„Výlov děláme jednou za tři roky. Ryb bylo poměrně hodně, kdo přijel zavčas, tak si mohl koupit. Poptávka ale byla mnohem větší než nabídka, takže jsme pak další nakupující, kteří volali a chtěli si přijet, museli odmítnout," potvrdila spolumajitelka rybníka Miroslava Havelková.

Z vody rybáři dostali větší množství kaprů, několik candátů a dva tolstolobiky. A také exkluzivní zlaté sumce. „Manžel je dostal před 13 lety k narozeninám, tehdy měřili asi 30 centimetrů. Teď mají 188 centimetrů, trochu nám vyrostli. A letos jsme vylovili také čtyři sumčí miminka, což je skvělé," pochlubila se úspěchem v chovu ryb Miroslava Havelková. „Taťka se se svými sumci musí pokaždé při výlovu pomazlit, je na ně strašně pyšný. Na jídlo nebudou, zase je pustíme zpět do rybníka," dodal devítiletý Jan Havelka.

Vodní prase

Velké pozornosti přihlížejících se těšili také dva trofejní exempláře tolstolobika, kterému místní rybáři říkají vodní prase. „To proto, že žere trávu. Dospělí vykládají dětem, které výlov sledují, že vytáhnou z vody prase. A ony pokaždé čekají, že to bude opravdové čtyřnohé růžové prasátko. Nakonec jsou trochu zklamány, že jde o rybu," podotkla Miroslava Havelková.

Výlov soukromého rybníka začíná už několik dní před samotnou akcí. „Všichni rybáři se na to dlouho dopředu chystají. Tři dny před výlovem se začne vypouštět rybník a chystat všechno potřebné vybavení, nářadí a nádobí. Poslední noc spí rybáři přímo na břehu rybníka a hlídají, aby ho nikdo nevylovil před nimi. Letos jsme byli rádi, že nemrzlo, nebyla jim aspoň taková zima. No a v osm ráno pak začal první zátah," popsala Miroslava Havelková.

Jako první byli v sobotu z vody vytaženi tolstolobici a sumci. „Pak se ještě dělaly další tři výlovy pomocí sítě. Nakonec přišly na řadu podběráky, se kterými dostali rybáři ven menší ryby," uvedla spolumajitelka rybníka.

Na výlov soukromého rybníka v Mirošově, který se opakuje pouze jednou za tři roky, se těší nejen dospělí, ale hlavně děti. Pro ně je podobná akce velice lákavá, protože jde o jednu z mála příležitostí, kdy se mohou beztrestně projít po dně rybníka nebo strčit ruce do kádě plné vody a ryb. Nikdo jim nevyčítá, že jsou mokré a ušpiněné od bahna.

„Nejmladšímu synovi jsme letos už taky koupili broďáky, což byla velmi dobrá investice, protože jsme ušetřili asi čtyři bundy. Pokaždé jsme ho museli několikrát za sebou převlékat, tentokrát jsme to zvládli jen jednou," pousmála se Miroslava Havelková.