Někteří sáhnou po obale s nápisem Dobrá cena. Pěkné označení, ale děkuji, osobně nemám zájem. Stačí mi pohled na řadu „Éček“ v kolonce složení výrobku a je mi jasné, proč se dá koupit kilo salámu za padesát korun. Chemie je holt levnější než nakrmené prase.

Pak tady máme bohulibé BIO. Tak tam bych sáhla ráda. Zelenina vypěstovaná bez pesticidů, masíčko ze spokojených krav a nápoje plné opravdového ovoce. Paráda. Jen ta cena zatím bolí. Kilo nestresovaného kuřete za 250 korun trošičku překračuje můj rozpočet.

Zlatou cestou je pro mě Klasa. Stručná a výstižná značka se zárukou původu.

Klasa mi říká, tento chléb pekly české ruce. Obilí, ze kterého je, rostlo za mým domem a voda, kterou do těsta přidali, je z přírody, ve které žiji. A já věřím české přírodě i českým rukám. Nemám důvod nepřiplatit dvoukorunu.

Stejně zůstane doma. Nákupem Klasy ji posílám zpět do českého mlýna, ovocného sadu či vepřína. Ta vidina mě těší mnohem víc než bezděčná podpora dávno vykrmených německých prasat.