Rekreační lokalita Čeřínek byla vyhledávaná už v době mezi oběma světovými válkami, k nejrůznějším formám aktivního odpočinku přibylo sjezdové lyžování až po dlouhých desetiletích. A teprve před několika lety se provozovatel skiareálu rozhodl pro umělé zasněžování pomocí sněhových děl.

Čeřínek má na jedné straně pár předností. Je to skutečný kopec, delší z vleků vyveze lyžaře do nadmořské výšky 750 metrů nad mořem. A je tam opravdu krásná příroda. Na druhé straně tam není úplně nejlepší přístup auty, čím lepší zima, tím náročnější dostupnost jak parkoviště vedle dolní stanice vleku, tak horních partií sjezdovky. A potom se tam dlouho zvažovala možnost umělého zasněžování.

Skiareál v Lukách nad Jihlavou se potýkal s jinými problémy. Leží jen v 554 metrech nad mořem. Přesto se jeho odvážní provozovatelé rozhodli v roce 2012 pro vybudování lyžařské lanovky, která pochopitelně zvýšila komfort uměle zasněžovaného a umělým osvětlením vybudovaného areálu.

A Šacberk, ten se stal naprostým unikátem. Už se rozkřiklo do docela širokého okolí, že tady na okraji Jihlavy se lyžuje, i když už není sníh ani v lyžařských středicích v nejnavštěvovanějších českých horách.

Na Šacberku odstartovala novodobá éra sjezdového lyžování v lednu 2005. „Tehdy jsme také začali s nutnými investicemi, hlavně šlo o investice do výroby technického sněhu, o dosněžování, nebo v našem případě spíš zasněžování sjezdovky," připomíná provozovatel vleku na Šacberku Pavel Havlíček.

Podobně jako na Čeřínku nebo v Lukách i na Šacberku provozovatelé řešili zásadní otázku. Zda vůbec chtějí v těchto lokalitách lyžování podporovat. „Rozhodnutí bylo takové, že na Vysočinu lyžování patří. A protože na zimu v posledních letech není spolehnutí a současné lyžování vyžaduje jiné podmínky, než jak tomu bývalo v minulosti, tak musíme areály vylepšovat," dodává Havlíček ze Šacberku, kde v posledních letech přibyl i stylový skibar.