Skončila podzimní část soutěže, Jiskra obsadila v tabulce sedmé místo a Deník položil šéfovi hráčské lavičky Davidu Kučerovi několik otázek.

Jaký jste si na podzim dali cíl?
Cílem bylo šesté místo, a toho jsme nedosáhli. Na jaře máme těžké rozlosování, šest zápasů na palubovkách soupeřů a pouze pět v domácí hale, čekají nás tedy těžké boje. Chci ale kolektiv pochválit za to, že ani jediné utkání nevzdal. V každém zápase jsme se holkám snažili vštípit do hlav, že je nutné se porvat o každý míč, gól a ve finále i o každý bod.

V čem je zatím síla družstva, na čem je třeba v zimní přestávce především zapracovat?
Sílu družstva musíme hledat v sehranosti. Většina současného kádru trénuje a hraje v podobném složení již několik let. Silnou stránkou je i dobrá fyzická připravenost, utkání jsme dokázali rozhodovat ve druhých poločasech.

V čem vás tlačí bota?
Při nedostatku tréninku v týdnu (pracovní povinnosti, studium mimo Brod) se nám potom v zápasech kupí technické chyby. Ty právě vycházejí z nedostatečného trénování a vedou k nejistotě ve hře s míčem. Doufám, že se sejdeme na plánovaném soustředění v plném počtu, abychom také mohli doladit těch pár signálů a šablon, které sice nacvičujeme na trénincích, ale nedokážeme je zatím přenést do zápasů.

Z palubovek soupeřů si Jiskra přivezla pouze jediný bod ze Zlína, v čem je příčina?
Nemyslím si, že bychom hráli na palubovkách soupeřů jinak nebo snad méně odvážně. Nedokážeme však udržet stejnou kvalitu výkonu po celý průběh utkání a soupeřky toho zkušeně využijí. Kromě Chebu jsme venku sehráli vyrovnané duely, byli jsme blízko k úspěchu, ale něco tomu vždy chybělo.

Lze nalézt nějaký lék proti „hluchým místům“ v téměř každém střetnutí?
Zvýšením počtu odtrénovaných hodin a tím získání požadované jistoty ve hře u jednotlivkyň. To by mělo mít kladný vliv na naši hru v krizových momentech v jednotlivých zápasech. Myslím si totiž, že velký podíl na našich výkonech má nedůvěra ve vlastní sílu.

Jde o perspektivní kolektiv?
Je pravda, že máme jeden z mladších týmů v soutěži, který úspěšně doplňují „starší“ hráčky. Svými zkušenostmi usměrňují mladší spoluhráčky a snaží se organizovat hru. Především v obranné fázi jsou pro kolektiv nesmírně důležité. Tým se snažíme doplňovat každým rokem o odchovankyně, které přecházejí z dorostu do kategorie žen.

Celkové zhodnocení kolektivu, kdo patřil k tahounům?
K oporám kolektivu patřila brankářka Martina Ulrychová, žel její tréninkový přístup by podle mého názoru mohl být lepší a mohla by odvádět ještě kvalitnější výkony. Dalšími výraznými osobnostmi jsou Monika Musilová a Lenka Pecková, které patří k základním kamenům v obraně.  Mezi opory v útočné fázi patřila až do svého zranění Anča Kvasničková, v útoku hraje střelecky prim Lucka Kafková. Po doléčení dlouhodobého zranění se výkonnostně hodně zlepšila díky své píli Šárka Šrámková. Žel všechny hráčky se v průběhu podzimu nevyhnuly výkonnostním výkyvům. U některých lze hovořit o výkonech jako na houpačce. Výrazný hecíř a jednoznačný tahoun celého kolektivu však zatím chybí.

Vedete i kolektiv starších dorostenek, jak hodnotíte práci s mládeží?
Tady bych rád poděkoval všem, kteří tvoří u týmu zázemí holkám. Na postu druhého trénéra působí Renda Pajerová, funkci vedoucího týmu má na svých bedrech Martina Kubalová a nesmím zapomenout na dvě zdravotnice Janu Milichovskou (jako zdravotnice je i u reprezentačního týmu juniorek) a Páju Kafkovou.
U starších dorostenek mi pomáhá Honza Matějů, který osobně vede mladší dorostenky. Práce s mládeží je na dobré úrovni. Trenéři mohou připravovat hráče a hráčky, kteří dostali perfektní základ od trenérů v žákovských kategoriích. V ženských soutěžích se nám podařilo stabilně se zabydlet v prvoligových soutěžích.

Je něco, co se nepodařilo?
Hodně nás mrzí odchod kvalitních hráček do SCM, což jsou centra mládeže, která působí při oddílech, a ty potom v lize hrají proti nám. Jejich zpětná pomoc do mateřských oddílů je velmi malá. Nikdo nechce bránit holkám v rozvoji a dosažení těch nejvyšších met, ale jejich odchod ve věku mladších dorostenek je pro oddíl zničující. SCM oddíly nabízejí holkám hlavně více tréninkových jednotek, což je pro nás nemyslitelné.

Jak to?
Ve sportovní hale je doslova nacpáno obrovské množství sportů a v podstatě vedou boj o hodiny pro své týmy. Nepomáhá to růstu kvality havlíčkobrodského sportu a způsobuje to i ztrátu motivace hráčů, hráček i trenérů. Budoucnost vidím ve výstavbě další sportovní haly v Havlíčkově Brodě.

Jak využijete zimní přestávky?
Především k obnovení sil. Zapracujeme na obranných činnostech jednotlivkyň a na souhře celého kolektivu v postupném útoku. Nezúčastníme se žádného turnaje, v plánu jsou dvě přípravná utkání.

A jaké jsou vaše cíle pro druhou část sezony?
Jarní sezona začíná již 7. února doma proti Chebu. Cíl se nemění, jde o záchranu v prvoligové soutěži. Pro její naplnění musíme všichni udělat opravdu maximum.

Alois Svoboda