Tentokrát do města zavítala divadelní společnost Vltavan z Týna nad Vltavou a přivezla muzikál Balada pro banditu, což je pro běžné ochotníky velmi netradiční kus.
Vltavan měl navíc toto představení nacvičené pro své otáčivé hlediště v Týně, mimochodem nedávno opravené. Pro Kamenici a hrad Zvíkov, kde ochotníci hráli den předem, ho tudíž režisér Ivan Sýkora musel dost poupravit.
Nutno také předeslat, že pořadatelé letos poprvé pozvali soubor, ve kterém nehrála žádná celorepublikově známá „celebrita" – jakou třeba loni byl Pavel Vítek. Přesto si cestu na zámek našlo asi 450 lidí, tedy jen o něco méně než loni.
A příchozí nelitovali – naopak možná bylo lépe, že na sebe během hry nestrhával pozornost žádný známý umělec.
Město navíc přichystalo bonus v podobě úvodního hodinového koncertu. Ten obstaral ředitel místní základní umělecké školy Martin Vaverka, který hrál na saxofon, a pianista Ondřej Kříž.

Ostrá střelba
Pak už do ztichlého nádvoří začalo z nasvíceného okna nad jevištěm zpívat mladé děvče ústřední melodii: Zabili, zabili, chlapa z Koločavy. Balada pro banditu je divadelní muzikál Miloše Štědroně a Milana Uhdeho, později zfilmovaný s atraktivním hereckým triem Miroslav Donutil, Iva Bittová a Boleslav Polívka.
Děj příběhu o lásce, svobodě a zradě je vzatý z románu Nikola Šuhaj loupežník, v němž Ivan Olbracht romanticky zidealizoval postavu skutečného zbojníka, který řádil na Podkarpatské Rusi.
Vltavan sice neměl živý hudební doprovod, ale i tak bylo zpívání ochotníků do nahraných melodií velmi působivé, a to se týká hlavně ženské části souboru. Zejména představitelka Morany měla neuvěřitelně sytý uhrančivý hlas.
Vltavotýnští ochotníci využívali jednoduché, a přitom účelné rekvizity. Povoz místo koně táhl ženský sbor, intimnější scény divákům zajistila stínohra a decentně proběhlo i umírání zbojníků či četníka.
Zato u střelby, kde ve filmu zbraně mnohdy jen symbolicky nahrazují kytary, se ochotníci opravdu vyřádili.
Skupina četníků vybíhala z různých stran nádvoří a „pálila" s velkým rachotem, což ne úplně dobře snášeli někteří úplně nejmladší návštěvníci. Z pušek se dokonce kouřilo.
Samotný herecký výkon byl kvalitní, ochotníci uměli texty a jen výjimečně došlo k nějakému výpadku. Hrálo se bez velkých gest, děj měl spád.
Dvě hlavní postavy, Nikola a jeho milenka Eržika, jsou velmi náročné a oba herci je zvládli bez zaváhání.
„Zpívat mě vyučili až tady na divadle, do žádné hudebky jsem nechodila," svěřila se po představení Kateřina Mezerová, která ztvárnila Eržiku.
Snad ještě výraznější a plnokrevnější byli představitelé dvou o něco menších rolí – úlisného židovského obchodníka Mageriho, který se kvůli zisku paktuje se všemi stranami, a velitele četníků, hlučného a drsného, a přitom ne úplně špatného chlapa.
„Publikum bylo výborné, takže jsem mohl přidat i různé improvizace. A zámecké prostředí to ještě všechno umocnilo," řekl po odehrání své role velitele četníků Jiří Bergler, který do svých textů začlenil třeba i současnou narážku na Evropskou unii.
„Celkově to bylo krásné představení, jak herecky, tak co se týká zpěvů. Ráda chodím na ochotníky, obdivuji jejich úsilí, kterému věnují svůj volný čas," uvedla po představení jedna z divaček, Anna Ratajová z Kamenice nad Lipou.
Jediné, co by na jinak bezchybné organizaci možná šlo do příště zkusit vylepšit, je rychlejší odbavení zájemců o občerstvení o přestávce mezi hudebním a divadelním představením. Divák, který se čtvrt hodiny po začátku hry zrovna v emocionálně vypjaté scéně objeví vedle jeviště s lahví, aby tápavě hledal své místo v hledišti, může působit buď komicky, nebo lehce rušivě.