VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Za pět minut dvanáct. To byl pro mě vždycky ten správný čas, říká podnikatel

Havlíčkův Brod – Všechno to vlastně začalo na dvorku v Jilmu. S nekonečnou dětskou zvídavostí se tam díval tehdy asi devítiletý Pepík Průša na svého dědečka, který s fortelem sobě vlastním vyráběl poctivé hrábě nejen pro družstvo, ale také pro sousedy a známé.

1.11.2012
SDÍLEJ:

Truhlařině a nábytku, tomuto řemeslu a sortimentu zasvětil Josef Průša celý svůj profesní život. Před dvaadvaceti lety vstoupil společně se svou ženou do světa nábytkářského podnikání. Zažil „zlatá“ léta, ale také těžké chvíle odříkání a zkoušek. Foto: Deník/Jaromír Kulhánek

A právě tam vzal Pepík poprvé do rukou poříz a řízl jím do dřeva. A právě v tom okamžiku „přišel" na svět další truhlář, byť si tatík dlouho myslel, že z Jozífka jednou bude šikovný hostinský, který po něm převezme živnost. Nestalo se tak. Josef Průša spojil svou profesní dráhu se dřevem, truhlářským řemeslem a  nábytkem – firma Nábytek Průša vstoupila na trh 10. listopadu 1990.

Za několik dnů tedy zahájíte třiadvacátý rok svého podnikání. Ohlédnete-li se zpět, se zkušenostmi, které jste získal, se vzpomínkami na všechna úskalí, která vás určitě potkala, šel byste do toho znovu?
Rozhodně. Vždycky jsem chtěl podnikat. A kromě truhlařiny, které jsem se vyučil, mě zajímala a stále ještě zajímá i ekonomie. Chtěl jsem ji dokonce po absolvování tehdejší večerní průmyslové školy v Chotěboři studovat na vysoké škole. Nakonec z toho ale sešlo. Bylo mi totiž jasné, že bych zahájením studia ztratil důležitý okamžik podnikatelského rozjezdu, jak se tak říká, který u nás přišel na počátku devadesátých let dnes už minulého století.

Začínal jste sám?
Ano, manželka byla v té době na mateřské dovolené. V dílně v Sedletíně jsem začal vyrábět hlavně nábytek do hospod a restaurací, kosmetických salonů, dětských pokojů a tak podobně. Dokonce jsem vyrobil i pár kousků bytových dekorativních skleníků. Zkušeností jsem měl dost, předtím jsem totiž devatenáct let pracoval v chotěbořském podniku Interiér. Truhlařil jsem například v Národním divadle v Praze, Paláci kultury, dejvickém hotelu Praha či v Domě odívání na Poříčí. Dost jsem toho viděl, ale měl jsem samozřejmě i vlastní nábytkářské nápady. Zakázek i práce bylo dost a do firmy přišli postupně další tři lidé.

Skloubit práci v dílně s obchodem, marketingem a administrativou bylo jistě náročné…
A nevděčné! Člověk se nemůže rozpůlit a po čase jsem zjistil, že v době, kdy jsem jezdil za obchodem a zakázkami, se v dílně nepohnul ani prst! A tehdy přišlo rozhodnutí vlastní výrobu nábytku ukončit a věnovat se pouze jeho prodeji. Byť musím i po letech připustit, že se mi po práci se dřevem občas zasteskne.

Éra sedletínské výroby tedy pomalu končila…
Nedalo se nic dělat. Poohlédl jsem se po vhodných prostorách jinde. Něco se rýsovalo v Havlíčkově Brodě, nakonec jsem ale svou první prodejnu nábytku otevřel ve Světlé nad Sázavou. Později tam přibyl i další objekt, do kterého jsem situoval sklad.

Vzpomenete si na první nábytek, který jste ve Světlé prodal?
No jistě! A dokonce i na jméno zákazníka. 11. listopadu 1991 jsem panu Císaři z Habrů prodal koženkovou sedací soupravu Kerstin za 19 980 korun. Vzpomínám si také na to, že jsem tu prodejnu otevřel za pět minut dvanáct, a nemyslím to jen obrazně. Na hodinách bylo skutečně 11.55. A věřte nebo ne, i své další prodejny, které jsem v průběhu dalších let otevíral v Havlíčkově Brodě, Ždírci nad Doubravou, Trhové Kamenici a Ronově nad Doubravou, zahajovaly svůj prodej vždycky za pět minut dvanáct. A osvědčilo se to.

Zmínil jste se o tom, že jste přestal vyrábět a také prodávat svůj vlastní nábytek. Jaký sortiment jste tedy zákazníkům nabízel?
Vždycky šlo, a platí to i dnes, o kompletní sortiment bytového nábytku. Ze začátku jsme prodávali výhradně český a slovenský nábytek tradičních průmyslových výrobců. Ti se ale postupem času začali z trhu stahovat a nahrazovali je výrobci jiní. Samozřejmě přišli i zahraniční výrobci. Především z Německa, Itálie a Polska. Jejich nábytek tvoří v současné době asi třetinu naší nabídky. Zbývající část sortimentu je tuzemská. Prodáváme nábytek i několika výrobců z Vysočiny.

Kdy se firma Nábytek Průša objevila v Havlíčkově Brodě?
Bylo to na jaře roku 1992 v Dolní ulici číslo popisné 97. O čtyři roky později jsem koupil, a to také v Dolní ulici, objekt číslo 95, bývala tam galanterie a koberce, a přeměnil ho na prodejnu nábytku. A na této adrese sídlíme a prodáváme nábytek dodnes.

Zatím to všechno vypadá dost růžově, ale určitě byly i chvíle, kdy vám do zpěvu nebylo, že?
Neřeknu zřejmě nic světoborného, ale stejně jako řada dalších podnikatelů jsem i já prošel érou takzvaně zlatých časů, ale i totálního propadu a do jisté míry i čirého zoufalství. Nákupní euforie a výborná období roků 1990, 1991, později se ještě přidal rok 1997, vystřídal devadesátiprocentní propad prodeje nábytku v lednu 1993.

Co se stalo?
Starší to budou vědět a mladším připomenu, že v lednu toho roku nedošlo jen k rozdělení Československa, ale také k měnové odluce. Byly a platily kolkované peníze a lidé nemohli, a to po dobu zhruba sedmi devíti měsíců, volně disponovat hotovostí na bankovních účtech. Prodej nábytku se prakticky zcela zastavil a mně do skladů přivážely firmy dříve objednaný sortiment. Sklady se plnily, dodavatelé posílali faktury, chtěli peníze a já se dostal do platební neschopnosti. Kromě toho jsem v té době zaměstnával skoro dvacítku lidí, a ti samozřejmě nárokovali svou oprávněnou mzdu.

Jak jste to řešil?
Úvěrem. Přestože mi bylo ouvej, svým zaměstnancům jsem každý měsíc výplatu poslal. Věřte, že to bylo krušných a krutých devět měsíců mého, a nejen mého, života. Nicméně, přestáli jsme to a vydrželi. Prodejny i zaměstnance jsem udržel.

Dnes už ale máte pouze jedinou prodejnu v Havlíčkově Brodě. Jak to?
V roce 2002 mě zradilo zdraví a bylo na čase stáhnout nohu z plynu. Zabrzdit a ubrat.

Rozumím a pojďme dál. Jak jste se vypořádal s konkurencí, která je i v této branži jistě ostrá a nekompromisní?
Věřte nebo ne, ale v Havlíčkově Brodě bylo v jednu dobu devatenáct prodejců nábytku! Dnes jsme tři. Ale to je věc jiná. S konkurencí jsem vždy počítal, nebál jsem se jí a vím, že je potřebná. Víte, uspokojit každého zákazníka nemůžete. A pokud jste ve městě sám a někdo přijde s nějakým požadavkem, kterému nemůžete, nebo neumíte vyhovět, bude se samozřejmě zlobit na vás. Ovšem pokud můžete v tu chvíli říct, kousek vedle je další prodejna nábytku, zkuste to tam, ulevíte nejen zákazníkovi, ale i sami sobě. Jinými slovy: jsem docela rád, že jsme v Brodě tři.

Co bude s firmou Nábytek Průša dál? Vychováváte si nástupce, který to po vás jednou převezme?
Vychovávám si novou generaci, která firmu převezme a bude v podnikání pokračovat. Vím ale jistě, že to nebude nikdo z rodiny. Nábytek se bude prodávat, a už se také prodává, úplně jiným způsobem. Přes internet, přímo ze skladů. Přímý kontakt klasického prodejce a zákazníka se časem vytratí.

Jak se nábytek prodává dnes? Všude se hovoří o krizi…
Nábytek je naštěstí sortimentem, který lidé budou potřebovat vždycky. Ale pokles jsme  zaznamenali i my. V porovnání s rokem 2010 prodáváme zhruba o pětadvacet procent méně.

Hraje v tom roli cena?
Možná vás to překvapí, ale ceny nábytku jdou pořád dolů. V roce 1991 jsme například prodávali standardní nábytek do obývacího pokoje za necelých dvacet tisíc korun. Dnes podobný, i když o něco menších rozměrů, umíme nabídnout již za tři tisíce korun. Ceny opět standardních sedacích souprav se v roce 1991 pohybovaly kolem 17 tisíc korun. Dnes je lidé koupí za čtrnáct tisíc, často i za méně. A nábytkové materiály zůstaly v podstatě stejné, byť se jejich finální design samozřejmě mění a vyvíjí.

Kdo je Josef Průša?
Vyučil se truhlářem a vystudoval večerní nábytkářskou průmyslovou školu někdejších Chotěbořských strojíren. Dlouhá léta pracoval v podniku Interiér Chotěboř. Od roku 1990 do současnosti podniká. Je ženatý a má dvě děti. Životní krédo: Važme si slušných lidí, je jich stále méně.

Autor: Jaromír Kulhánek

1.11.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Polské letouny Su-22M3 přiletěly 23. srpna na letiště v Náměšti nad Oslavou. V ČR se zapojí do mezinárodního leteckého cvičení Ample Strike 2017.
17

Od středy začíná vojenské cvičení. Piloti budou létat od rána do noci

Na fotografii je obviněný Ukrajinec z pondělní vraždy na ubytovně v Humpolci. Okresní soud právě rozhoduje, zda ho pošle do vazby.

Vražda v Humpolci: Obviněný Ukrajinec skončil ve vazbě

Na Vysočině v noci padaly teplotní rekordy

Vysočina - Na dvou stanicích v noci na středu padly teplotní rekordy. V Košeticích na Pelhřimovsku naměřili 5,1 stupně Celsia, tím byla o dvě desetiny překonána dosavadní rekordní hodnota 5,3 stupně z roku 1999. V Sedlci na Třebíčsku teploměr ukázal hodnotu 6,5 stupně. Dosavadní nejnižší teplota z roku 1999 byla 7,3 stupně.

V jihlavské zoologické zahradě odchovali leguána

Jihlava – Po necelých dvou letech se podařilo chovatelům z jihlavské zoo rozmnožit a úspěšně odchovat dvě mláďata velice vzácného ještěra leguána fidžijského. A podle zbarvení mláďat těsně po vyklubání se z vajíček je zřejmé, že jde o samce a samici.

Studenti se budou trénovat v první pomoci

Vysočina – Poskytnout základní laickou první pomoc, komunikace s operátorem záchranné služby. Studenti středních škol a učilišť na Vysočině se opět budou učit zachraňovat život v rámci hodin školní výuky.

Výpadky proudu poškodily kabelovou televizi

Přibyslav - V polovině července došlo v Přibyslavi vlivem nečekaných opakovaných výpadků elektrické energie k poškození zařízení, které zabezpečuje vysílání programů kabelové televize, ale následky řeší provozovatel, město Přibyslav, dodnes.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení