Při pátrání po příčinách se dostáváme k tomu, že nejlépe se těmto zvířatům žije v kukuřici, kde se „mají jako prasata v žitě".

Jedním z poškozených je i Eduard Gajdoš ze Sedlice, který má kolem chalupy sad. Podle něj už skoro nemá smysl rýhy rozhrabávat. „Letos je to opravdu katastrofální. Na desítkách metrů čtverečních, kde byl trávník, je hluboká orba. Poblíž je dub, k němu zřejmě prasata chodí na žaludy," říká Gajdoš, kterému se snažil poradit i starosta obce Alois Vacek. „Říkal jsem mu, ať si podá stížnost na úřad na životní prostředí, a myslivcům jsem říkal, zda by k tomu místu nemohli častěji chodit," uvedl starosta. Louku rozrytou od divočáků teď na jaře najdeme třeba i pod hrází nedaleké přehrady Vřesník.

Za škody jsou papírově odpovědní myslivci. Jenže podle předsedy Okresního mysliveckého spolku Pelhřimov Františka Dohnala se celý problém takto nedá „přehodit". „Může za to stát, který podpořil bioplynky, a tím vzrostly plochy řepky a kukuřice. Prasata na jaře odejdou z lesů do těchto polí, zvlášť když sousedí s lesem, a vrátí se zas až na podzim. A masivní odstřel, který nejde dělat v lesích, se v kukuřici už vůbec nedá dělat," uvádí Dohnal.

Předseda myslivců považuje za nespravedlivé, že stát se už dříve zbavil vlastnictví zvěře, a tím i povinnosti hradit škody jí způsobené. „Zvěř nikomu nepatří, my ji máme „propůjčenou". Máme udržovat její stavy, ale u prasat už to není v našich silách," říká Dohnal s tím, že počet odlovených divočáků na okrese vzrostl z 1540 v roce 2011 na loňských 2322. Odhaduje, že letos se číslo ještě zvýší.

Když prase pomáhá

Stejnou příčinu jako Dohnal, tedy bioplynky, vidí i ředitel pelhřimovských městských lesů František Kučera.

„V našich lesích na Křemešníku, kde jsou buky, nám prasata tolik nevadí, protože při hledání bukvic rozryjí půdu a do ní se pak lépe uchytí semena z okolních stromů a nemusíme zalesňovat. Ale jinde škodí, například poškozují lesní oplocenky nebo likvidují mláďata drobné zvěře a srnčata," říká Kučera, který je zároveň předsedou Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů. To navrhuje zavést takzvané kvalifikované rozhodce.

Rozhodci by se měli pokoušet dohodnout náhrady škod mezi vlastníky či nájemci a myslivci nebo honebním společenstvem ještě před zdlouhavým a drahým soudem.

V tom se s Kučerou ale Dohnal neshoduje. Říká, že rozhodci by byli článkem navíc a třeba v zimě by neměli co dělat. Teď platí, že když se vlastník či nájemce s myslivci nedohodne, jde věc k soudu, kde se vleče. František Dohnal zdůrazňuje, že myslivci zatím vše řeší dohodou – třeba pozorností v podobě zvěřiny.
Šéf myslivců dále cituje ze zákona 449 z roku 2001: „Vlastník, případně nájemce honebního pozemku činí přiměřená opatření k zabránění škod." Těmi se podle něj myslí třeba oplocení pozemku či vytvoření pásu, který lán kukuřice oddělí od lesa, a tím zvýší šanci na odstřel. Zemědělci se ale hájí tím, že myslivci mohou prasata střílet v době, kdy ještě kukuřice nevyrostla.

Na okrese se zatím dle informací Deníku právně řeší náhrada škody v Lidmani. Déle ale trvá případ z Třebíčska, kdy tamní soud už myslivcům z Budkova nařídil, že za řádění divočáků v pšenici mají farmáři Jaroslavu Bendovi zaplatit 50 tisíc korun. Myslivci se odvolali a tvrdí, že farmář dal na pole pozdě repelenty, které zvěř odpuzují.

S přemnožením prasat bojuje nejen náš okres. V Týništi nad Orlicí se dokonce divočáci dostali až na sídliště. Problém se týká i dalších zemí v Evropě. „Prase je chytřejší než liška a navíc tu nemá přirozeného predátora. Ke střelení jednoho prasete je nutné chodit třeba měsíc na čekanou," uzavírá František Dohnal.