VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Aura Černobylu dobrodruhy stále uchvacuje

Ukrajina, Česko - Spatřit na vlastní oči areál černobylské jaderné elektrárny a opuštěné město Pripjať na severu Ukrajiny je snem mnoha dobrodružně založených cestovatelů.

18.5.2015
SDÍLEJ:

Novoměstský rodák Lukáš Vinkler navštívil černobylskou oblast s pověstnou jadernou elektrárnou i sousedním vylidněným městem Pripjať. Další fotografie můžete najít na: picasaweb.google.com/lukas.vinklerFoto: archiv Lukáše Vinklera

Nejhorší havárie v historii jaderné energetiky z dubna 1986 se stala symbolem vědeckého, technického i politického selhání bývalého Sovětského svazu, ale dnes lidé do oblasti postižené radioaktivitou přijíždějí hledat spíše zvláštní atmosféru a unikátní proces, při kterém příroda pohlcuje opuštěnou lidskou infrastrukturu. Do Černobylu i Pripjati se nedávno vydal se svými přáteli také devětadvacetiletý cestovatel a rodák z Nového Města na Moravě Lukáš Vinkler. Jeho cesta na Ukrajinu vedla z Ruska, kde již více než rok pracuje pro nadnárodní automobilovou společnost ve městě Kaluga.

Lukáši, já sám celá léta přemýšlím o výletě do Černobylu, ale odrazují mě rizika spojená se zvýšeným výskytem radiace. Vy jste obavy překonal?

Samozřejmě i v naší výletní skupince jsme přistupovali k černobylské oblasti s respektem, především v momentech, kdy nám začal pískat dozimetr. Stojíte tam beze zbraně proti neviditelnému nepříteli radiaci. Rád bych ale toto riziko objasnil: Ano, jsou tam místa, kde radiace i několikanásobně (až stokrát) překračuje přírodní průměrné radioaktivní záření, to je 0,15 0,3 Sv, ale dlouho se v těchto místech jako návštěvníci nezdržujete. V průměru za dva dny výletu neobdržíte více než tři rentgenové snímky plic.

Z fotografií a filmových dokumentů mě vždy nejvíce fascinovala Pripjať, tedy město, ze kterého byli lidé po jaderné havárii evakuováni a už se nikdy nevrátili. Dnes se Pripjati přezdívá město duchů, protože je vylidněné, a podle dojmů některých cestovatelů tam prý panuje tak nezvyklé ticho a depresivní atmosféra, že to slabší povahy dokáže i rozplakat. Jaké emoce zastihly vás?

Každého návštěvníka pojí s místem jiný příběh, a tak každý reaguje jinak. Město se bohužel neubránilo nájezdům zlodějů a vandalů, proto již nevidíte stoprocentní autenticitu. Ale přesto, když procházíte prázdnými tichými ulicemi kolem domů, které pomalu pohlcuje příroda, naplňuje vás nepříjemný pocit. Zvlášť když víte, že tu dříve žilo na padesát tisíc mladých spokojených lidí, kteří byli až s jednodenním zpožděním od havárie odvezeni. První ráno po havárii šli lidé ještě do práce, do škol, školek, a přitom dostávali obrovské dávky radiace.

Cestovatelé z Pripjati obvykle přivážejí zajímavé fotografie toho, jak příroda postupně prorůstá celým městem a v podstatě ho pohřbívá.

Ano. Pripjať opravdu není jen o nebezpečném záření, je to především krásná ukázka toho, jak si příroda dokáže poradit s civilizací a jak pomalu pohlcuje kdysi velké město.

Přestože jste určitě dobře věděl, kam jedete, překvapilo vás v Pripjati ještě něco?

Zaujalo mě, že ve městě není pravoslavný ani žádný jiný kostel, což se velice rychle vysvětlí tím, že město bylo postaveno v sedmdesátých letech na území bývalého Sovětském svazu. Také jsem zjistil, že pověstný městský bazén, tolikrát zvěčněný na fotografiích, byl funkční a využívaný ještě deset let po havárii zaměstnanci elektrárny, vědci a dalšími pracovníky. Poslední blok elektrárny byl odstaven až v roce 2000.

Lukáš VinklerStojí ještě v Pripjati také ono pověstné ruské kolo v tamním lunaparku?

Ano, ruské kolo tam pořád je, společně s kolotočem a pouťovými autíčky. Kromě toho jsme ale navštívili i další známé či méně známé lokality. Doslova jsme prozkoumali každé zákoutí města školy, školky, obchody, nemocnice, kulturní zařízení i byty obyčejných Sovětů.

Pokud se člověk odhodlá prozkoumat nejen město duchů, ale celou černobylskou oblast, co v ní dnes, téměř třicet let po katastrofě, uvidí?

Černobylská oblast nabízí opravdu spoustu věcí. Pozorováním a fotografováním bych zde strávil bez problému i týden. Na naší cestě jsme se zastavili ve městě Černobyl, kde jsme i jednu noc spali, a pak také u všech šesti bloků jaderné elektrárny. Prohlédli jsme si chladící věže pro pátý a šestý blok a poobědvali jsme v závodní kantýně společně s tamními zaměstnanci. V současnosti panuje v areálu elektrárny čilý ruch, několik tisíc lidí tam pracuje na stavbě nového sarkofágu, který zakryje blok číslo 4. Též jsme navštívili monstrózní radiolokační stanici Černobyl 2 a s velikonočními dárky jsme se zastavili u místních obyvatel, takzvaných znovuusedlíků, v jedné z vesnic, která nebyla srovnána se zemí.

Jak mám chápat pojem „znovuusedlíci"? Jsou to jednotlivci, kterým úřady dovolily vrátit se do svých bývalých domovů, anebo je v oblasti již nějaká menší forma řízeného znovuosidlování?

Oblast je rozdělena na dvě zóny. Na třicetikilometrovou (vnější) a desetikilometrovou (vnitřní). Podle výkladu našeho průvodce by měly ukrajinské úřady v nejbližší době, možná to už udělaly, povolit lidem znovuosídlit zónu 30ti kilometrů od elektrárny. Kromě zaměstnanců, kteří se starají o elektrárnu, ale žije v okolních vesnicích vnitřní zóny i pár starousedlíku. Tedy starších lidí, kteří zde vyrůstali, mají zde všechen majetek a odmítají se odstěhovat.

Jak na vás usedlíci působili?

Prohlídková skupina, do které jsme se zapojili, čítala celkem dvaadvacet lidí. Bohužel jsme neměli tolik času na hlubokou rozpravu a určitě není v silách těch starých lidí tak velkou skupinu hostit. Spíše naopak, všechna občanská vybavenost je od nich velmi vzdálená, a tak jsou rádi za každou pomoc a za každé vlídné slovo.

Pokud chce člověk vidět černobylskou oblast s elektrárnou a městem Pripjať, co pro to musí udělat? Koho kontaktovat a jaké formality obstarat?

Bez povolení ke vstupu vydaného ukrajinskými úřady a místního průvodce se člověk do černobylské oblasti vůbec nedostane. Je stále uzavřená z důvodů nebezpečných míst a zvýšenému výskytu radiace. Člověk si musí rozmyslet, co chce vidět, a zda mu stačí jeden den či se rozhodne pro dva s přespáním ve městě Černobyl. Hlavní je ale výběr kvalitního operátora, který cestu zaštítí, zorganizuje a především vyřídí potřebná povolení. Pak vám stačí jen zaslat kopii pasu. I přesto, že je na Ukrajině neskutečně levně, návštěva Černobylu se řadí mezi ty dražší. Dva dny s jídlem, spaním, průvodcem a dopravou z Kyjeva stojí orientačně 280 eur.

Ukrajina, kde se černobylská oblast nachází, dnes není vzhledem k politické situaci zrovna místem, kam by mířily davy turistů. Jak jste vnímal napjatou situaci v zemi? Co všechno zažije člověk, který cestuje do tak destabilizovaného státu? Měl jste nějaké problémy?

V současné době opravdu nemíří na Ukrajinu téměř nikdo. Bohužel je to škoda. Věděli jsme, že nestabilní situace je v částech Donbaské a Luhanské oblasti, ovšem v ostatních oblastech Ukrajiny a také v hlavním městě Kyjevě, který jsme také navštívili, je situace klidná. Naše cestovatelská skupinka se po celou dobu cítila v zemi velmi bezpečně, lidé byli přátelští a všichni včetně policistů se nakonec chovali velice korektně. Dokonce ruština byla vítaná a pomohla lépe navázat kontakt s místními lidmi. Nechci ale situaci harmonizovat, ano, země se nachází v problémech, ale tři dny jsou strašně krátká doba na to, aby člověk situaci hlouběji pochopil a vnímal. Z Ruska znám jen některé příběhy ukrajinských spolupracovníků, stejně jako názory ruských kolegů na současnou situaci.

V Rusku pracujete v automobilové společnosti. Nemusím asi hádat, jaký způsob dopravy jste tedy na Ukrajinu zvolili. Obě jsou to ale obrovské země, jakou vzdálenost jste museli vozem překonat?

Celkem asi 1 500 kilometrů tam i zpět. Jeli jsme mým soukromým autem na českých poznávacích značkách, nikoliv na ruských, a to po ose Bryansk, Bachivsk (rusko-ukrajinská hranice) a pak po silnici M02 až do Kyjeva. Dopravu autem zpětně hodnotím jako dobrou, pohodlnou a velmi levnou volbu.

Že je cestování po silnicích zemí bývalého Sovětského svazu pohodlné, musí čtenáře asi překvapit. Jsou ruské, respektive ukrajinské, vozovky v lepším stavu, než jak si je my představujeme?

Doprava vozidlem je pohodlná hlavně kvůli organizaci času, ale ne tak samotné cestování. Na Ukrajině jsme měli štěstí, že silnice M02 je nová (jiné posoudit nemohu), ovšem v Rusku je kvalita silnic velkou loterií. Některé hlavní tahy, jako třeba silnice M9 Baltica do Rigy nebo část M3, jsou dobré, ostatní jsou ale ve špatném, velmi špatném či přímo havarijním stavu, pokud se vůbec některé dají nazývat cestami. Za volantem je vždy nutné zůstat ostražitý, abyste nezapadli do nějakého výmolu, právě rozkopané silnice, či snad do kanálu víka prostě občas chybí. A když začne pršet, silnice se mění v řeky, tvoří se na nich opravdu obrovské kaluže a pod nimi se samozřejmě mohou skrývat velice nepříjemná překvapení.

Řídit auto v Rusku je navíc náročné i vzhledem k tomu, co se na tamních silnicích děje. Myslím, že kdo zná internetový pořad Mistři volantu, zobrazující příšerné chování některých šoférů, tak si dovede představit, čeho jsou někteří schopni a co kvůli tomu každodenně zažívám.

Autor: Ondřej Švára

18.5.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Zloděj si do firmy došel pro nářadí

Ilustrační fotografie.
AKTUALIZOVÁNO

Bouřka a silný vítr vyvracely stromy a komplikovaly dopravu

V Jihlavě hoří hala společnosti na zpracování dřeva

Jihlava – Hned jedenáct jednotek hasičů zasahuje od brzkého rána u požáru ve společnosti zabývající se zpracováním dřeva v ulici Na Hranici v Jihlavě. Vyhlášen tam byl třetí stupeň požárního poplachu.

AUTOMIX.CZ

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Sportovně užitková vozidla vládnou světu a to nejen mezi novými auty, ale jejich obliba výrazně roste i mezi ojetinami. Pojďme se tedy podívat na to, jaké možnosti máte, když si chcete pořídit ojeté SUV s relativně omezeným rozpočtem. Probereme si SUV do 300 tisíc a koukneme na pět kusů, které za to stojí. A také na pět, jimž byste se měli vyhnout.

Hospodští v Havlíčkově Brodě nereagují na nabídku malých pivovarů

Havlíčkův Brod – Majitelé hospod na Havlíčkobrodsku prozatím nevyužívají rozmanitých možností, které jim nedávná pivní revoluce nabídla. Nová generace pivařů začíná naplňovat hospody, ale lokální hospodští na moderní vlnu dosud nezareagovali a nabídka piv na pípách zůstává stejná.

Poškozenou vázu v muzeu nahradila kopie světelského kamenosochaře

Lipnice nad Sázavou – V kamenosochařském středisku v Lipnici nad Sázavou vznikla kopie vázy z 18. století, která teď tvoří jednu z dominant novoměstského zámku. Věrnou kopii pískovcové vázy vytvořil student světelské akademie Nicolas Vrána v rámci své maturitní práce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení