Trať letošního jubilejního 25. ročníku soutěžní přehlídky začíná v Bažantnici. Na louce u vojenského stanu stojí obří americký náklaďák s nápisem multifuel na motoru. Jezdí na naftu i na benzin, ale prý také na petrolej či na olej z fritovacího hrnce, zkrátka na vše, co hoří. Kolem projíždí další zajímavé vozidlo s nápisem tatra na značce. Jedná se o prototyp vojenského auta, které je podle znalců mimořádně vydařené, prakticky leze po zdi, nikdy se ale sériově nevyrábělo.

Za ním se už řadí na start poněkud legrační vozítko s malými koly a jakousi letní stříškou. Jedná se rakouské armádní vozidlo Haflinger 700 AP z roku 1961. Šoféruje je sympatický sedmdesátník Josef Klapper. Na srazy vojenských aut jezdívá z Rakouska do Třebíče pravidelně. Loni měl na trati ošklivou nehodu. O jeho autu se sice říká, že dokáže lézt po schodech, v prudké stráni v Poušově se ale převrátilo přes zadní kola na střechu a Josef skončil s několika zlomeninami v nemocnici. Dal se dohromady, opravil stroj a na Zlomenou poloosu dorazil znovu. Za ním vyrážíme na trať my. Tedy Milan Dočekal za volantem jeepu, jeho paní na sedadle spolujezdce a já s fotoaparátem vzadu. Trať vede lesem kolem Zámiše do Týnského údolí k židovskému hřbitovu a do Kočičiny. Pořadatelé sem závod letos zavedli záměrně, inspirovala je jedna osádka, která do těch míst loni zabloudila, a tak chtěli i ostatním účastníkům ukázat Třebíč opět z jiného pohledu.

Nahoru a dolů

Závod pokračuje zkouškou zručnosti na Karlově náměstí. Řidiči musí například zacouvat na přesnost. A pak už následuje zlatý hřeb programu, jízda terénem po stráních v Poušově. Vyjíždíme do strmého kopce, pak zase prudce dolů. To pořád ještě jde, pak ale následuje jakási blátivá rokle. Auto žuchne dolů a hned se rychle drápe nahoru a najednou nevím, jestli mám držet foťák, brašnu nebo sebe. Všechno nekoordinovaně lítá sem a tam. „Sjedeme si to ještě jednou, aby sis to mohl vyfotit," hlásí Milan, „Cože? Ještě jednou?", bouří se mé nitro, navenek ale nedávám nic znát. „Jasně! Paráda," těším se naoko. Druhé kolo už je mírnější, a my po něm můžeme pokračovat na Pekelňák. U rozhledny si dáváme malou pauzu a jedeme dál. Cesta vede do Dolních Vilémovic k památníku Jana Kubiše.

Trať pokračuje k Číměři a k lesu u Dalešické přehrady. Zde krátce zabloudíme, když míjíme nenápadnou odbočku, nejsme v tom ale sami. Přes Vladislav dojíždíme k Ptáčovu, kde auta musí přes brod. Pro fotografy je tenhle úsek jedním z nejatraktivnějších. Do cíle nám pak už zbývá jen pár posledních kilometrů.

Jozef Zabloudil

Před Bažantnicí potkáváme Josefa s Haflingerem. Přijíždí z opačné strany, někde cestou sjel mimo, a správnou trať už nenalezl. Vynahradí si to odpoledne, kdy se koná další vyjížďka, tentokrát směrem k Nové Vsi. Té už se vzdám. Tři a půl hodiny na korbě bylo tak akorát. Nám dojem, že Jeep Willys z orku 1943 je po té cestě v lepší kondici, než já. Nikomu to ale neříkejte…