Ve finále porazili DTJ Hradec Králové 3:1 na zápasy. O poslední bod sezony se postarala dvojice Josef Šimončík s Pavlem Širučkem až v závěrečné čtyřhře, která záhy po triumfu a dekorování tuzemskými šampiony poskytla Deníku následující rozhovor.

Jaké se cítíte bezprostředně po zisku titulu?

Šimončík: Zlatě. (smích)

Širuček: Strašně unaveně.

Nakonec ten zápas víc dramatický být nemohl…

Šimončík: Byl to těžký zápas, ale dneska se ukázalo, proč tu máme Pavla (Širučka – pozn. autora). Ten nás neuvěřitelně podržel. Udělal dva body, ve čtyřhře hrál neskutečné balony. Petr (Korbel – pozn. autora) se zmátořil z ničeho, porazil Pišteje. Byl to úžasný zápas. Není k tomu co dodat.

Josefe, na vás bylo vidět, že jste si play-off vyloženě užíval.

Šimončík: Nehrál jsem úplně zle. Ta moje forma gradovala. Ze začátku sezony jsem nehrál dobře, pak jsem měl nějaké zdravotní problémy. Je to potřeba dobře naplánovat. (smích)

Jaká byla ta rozhodující čtyřhra?

Širuček: Cítili jsme se při ní efektně, protože jsme ji měli parádně natrénovanou. Pilovali jsme ji.

Šimončík: Takhle to řekneme. Na tréninku jsme ji hráli desetkrát a vyhráli jsme ji jednou. Ale to je jedno. (smích)

Širuček: Bylo to v klídečku. (smích)

Kdy jste začali věřit, že titul získáte?

Širuček: Kdyby někdo v lednu řekl, že to dopadne takhle, tak nevím. Měli jsme tam problémy. Pepa (Šimončík – pozn. autora) měl problémy se zády, Peťa (Korbel – pozn. autora) s rukou. Bylo tam hodně neskutečných věcí, co se neměly stát, a nakonec se to nějak vyvrbilo. Já jsem věřil už po tom včerejším (pondělním – pozn. autora) zápase.

Šimončík: Až za stavu jedenáct pět v posledním setu čtyřhry.

Vy jste s Hradcem v základní části třikrát prohráli a jednou vyhráli, což nebyla moc přívětivá bilance…

Šimončík: Na to se ale historie neptá.

Širuček: Základní část je základní část. Play-off je úplně něco jiného.

Šimončík: My jsme je nechali namlsat. (smích)

Širuček: Myslím, že si věřili až moc. A nedopadlo to.

Ze strany hradeckého hráče Lubomíra Pišteje nebylo v sérii vše fair-play. Vidíte to stejně?

Šimončík: Já k tomu řeknu poslední větu. Chci smeknout před družstvem Hradce Králové, ale někdy věci od Luba Pišteje byly přehnané. A jak se říká, boží mlýny melou…

Divácká kulisa byla opět fantastická, zasloužil si  brodský tým titul i z tohoto důvodu? Kvůli zázemí a lidem?

Širuček: Atmosféra byla opět strhující, a to po oba dva domácí zápasy, i když na rozhodující zápas přišlo o něco méně lidí.

Šimončík: Možná bylo počtem dnes míň lidí než včera, ale decibely byly stejné. Je neuvěřitelné, jak se o nás staral Míra Jínek (manažer týmu – pozn. autora), a to i když se nám dařilo i nedařilo. Neskutečné. Před podzimním zápasem s Hradcem tady doma jsem byl úplně dole. Před zápasem jsem se cítil relativně dobře, ale těsně jsem prohrál s Pištejem a od Martina Olejníka jsem dostal strašlivou čočku. Nevěděl, kde jsem, co jsem, kdo jsem. A tehdy mi Míra říká: Já ti věřím. A to jsou momenty, které vás totálně nabijou.