Dle průzkumu by v našem kraji 21 procent lidí první pomoc v nouzi neposkytlo. Přímou zkušenost se záchranou života jich má přitom 41 procent.

„Ještě jsem to nezažila. Rozhodně bych ihned volala záchranku, ale dál? Nevím, zda bych si správně vybavila, jak jsme se první pomoc učili ve škole, a měla bych asi strach, abych zraněnému ještě víc neublížila," mínila Milada Staňková ze Žďáru nad Sázavou.

„Já mám za to, že většina lidí by to zvládla, i když by se třeba báli," myslí si naopak pětatřicetiletý Kamil. Sám v kritické situaci zachránil život kamarádovi, když mu s telefonickou asistencí záchranářů provedl tracheotomii. „To vám nic jiného nezbude. Když víte, že záchranka se k vám dostane za sedm minut, ale pro toho zraněného bude za tři minuty pozdě, necháte ho umřít? Nenecháte, prostě se nerozmýšlíte a uděláte, co je třeba," popsal muž svou zkušenost.

I podle zkušeností Jana Martínka, který byl přes 40 let záchranářem v Bystřici nad Pernštejnem, se lidé, často ženy, podceňují zbytečně. „Viděl jsem ženu konat při epileptickém záchvatu, zatímco muži seděli a kouřili. Nehod jsem zažil stovky, a spousta lidí první pomoc dokáže poskytnout, a dobře. Víc je asi těch, co to neudělají, ale ne že by to nezvládli, jen se prostě bojí, že to zkazí," řekl Jan Martínek.

Podle zkušeností někdejšího lékaře Zdravotnické záchranné služby Kraje Vysočina Miroslava Havlíka je v kraji znalost lidí v poskytování první pomoci na vysoké úrovni. Podle něj měly a mají vzdělávací a školicí aktivity v Česku úspěch, protože ti, co takovým školením prošli, první pomoc skutečně poskytnout zvládli.

„Zjišťovali jsme to často při výjezdech, třeba když náhodní kolemjdoucí dokázali resuscitovat člověka, co zkolaboval, a zachránili mu život přesně tak, jak se to naučili v kurzu," řekl Havlík, který v současné době pracuje ve stejném oboru v Německu.

Jak záchranář dodal, není třeba se při poskytování první pomoci bát. „Na tísňové lince zdravotnické záchranné služby vždy poradí, jak při oživování postupovat, říká se tomu asistovaná resuscitace. Poradí i s dalšími typy první pomoci," připomněl Miroslav Havlík.

Havlík také neví o případu, kdy by někdo skončil u soudu, protože pomáhal. „Pokud si pamatuji české zákony, horší bylo neposkytnout první pomoc vůbec," řekl a zdůraznil, že už samotné volání na tísňovou linku se považuje za poskytnutí první pomoci.

Společnost Sanofi a Zdravotnická záchranná služba spustily třeba projekt První pomoc pro prvňáčky, co děti detailně seznamují s principy první pomoci. „Plošné vzdělávání žáků základních škol dosud v této oblasti chybělo. Proto jsme kurzy připravili," vysvětlil Filip Hrubý, mluvčí skupiny Sanofi České republiky.