Přestože šlo o celkem bolestivé téma, ostatní diváci, a to včetně obyvatel Dobronína, přijali představení Divadla VOSTO5 vesměs kladně. Autoři se totiž při psaní Dechovky inspirovali vraždou několika Němců v Dobroníně krátce po skončení druhé světové války. Obecně je toto téma známé jako kauza Budínka. Pojmenované podle louky, kde se vražda měla stát a před několika lety se tam našly lidské ostatky.
Celé dokudrama začalo zasedáním zastupitelstva obce Dobrodín, což je fiktivní název obce ve hře, v roce 2012. A pro diváka z Vysočiny se tím otevřelo překvapivé deja vu. Diváci se v průběhu děje občas zasmáli jednotlivým replikám, někteří i souhlasně přikyvovali. Dalším obrazem bylo otevření sálu v dobronínské sokolovně. Z hlediště v sále se stala fiktivní hospoda, kde se mezi diváky roznášelo pivo a limonáda, diváci tak byli více vtaženi do děje. Atmosféra v sále byla velmi veselá. Posledním obrazem byla tancovačka v noci na 20. května 1945, při které mělo dojít k pobití Němců. Po otevřeném závěru hry sál na několik minut naprosto ztichl, tak silný dojem to na přítomných zanechalo, a poté následoval obrovský aplaus.
Zajímavostí hry byly autentické záznamy z dobronínské kroniky. Tam je osudný večer, kdy mělo k vraždě dojít, popsán jako veselá oslava konce války, plná tance a zábavy.
„Mně se to líbilo, bylo to i poučné. Člověk se dozvěděl, jak to asi probíhalo na jednáních zastupitelstva. Ale myslím si, že to téma by se mělo nechat spát, nemělo by se to už tolik rozmazávat. Podobné hrůzy se děly i jinde. Představení mě ale nepobouřilo," sdělila žena z Dobronína, která si nepřála uvést své jméno.
Po hře následovala diskuse. Jednomu z přítomných chybělo zdůraznění poválečné frustrace, vzteku a lítosti Čechů. Několik diváků by hru doplnilo o další obraz, který by ukázal zlo, které během druhé světové války způsobili Němci Čechům. Tím by přímo v Dobroníně bylo lynčování starosty Dobronína. Řešil se také název Dobrodín versus Dobronín a co ve hře je fikce a co skutečnost.
Podruhé viděl Dobronín dokumentární drama Dechovka v sobotu večer. A jak říkají jeho tvůrci a herci, bylo v něčem jiné. „Byli jsme se dnes všichni podívat na louku Budínka. Na místo, kde se tyto události odehrály. Byl to velmi zvláštní pocit. Jednomu z herců se tam udělalo dokonce fyzicky nevolno," uvedl v diskusi po představení jeden z autorů hry. Po sobotním představení nakonec diskutovala pouze jediná obyvatelka Dobronína. Té se hra líbila a viděla v ní pro místní možnost katarze. Právě to, že drama bylo díky své stavbě otevřené, ocenilo mnoho diváků.
„Původně byla skladba jiná. Začínali jsme rokem 1923 a přes rok 1945 jsme přešli k roku 2011. Jenže pak jsme viděli, že představení je příliš popisné, a tak jsme sled obrazů přeházeli," uvedl jeden z tvůrců. Pro obyvatele Vysočiny je celé představení zajímavé i tím, že Budínka nebyla zdaleka jediným místem, kde se po válce krvavě vyřizovaly účty mezi Čechy a Němci. Jak připomněl v diskusi divadelník Petr Píša, místo s podobným příběhem by se našlo například i v Třešti.
Dechovku v Dobroníně vidělo přes 500 lidí, z toho asi 160 bylo z Dobronína. „Zájem místních byl větší, než jsme čekali. S plánovaným uvedením hry v Dobroníně prý někteří obyvatelé nesouhlasili, chápali to jako otevření starých křivd. Během představení se toto téma hodně řešilo v hospodě. Nakonec nás mile překvapilo, že Dobronínští vzali hru přívětivě, čekali jsme mnohem bouřlivější reakce," řekla za pořadatele Karolína Koubová.
Jediný údajný pamětník celé události v Dobroníně zemřel v roce 2011, až do své smrti o celé věci mlčel. Budova se sálem, okolo kterého se točí děj hry, již v Dobroníně také není.