VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Švec: Na medaili jsem čekal jen tři čtvrtě roku

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ – Jen málokdo se může pochlubit, že přebíral olympijskou medaili v obklopení rodinných příslušníků a přátel. Bývalý havlíčkobrodský zápasník Marek Švec se toho však dočkal, bronzovou medaili získal dodatečně přesně po devíti letech od památného dne 14. srpna 2008. Její původní držitel ve váze do 96 kg Kazach Aset Mambetov totiž uvízl v dopingové síti při zpětném testování B vzorku.

15.8.2017
SDÍLEJ:

Zápasník Marek Švec dostal 14. srpna na slavnostním ceremoniálu v Havlíčkově Brodě bronzovou medaili z olympijských her v Pekingu z roku 2008. Jeho tehdejší přemožitel v přímém souboji o třetí místo ve váhové kategorii do 96 kg v řecko-římském stylu AssetFoto: Deník / Loskot Jaroslav

Švec však měl smíšené pocity. „Jsou nádherné, ale to nic nemění na tom, že jsem bronz měl vybojovat už v Pekingu,“ uvedl úspěšný řecko-římský zápasník v těžké váze.

Je tomu už devět let, co byly olympijské hry v Pekingu. Co vás po takové době napadne?
Jak už jsem jednou řekl: ‚Kdo si počká, ten se dočká.‘ Devět let je strašně dlouhá doba, ale uteklo to celkem rychle. Nevěděl jsem, že čekám na medaili, takže to v podstatě trvalo jen tři čtvrtě roku (potvrzení o diskvalifikaci Aseta Mambetova bylo oznámeno loni v listopadu – pozn. autora)

Kdy jste zažil větší šok? Tehdy při prohraném utkání s Mambetovem, nebo v listopadu, když jste se dozvěděl, že kýžený bronz přece jen dostanete?
Tenkrát to pro mě v Pekingu nebyl ani tak velký šok jako obrovské zklamání. Udělal jsem tehdy obrovskou chybu, sám jsem si tím byl vinný. Když toho kluka po osmi letech usvědčili z dopingu, tak to nic nemění na tom, že jsem měl vyhrát vlastními silami. Na druhou stranu ale medaile je medaile. Je to nádherný pocit a velké zadostiučinění, že to, co jsem sportu obětoval, se zhodnotilo zpátky.

Vzpomenete si ještě na jednotlivé zápasy z Pekingu, nebo to je pro vás už dávná minulost?
Abych pravdu řekl, tak je to už hodně v mlze. Vím, že jsem tam musel projít z velmi těžké skupiny. Narazil jsem na medailisty z předchozích Evrop a světů, kdežto ve druhé polovině pavouka nebyl nikdo, pouze domácí Číňan. To náhodné losování mi přišlo divné, ale dobrá. Musel jsem přejít přes Bulhara Dinčeva a mého kamaráda, Gruzínce Nozadzeho. Pak jsem šel v semifinále s Rusem Chuštovem, kde mi pískli rozhodčí záda, o kterých jsem dodnes přesvědčený, že nebyly. No a proti Mambetovi jsem to po… A totálně.


Měl jste loni nějaké signály, že se medaile blíží?
Neměl jsem absolutně žádné, já jsem ani nesledoval, jestli se dělají nějaké zpětné testování B vzorků. Pro mě to byla rána z čistého nebe, když jsem se dozvěděl, že Mambetov byl pozitivní. Pro mě to bylo neskutečné překvapení.

Čistě teoreticky, problémy s dopingem měla i celá řada ruských sportovců. Co by se dělo, kdyby v pasti uvázl i olympijský vítěz Aslanbek Chuštov?
Tak to netuším, o tom jsem ani vůbec nepřemýšlel. Asi bych dostal stříbro, protože do finále se dostal německý zápasník ze druhé strany pavouka. To by byla otázka pro jiné. Teď vám ale skočím do řeči, ono se to možná stane… (smích)

Tak prosím, nenapínejte…
Když jsem se před devíti lety vracel z olympijských her, tak jsem si přivezl krabici, na které je napsáno Marku Švecovi za páté místo. V ní pak byl diplom Marek Švec – zlatá medaile. To je taková rarita a možná to už tenkrát věděli. Otázka je jen, kolik těch vzorkování se bude muset ještě z moči udělat, aby mi pověsili na krk tu zlatou medaili… (smích)

Jak se vůbec stavíte k dopingu?
To je strašně ožehavá věc. Odjakživa se dopovalo. Tím samozřejmě nechci ukazovat i na sebe, já si můžu sám před sebou říci, že všechno, co jsem dokázal, bylo čistou cestou. Na druhou stranu už i starověké olympijské hry, ne že by byly protkány dopingovými skandály, ale tehdy se to bralo jako prostředek, který jim pomáhal k lepším výkonům. V dnešní době je to už chápáno jinak, ale dopingu se jen tak nezbavíme. Určitě je ale dobře, že i po takové době je možné přezkoumání vzorků pomocí nových technologií a metod a jde zjistit, co dříve nešlo. Mělo by to být varování pro dnešní sportovní garnituru: ‚Dobře, tak teď se na to nepřijde, ale může se na to přijít za pár let, nedělej to.‘ Snad to tak bude.

Zdálo se, že při předávání medaile jste byl dojatý. Co vy na to?
Ale, ano. Nějaké dojetí tam samozřejmě bylo. Já osobně jsem nečekal, že se přijde tolik lidí podívat. Věřil jsem, že dorazí pár kamarádů, ale že bude prakticky plné náměstí? To jsem nečekal.


Takže to určitě stálo za to, přesunout ceremoniál z Prahy do Havlíčkova Brodu. Jak k tomu vůbec došlo?
Když byla medaile v Praze, tak se hledala vhodná příležitost. Nějaká podobná jako byla u oštěpaře Víti Veselého na Zlaté tretře při velké sportovní akci. Pak přišla myšlenka na zahradě Českého olympijského domu, tak jsem řekl: ‚Fajn.‘ Během ale dvou tří dnů mi to docvaklo, proč bych měl jet do Prahy, když už s ní nemám nic společného. Tady v Brodě jsem doma, tady mám kamarády a rodinu. Proč by se měli všichni táhnout do Prahy, ať ta medaile přijede sem.

Jak se vám líbí medaile v porovnání s těmi, co jste vybojoval na světových či evropských šampionátech?
Je hezká, líbí se mi. Musím si jen zjistit, co je tady uprostřed za kámen. Asi bude nějaký čínský. Každý šampionát měl nějaké medaile, takže i tahle je jedinečná jako všechny ostatní.

Už víte, kam si ji vystavíte?
V sobotu od dvanácti hodin bude k vidění u mě na benzině. Jak už jsem řekl na pódiu, všichni jsou zvaní. Bude tam nějaké pohoštění, grilování, pivo a točená kotila. Lidi se budou moci dostat k medaili, kdo bude chtít, může si ji potěžkat a neodmítnu určitě ani podpis. Potom přijde mezi ostatní medaile.

Dobře vím, že jste vždycky chtěl, abyste si poslechl na stupních vítězů českou hymnu. Nemrzí vás to, že vás to minulo?
Jednou jsem mistrovství světa vyhrál, bylo univerzitní v Tokiu v roce 2000. Když jsem vylezl na bednu a pověsili mi zlatou medaili na krk, tak jsem čekal, že si vychutnám českou hymnu a najednou mi pustili Gaudeamus igitur. Řekl jsem si: ‚No to si ze mě dělají…‘ O to jediné jsem byl ochuzený, ale jinak jsem v kariéře dosáhl všeho, co se dalo.


Jaký je vůbec váš život po skončení sportovní kariéry?
S aktivním zápasením jsem skončil kvůli zranění lokte před olympiádou v roce 2012, pak jsem hned přešel do trenérské pozice, kde jsem vydržel čtyři roky. Po vypršení smlouvy jsem se před rokem nedohodl se svazem na dalším směru, takže jsem odešel do soukromého života. V Havlíčkově Brodě teď mám na Ledečské ulici benzinovou pumpu.

Dá se srovnat život úspěšného sportovce a podnikatele?
Do určité míry to je jiné. Když jsem přebíral pumpu, tak byla v pěkném marasmu. Snažím se do toho dávat všechno, jako dříve do sportu. Chci dělat kvalitní práci, ale spousta lidí na to ještě nepřišla. Pumpa si nesla špatné jméno. Snad se ale všechno zvedne a moje práce přinese své ovoce jako tahle medaile v mé sportovní kariéře.

Zvládl byste ještě tu rozcvičku, kterou před předáním medaile ukazovali malí kluci?
(chvilka zaváhání) Ale jo. Musel bych mít však kolem sebe mnohem více místa, kdyby mi náhodou ujely vanilky. Jo, dal bych to. (smích)

Co jste vůbec říkal na fakt, že zápas byl na chvilku vyloučen z olympijského programu?
Došlo k tomu, že byl z programu vyřazen a vzápětí vrácen. V tu chvíli, co se to stalo, jsem v tom viděl určitou logiku. Mezinárodní zápasnická federace se dostala do určité fáze, kdy absolutně postrádala jakoukoli sebereflexi a dělala kroky, které nebyly pro náš sport vhodné. Díky tomu vyloučení došlo k odvolání vedení a přišli noví lidé, kteří to dělají trošku lépe. To určitě pomohlo.

Takže se zápasu blýská na lepší časy?
Nevím, jestli v tom českém, ale v tom světovém určitě.

Řekli o Marku Švecovi

Jiří Kejval, předseda ČOV
Tenkrát v roce 2008 byl Marek V Pekingu otrávený, že nevybojoval medaili. Spravedlnost ale existuje a já jsem za to rád. Tím, že chtěl předání udělat doma v Havlíčkově Brodě, tak dokázal jaký to je srdcař a patriot.

Pavel Frinta, trojnásobný účastník LOH
Markovi medaili hrozně moc přeji. Byl to zápasník, který uznával krokodýlí trénink, jak říkal i desetibojař Robert Změlík. Čekal, až půjde forma kolem a pak ji schramstnul.

Ervín Varga, trenér Marka Švece
V Pekingu měl neskutečně těžký los, ale porazil Bulhara Dinčeva i Gruzínce Nozadzeho. Rus Chuštov byl těžký soupeř a neztratil v turnaji ani bod, a co říkám o duelu o bronz? Prostě je to nakonec tam!


Autor: Pavel Mikeš

15.8.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Zápas mezi FC Vysočina a Baníkem Ostrava.
12

Vysočina znovu trefila výhru v nastavení. Štastné tři body zajistil Fulnek

Svými úlovky se pochlubila Lucie Netolická z Chotěboře.

Našli jste plné koše hub nebo ukázkové hřiby? Pochlubte se ostatním!

Dopravní tepna v centru Jihlavy bude mimo provoz už od jara

Jihlava – Náročná rekonstrukce Brněnského mostu v Jihlavě za 83 milionů korun vyřadí na osm měsíců jednu z klíčových dopravních tepen. Vyžádal si to stav mostu. Stavební práce totiž musí s ohledem na napjaté termíny probíhat za úplné uzavírky komunikace. Začít by se mělo už v březnu 2018, pokud však dovolí počasí, už v únoru 2018. Auta budou znovu vpuštěna na most nejpozději v listopadu 2018.

Na kraji silnice se ráno válel opilý muž

Havlíčkův Brod – Pokuta hrozí devětadvacetiletému muži, který se v sobotu 23. září kolem čtvrté hodiny ranní válel v silně podnapilém stavu na okraji silnice v havlíčkobrodské Pražské ulici. Právě z důvodu veřejného pohoršení, které tento muž budil, přijeli na místo policisté z obvodního oddělení Havlíčkův Brod.

Ze stovek malých cihel postavily nejhezčí rodinný dům děti z Okříšek

Vysočina - Devatenáct týmů z celé Vysočiny stavělo dvoupodlažní rodinný dům. Ve finále krajské soutěže Cihlu k cihle obstáli nejlépe Ondra Fiala a Monika Krátká ze ZŠ Okříšky před Dominikou Štarkovou a Ondou Kafkou z MŠ a ZŠ Třebíč, Bartuškova. Třetí skončili Karolína Palová a Vašek Poul ze ZŠ Nové Město na Moravě, Vratislavovo náměstí.

Čtyřhry v Bezděkově vyhráli Kubát se Zvolánkem

Bezděkov – Tenisový turnaj ve čtyřhře neregistrovaných hráčů v Bezděkově vyhrála dvojice Martin Kubát a Zdeněk Zvolánek. Pohár za účast ve finále si domů odvezli Roman Dvořáček a Tomáš Paulus. O třetí místo se podělily poražené páry ze semifinálových utkání.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení