Za popírání holocaustu padly nepodmíněné tresty

Libor Budík byl šéfredaktorem časopisu v době, kdy vyšla dvě čísla a Erik Sedláček prozatímním šéfredaktorem čísla třetího a dvou vydaných speciálních vydání.

Podle žalobce se v článcích objevují rasistické názory, popírání holocaustu, napadání Židů a Romů, v těchto článcích uvedeny projevy fyzické likvidace Židů. Libor Budík v jednom z článků zpochybňuje existenci plynových komor, ve kterých bylo usmrceno několik milionů lidí.

Budík tyto poznatky opírá o vlastní zkušenost. "Byl jsem se v některých koncentračních táborech podívat, ale žádné plynové komory jsem tam neviděl," řekl soudu Libor Budík. Ten se soudu přiznal, že byl šéfredaktorem časopisu "Poslední generace", že do něj přispíval, ale popřel, že by v článcích vyjadřoval například snahu o fyzickou likvidaci Židů.

Naopak Erik Sedláček odmítl před soudem vypovídat, stejně jako v přípravném řízení, kdy případ vyšetřovala policie.

Sedláček k soudu přišel v současné nejoblíbenější neonacistické oděvní značce Thor Steinar. Svým způsobem by se to dalo vykládat jako pohrdání soudem.

To, že Budík i Sedláček jsou autory článků v časopise "Poslední generace" potvrdily i znalecké posudky. Experti z oboru kybernetiky museli rozklíčovat jejich zakódovanou komunikaci na internetové síti. Jako důkaz soudu posloužily i policejní odposlechy a domovní prohlídky obou obžalovaných, kde nalezli mnoho materiálů propagujících fašismus a nacismus.

Státní zástupce v závěrečné řeči konstatoval, že má dostatek důkazů, aby oba obžalovaní byli uznáni vinými, protože neonacistické myšlenky šířili prostřednictvím celosvětové sítě a byly dostupné každému. "Jejich jednání považuji za společensky velmi nebezpečné a to i vzhledem k tomu, že projevy neonacismu jsou v České republice stále častějším jevem."

Pro Erika Sedláčka navrhl nepodmíněný tříletý trest do věznice s ostrahou a pro Libora Budíka také tříletý trest, ale s podmínečným odkladem na pět let. Obhájce Sedláčka navrhl svého klienta zprostit obžaloby a obhájkyně Libora Budíka žádala pro svého klienta co nejnižší podmínečný trest.

Soud vyměřil Eriku Sedláčkovi tři roky nepodmíněně do věznice s ostrahou a Liboru Budíkovi dva roky nepodmíněně do věznice s dozorem.

"Platí svoboda slova, ale nesmí být v rozporu se zákonem a ústavou země", řekla v odůvodnění rozsudku soudkyně Hana Doubková.