Populární věta „hodně nebožtíků, málo kameníků“ znezapomenutelného českého filmu Vesnička má středisková už podle kamenického mistra Libora Šimona zMírovky na Havlíčkobrodsku zdaleka neplatí. Kamenických a kamenosochařských provozoven je po celém Havlíčkobrodsku více než dost. „Konkurence je veliká. Eliminovat ji mohu samozřejmě cenou, ale především pak nápadem, kvalitou odvedené práce a používaných materiálů,“ řekl Libor Šimon, který ročně vyprodukuje, mimo jiné kamenické práce, na sto kusů pomníků.

Tip na mistra Šimona zaslal redakci Deníku Jaroslav Švanda zHavlíčkova Brodu. Není sice jeho zákazníkem, ale coby vášnivý cykloturista si povšiml opravených památníků padlých zprvní světové války vBudišově, Bartošově, nebo vokolí Přibyslavi a Polné. Nelenil, popátral a zjistil, že opravy provedl právě Libor Šimon z Mírovky. Proto si Jaroslav Švanda myslí, že by právě kameník Libor Šimon měl usilovat o titul „fachman“ havlíčkobrodského regionu, kterého Velkopopovický Kozel a čtenáři Deníku hledají. Kozel nejšikovnějšího fachmana havlíčkobrodského regionu odmění za poctivou práci a jeho řemeslný kumšt.

Za nejlepší odměnu po práci považuje Libor Šimon jednoznačně spokojeného zákazníka, pocit zdobře odvedené práce a také vědomí, že nic vědomě nepodcenil, že se zakázce věnoval splným nasazením a řemeslným fortelem.

Libora Šimona jsme se zeptali na tajemství jeho úspěchu. Prozraďte nám, co podle vás děláte lépe než ostatní a kvůli čemu se Vaši zákazníci stále vracejí?
„Odpověděl bych asi takto: Do hry dnes, a to více než kdy jindy, vstupují skutečný kumšt a řemeslný fortel. Kromě toho se snažím vždy dodržet termíny a sliby, které jsem svým zákazníkům dal. Kpráci přistupuji poctivě.“

Na co se nejvíce těšíte po dni plné práce?
„Na čas, který mohu prožít se svými nejbližšími, ale také třeba na četbu. Rád čtu autobiografie. Malířů, sochařů, hudebních skladatelů, ale také úspěšných podnikatelů. Občas mám také potřebu, vuvozovkách řečeno, utéct od každodenní rutiny. Proto se věnuji již zmíněným opravám starých pomníků, nebo i drobné sakrální architektury ve volné krajině. Do stejného ranku řadím i práce na svých plastikách.“