Michale, máte za sebou velice úspěšnou sezonu, tak jak ji hodnotíte, protože před sezonou jste ještě laboroval se zraněním?
Vzhledem k tomu, že jsem se po bouračce půl roku léčil, tak jsem si od sezony příliš nesliboval. Potvrdilo se, že sezona byla velice těžká. Loni na podzim jsem se na okruhu v Brně těžce rozbil, měl jsem tříštivou zlomeninu holenní kosti.

Co se tenkrát vůbec stalo?
Při závodě ve výjezdu z první zatáčky kolegovi přede mnou vypadl kvalt, jeli jsme tak blízko za sebou ve sto sedmdesáti kilometrové rychlosti, že jsem nestačil zareagovat a strhlo mě to na bariéry, do kterých jsem do ve sto padesáti čelně narazil. Měl jsem štěstí v neštěstí. Nikdo nečekal, že se to dá přežít.

Byl jste po nehodě pořád při vědomí?
Asi jo. Moc jsem si toho nepamatoval. Při pouštění záznamů se mi rozsvítilo, ale ze začátku si toho moc nepamatuji.

Co se vám honilo hlavou, když jste si poprvé uvědomil, že jste boural?
Pamatuji si, že jsem tam ležel na zemi, cítil jsem strašnou bolest v rameni. Myslel jsem si, že ho snad nemám. Nakonec v rameni žádný problém nebyl, i když do dnes s ním mám problémy. Jsem omezený v hybnosti. Věděl jsem, co se přihodilo, hned mě odvezli do nemocnice na okruhu a všem jsem říkal, co se stalo.

Následně tedy probíhala dlouhá léčba…
Do konce prosince jsem chodil o berlích, ale už v této fázi léčby jsem se snažil chodit do posilovny a nějak zbytek těla trénovat. I přes komplikace se příprava na novou sezonu vydařila.

Kdy jste po zranění jel první závod?
Byla to v dubnu „Velká cena Brna", bylo to paradoxně na okruhu, kde jsem boural a kvalifikaci i závod jsem vyhrál. Ukázalo se, že to půjde, žádný blok v hlavě jsem neměl, což bylo velice důležité, protože hodně lidí se po takové bouračce zarazí.

Každopádně se vám podařilo vyhrát Alpsko-jadranský šampionát. O vítězství jste bojoval až do posledního závodu se Šemberou…
V posledním závodě na neštěstí Michal Šembera při volném tréninku spadl. Tam byly nepříjemné podmínky, hodně foukal vítr a bylo chladno. Zkoušel nejspíše ještě, co to dá, uklouzlo mu to a zničil motorku takovým stylem, že už nemohl pokračovat. Naštěstí se mu nic nestalo. Takto se předčasně rozhodlo o titulu, i když já měl dvaatřicet bodů náskok, což bylo hodně slibné, ale zase mi to komplikovaly zuby.

Vám hrozilo taky, že závod nepojedete?
Hodinu před sobotním závodem jsem musel navštívit pohotovost v Bratislavě, která byla šedesát kilometrů od okruhu. Tam vyčistili kanálky, vytrhali nervy a pusu umrtvili. Přijel jsem těsně před závodem, jen se oblékl do kombinézy a vyrazil jsem na trať. Bylo to strašný.

Takže jste stresovou situaci zvládl…
Určitě. Nemohl jsem nic jíst, byl jsem vysílený a pro mě těžký to byl závod.

Samozřejmě se nabízí otázka, jak to s vámi bude příští rok, protože máte nárok postoupit do soutěží GP. Už jste mi říkal, že je to o financích, tak v jakém stádiu je to nyní?
Už jsme domluveni, že pojedu to samé, co letos, tedy Alpsko-jadranský šampionát na motorce BMW. Ten postup je strašně složitý. Když na to nejsou finanční prostředky, tak vám nestačí jen dobře jezdit.

Co by vám pomohlo?
Finance. O mě se deset let stará šéf týmu a manažer Pavel Roháč, to on zprostředkovává veškeré finance, ale všechny jsou z okolí Brněnska, ale z okolí Havlíčkova Brodu je pouze město Havlíčkův Brod. Chybí nám navázat nějaký dlouhodobější kontakt, aby se mohlo něco vymyslet. Není to otázka dvou, pěti milionů, ale dostat se na mistrovství světa je otázkou patnácti milionů.

Nejspíš by nejvíce pomohl nějaký zahraniční partner, který tyto sporty podporuje…
To by určitě pomohlo. My jsme tady na území České republiky zkoušeli oslovovat pivovary, ale když už mělo k něčemu dojít, tak tam potřebujete mít známé a ty tam nemáme. Na takový krok nám chybějí kontakty.

Po sezoně jste byl odměněn v Mnichově za pátého nejlepšího jezdce jezdící na stroji BMW. To vás nejspíš hodně překvapilo?
To je obrovské ocenění.

Kdy jste se o něm dozvěděl?
Už před sezonou nám BMW poslalo přihlášku na základě první závodu, který jsme vyhráli, že udělali šampionát na všech kontinentech planety na 19 závodních sérií a z každé si vytipovali ty nejlepší. Každý závod se dělalo průběžné pořadí a ke konci sezony z toho vzniklo TOP 15. V tomto jsem se umístil na pátém místě, což je obrovský úspěch a samotné vyhlášení nemělo chybu. Bylo vidět, že si váží toho, že na jejich motorce jezdíme. Je to nejvyšší ocenění v mé kariéře.

Jak nyní trávíte volný čas?
Po sezoně jsem si dal měsíc pauzu, protože jsem trpěl s těmi zuby a nemohl jsem se namáhat. Nyní už zase cvičím a chodím plavat. Rád jezdím i na motokrosové motorce, ale jsem pořád trochu omezený tou nohou.

S kamarádem Leošem Hlaváčkem jste se začali zajímat i o nové zájemce o tento sport ve Vysokém Mýtě. Jak hodnotíte po roce tuto aktivitu?
Jedná se o projekt „trénuj s námi", který se zabývá silničními motorkami. Ve Vysokém Mýtě je profesionální okruh a lidem umožňujeme se svézt na tomto okruhu plus tam máme motoškolu, kde učíme lidi jezdit na motorkách. V letošním roce jsme měli čtrnáct akcí a v příštím roce v tom budeme pokračovat. Celkově to dopadlo, jak jsme očekávali.

Jak budete trávit Vánoce a co si přejete do nového roku?
Vánoce budu trávit určitě s rodinou a do nového roku přeji všem hlavně zdraví. Sám jsem se přesvědčil, že přát někomu hodně zdraví není žádné klišé.