hranice Kraje Vysočina a přitulit se do náruče kraje sousedního, tedy Středočeského. A v lavinu se mohou změnit sympatie, v současné době dost možná i takticky skrývané, představitelů dalších měst a obcí, které v blízkosti zmíněné krajské hranice leží. A že existují, o tom není třeba pochybovat.

Mnozí komunální politici, ale i další lidé, totiž podivnému „slepenci“, kterým Kraj Vysočina  rozhodně je, jaksi stále nemohou přijít na chuť. Ale nahlas o tom, na rozdíl od starosty Ledče nad Sázavou Petra Vaňka, pragmaticky nemluví. Krajské dotace jsou přece jen dotace a mnoho obecních investic se bez nich – v době ekonomické mizérie, neobejde – A kromě toho si uvědomují, že by i v případě eventuální změny krajské hranice zůstaly jejich lokality i nadále lokalitami hraničními.

Ledečský starosta se pustil do předem prohraného boje, byť nasadil těžké zbraně: státní úřady se Ledči nad Sázavou jeden po druhém vzdalují, obvodní oddělení Policie ČR se má v tomto městě změnit v pouhou služebnu a kromě toho si tamní lidé dobře pamatují na časy, kdy Ledeč nad Sázavou bývala přirozeným centrem této části havlíčkobrodského okresu.

Petr Vaněk nový zákon o změně hranic krajů, jen tudy totiž vede jeho cesta, neprosadí. Příslušnou zákonodárnou iniciativu nemá a hejtmanství pánů Běhounka a Ratha mu na ruku nepůjdou, byť nosí stejný politický dres. Kromě toho nedisponuje ani významnější poslaneckou či senátorskou podporou.

Celá hraniční lavina se do pohybu nedá. Přesto mohou její jednotlivé a dobře utržené ledečské kamínky na ty správné cíle  dopadnout. A to v krajské Jihlavě.