Na Petře Štinglové je znát vyčerpání a únava z kolotoče posledních dní. I tak je ale z jejího vyprávění znát odhodlání. Chce stát za svým mužem i přesto, že o něm většina lidí mluví jako o zrůdě. Manželka bývalého vojáka obviněného ze znásilnění několika malých dětí, vysvětluje, proč je si nevinou svého muže jistá a co prožívá v posledním roce. „Jsem přesvědčena, že to neudělal. Dětí se skoro bál. Prý jsou rozbitné," vysvětluje.

Váš manžel je již skoro rok ve vazbě a čelí obvinění ze znásilnění malých dětí. Jak jste na to reagovala?
Když policie manžela před rokem zatkla a já jsem se dozvěděla, z čeho je obviněný, byl to pro mě naprostý šok. Ani na okamžik mě ale nenapadlo, že je to pravda.

Takže věříte, že je nevinný?
Jsem si naprosto jistá, že Viktor není něčeho takového schopen. Celý rok tady přežívám a čekám, kdy se otevřou dveře a on bude mezi nimi…

Nejprve se mluvilo o dvou dětech, ale podle nových informací policie se má jednat skoro o dvě desítky…
Tak o tom vím od pondělí. Z televize. Bylo to jako blesk z čistého nebe. Dokážete si představit, co to se mnou udělalo…

Policie ale svá obvinění nestřílí od boku. A když uvádí tak velké číslo, nenapadlo vás, že to může být pravda?
Ani náhodou. Jsem stoprocentně přesvědčená, že se jedná o omyl. Jsem s manželem osmnáct let. Tak dlouhou dobu není možné něco takového skrývat.

Měla jste vůbec možnost zeptat se manžela na jeho vinu sama?
První tři měsíce si vůbec nepřál, abychom za ním jezdili. Pak už jsem ho navštěvovala pravidelně. Možnost jsem tedy měla. Ale neudělala jsem to. Hanba by mě fackovala. Já to prostě vím. Vím, že nic z toho není pravda.

Kde se ve vás bere tolik víry v jeho nevinu?
Má před dětmi velký respekt. Vždycky říkal, že jsou takové lehce rozbitné. Skoro se jich až bál dotknout, aby jim nějak neublížil. Sám je to táta. Je hodný, starostlivý, svého syna vychoval vzorně. A nevychoval jen jeho. To samé se dá říci o holčinách jedné naší kamarádky. Znal je od novorozeňat a dneska jim je přes dvacet. Holky už mají děti a měl byste vidět, jak úžasně s manželem vycházejí.

Ale policie má i důkazy…
Někde jsem četla nebo viděla, že prý měl platit nějaké neskutečné peníze. Proboha, to byste ho musel znát. Nepřeženu, když řeknu, že je držgrešle. Korunu třikrát otočil, než ji pustil. A pak má někde dát desetitisíce za takovou obludnost? To určitě ne. Navíc bych to musela vědět, protože máme společné peníze. Jeden společný účet. A věřte, že máme peníze kam dávat. Opravdu není jediný okamžik, kdy bych měla sebemenší pochybnost.

Přesto když se všechna obvinění prokážou a manžela shledá soud vinným, budete schopná smířit se s faktem, že jste se mýlila?
Nikdy neuvěřím, že tyhle ohavnosti spáchal. Něco takového může totiž udělat jen lidská zrůda a věřte mi, svého manžela znám naprosto dokonale. Je mi jasné, že to budu těžko někomu vysvětlovat. Každý, kdo to uvidí v televizi nebo si to přečte v novinách, bude mít o věci jasno. Bohužel. Ale celé je to od samého začátku nějaké divné.

Jak divné?
No prostě divné. Už třeba jenom to, že novináři vědí víc než já. Že policie pustila informace do médií, aniž by je třeba předtím sdělila nám. Že obvinila z něčeho takového člověka, který v minulosti procházel nespočtem psychotestů a při těch by se na něco takového muselo nutně přijít.

A jak to tedy vnímáte vy?
Bojím se, že díky této medializaci je všechno tak nějak ovlivněné. Vždyť soudce je také jen člověk, také má určitě děti. Nechci a nebudu nikoho osočovat, ale skoro mi připadá, jako by to někdo udělal schválně.

Kamarád: Někdo to na něj nejspíš ušil

Do rozhovoru vstupuje kamarád Pavel, který podle svých slov Viktora Štingla zná osmnáct let:

Já to řeknu klidně naplno. Celé to od samého začátku vypadá, jako by to na Viktora někdo ušil. Jako kdyby ho chtěl někdo odstranit, zbavit se ho. On při své práci určitě dost věcí věděl, nebylo by divu (Viktor Štingl pracoval osmnáct let v armádě, měl být elitním vojákem pozn.red). Já ho znám osmnáct let. Za tu dobu jsme si společně prošli dobrým i zlým.

A věříte mu i poté, co vyšly najevo policejní informace?
Řeknu to asi tak sám mám dvě malé děti. Devět měsíců a devět let a nikdy bych se nebál mu je svěřit. Ani teď, ani předtím, ani v budoucnu. Klidně bych je s ním poslal na cestu kolem světa. Bál bych se snad jediného že to menší dítě nezvládne přebalit.

Paní Štinglová, co teď bude dál? Bojíte se budoucnosti?
Bojím. Bojím se hrozně moc. Hned poté, co policie zveřejnila další informace, začal cirkus. Novináři, televize. Když jsem nechtěla mluvit, řekli o mně, že jsem arogantní, pak to tak i odvysílali, fakt hrůza. Za poslední dny jsem si opravdu sáhla na dno.

A co rodina?
Mám strach, jak to všechno zvládneme. Mám strach o syna. Co bude ve škole a tak. Děti dokážou být někdy kruté. Mám strach z lidí. Já i všichni Viktorovi blízcí víme, jaká je pravda. Ostatní si obrázek udělají sami a je to bohužel na základě médií.

A ten obrázek je opravdu hodně drsný. Zneužité batole a další děti…
Vím dobře, že kdyby se mě to netýkalo osobně, kdyby to byl někdo úplně cizí, také bych to odsoudila. Nemohu lidem nic vyčítat. Ale chci pevně věřit, že kdo mého manžela zná, zná také celou pravdu.

Takže opravdu neexistuje sebemenší fakt, který by změnil váš názor o vině?
Neexistuje. Jsem si tím tak jistá, jako v životě nikdy ničím. Ať už ho odsoudí nebo ne, chtěla bych, aby věděl, že se má kam vrátit. Já tady na něj budu čekat.