Vypadá to, jako by ve vás bouchly saze…

Prostě mám formu. Povedla se mi hlavně sobota, kdy jsem si udělala dva osobní rekordy. Patnáctistovka pak byla docela těžká a pětku jsem si hlídala. Jela jsem ji na jistotu hlavně proto, že jsem tu v roce 2011 upadla. Nechtěla jsem udělat podobnou chybu.

Návrat na vícebojařský trůn si užíváte, že?

Jsem hrozně šťastná. Navíc jsem tu měla úžasnou podporu českých fanoušků. Přišlo snad sedmdesát lidí, kteří tady trvale žijí.

Co jste si pomyslela po osobním rekordu na úvodní pětistovce?

Byla jsem nadšená, pěti- stovka je pro čtyřboj klíčová. První stovka se mi sice moc nepovedla, ale to kolo bylo úplně úžasné. Ani nevím, jak jsem to dokázala. Forma přišla v pravý čas, neskutečné.

Právě. Udělali jste speciální trénink před šampionátem?

Ani ne, normálně jsme trénovali celou dobu dál. Cítila jsem ohromnou sílu v nohách, v tréninku mi pomáhal jeden kluk z Polska. Každý takový trénink je pro mě dobrý, protože nejezdím sama. Už na Heerenveen jsme ladili techniku, bylo dobré, že jsem ji dokázala udržet. Petr (kouč Novák) mi při tréninku neustále říkal, co a jak.

Co ještě pomohlo?

Je to čtyřboj, je těžké se v průběhu dát do pořádku, ale měla jsem tu s sebou fyzioterapeuta, který se o mě perfektně postaral.

Blesklo vám už v úvodu hlavou, že byste tentokrát mohla být zlatá?

Byl to dobrý začátek, ale na evropském čtyřboji jsem taky jela dobře pětistovku a potom ta patnáctistovka nebyla až taková. Věděla jsem, že musím makat až do konce.

Po závodu na 3 000 metrů už jste ale měla hodně dobrou pozici, ne?

Tušila jsem, že pokud se nic nestane, mohlo by z toho zlato být. Patnáctistovka je ale hodně těžká a známe Ireen (Nizozemka Wüstová), co dokáže.

Nebyla na vás nabručená?

Byla úplně v pohodě, už před pětkou za mnou přišla a řekla: Jeď si pro zlato. Věděla, že na pětce mě jen těžko porazí. Bylo to od ní hezké. Celý ten šampionát byl moc povedený, opravdu jsem si ho užila. Nikdo tady nikomu nedělal žádné naschvály. Byla tady opravdu báječná atmosféra a já si to užila.