Na první hlavní líčení se mohla přijít podívat i veřejnost. Kvůli omezenému počtu míst v jednací síni vydával soud vstupenky. Připraveno jich bylo celkem osmnáct. Návštěvníci si jich rozebrali čtrnáct a šlo především o novináře. Aby se na ně dostalo, čekali někteří z nich před budovou soudu už od šesti hodin ráno.

Soudce Zdeněk Chalupa zakázal v soudní síni fotografovat a natáčet. Novináři si kromě písemných poznámek mohli pořizovat pouze zvukový záznam z jednání.

Státní zástupce Kamil Špelda při příchodu do soudní síně před sebou tlačil vozík s několika svazky rozsáhlého spisu. Libor Joukl (na snímku vpravo) naopak většinu písemností nechal doma. Na jednání přišel se svými dvěma pražskými obhájci, Jan Míka s jedním. Za poškozenou organizaci, kterou je podle obžaloby Kraj Vysočina, nakonec nikdo nedorazil. Vedení kraje tak propáslo poslední možnost připojit se v trestním řízení s nárokem na náhradu škody.

Jako první dostal slovo státní zástupce Kamil Špelda. Ten padesátiletého Libora Joukla a třiašedesátiletého Míku viní z trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku. Míku pak ještě z pletichy při veřejné soutěži. Oběma hrozí trest od dvou do osmi let vězení.
„Zakázka byla vypsána tak, že technické parametry v ní uvedené vyhovovaly pouze jedné firmě. Tím zadavatelé znevýhodnili ostatní firmy, které měly o zakázku zájem," uvedl Špelda, podle kterého byla navíc zakázka na dodávku osmadvaceti nových strojů předražena o více než třiatřicet milionů korun.

Jan Míka podle žalobce tlačil na své podřízené, kteří měli zakázce výhrady, aby v práci na ní přesto pokračovali.

Žalobce také upozornil, že pro účastníky tendru byla nestandardní i doba pro podání nabídek. Liboru Jouklovi žalobce vytkl, že prosadil na post ředitele Jana Míku, přestože Míka v té době (březen 2009) neměl dost odborných zkušeností, a po celou dobu Joukl prosazoval zakázku, která byla pro jiné firmy diskriminační.

„Nejsem si vědom, že bych na někoho vyvíjel nějaký nátlak. Zakázku jsme museli zvládnout rychle, pokud jsme chtěli mít ještě před začátkem zimy na dvoře nové stroje," uvedl Míka, který své argumenty soudu předkládal hodinu a čtvrt. V nich mimo jiné shrnul své působení u krajských silničářů.

„Celá správa mi tehdy byla předána v katastrofálním stavu," řekl Míka a vozový park přirovnal ke kovošrotu. Míka se chlubil tím, že za jeho působení si zaměstnanci si například vydělají mnohem víc peněz, a díky novým sypačům je provoz efektivnější a bezpečnější. Jan Míka pobírá v současné době plat zhruba padesát tisíc korun.

Další tři hodiny pak odpovídal na dotazy státního zástupce a soudce. V jeho odpovědích už ale taková jistota jako v jeho předchozím monologu cítit nebyla. Na mnoho okolností si buď nepamatoval, nebo na otázky nedokázal odpovědět vůbec.

Ředitel správy silnic Míka například soudu nebyl schopen říci, jak je možné, že firma Tipaz, která dělala administrativní práci na zakázce, vypracovávala zprávu pro Úřad na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Ten požadoval vysvětlení, proč jsou v zakázce zrovna tyto technické parametry a ne jiné.

„Jak je to, možné? Vždyť to byla vaše zakázka a vy jste museli mít jasnou představu o technických specifikacích sypačů. Proč to za vás dělala firma, která byla pouze pověřena administrativní prací?" podivoval se soudce Zdeněk Chalupa.

Vycházel přitom z elektronické komunikace. Jako zarážející se jevila také skutečnost, že technické parametry na sypače nakonec zadala firma, která byla i jedním ze subdodavatelů zakázky. Míka u soudu několikrát zopakoval, že technické parametry vozů řešil s dnes již zesnulým a bývalým vedoucím krajské správy Milanem Plašilem a několikrát zopakoval, že je tlačil čas.

Tatra nebo Iveco?

Zakázku po celou dobu kritizoval bývalý zaměstnanec Miroslav Olšan, který tehdy prosazoval nákup sypačů Tatra. Míka se s ním na tom neshodl. Podle žalobce začal Míka pracovat obnovu vozového parku hned druhý den po nástupu do funkce, přestože měl na stole zprávu, že technika je v uspokojivém stavu. Už tehdy se spekulovalo, že Míka byl do funkce dosazen proto, aby pomohl prosadit nákup sypačů Iveco.

Celková cena zakázky nakonec přesáhla částku sto dvaceti osmi milionů korun. Podle posudku, který je v obžalobě ale měla být pořízena za zhruba pětadevadesát milionů. Míka i Joukl, který je nyní investičním náměstkem krajských silničářů s přibližně pětatřicetitisícovým měsíčním platem s tímto nesouhlasí a tvrdí, že cena odpovídala tehdejším podmínkám.

„Posudek, na němž obžaloba staví obvinění je nekompetentní. Podle posudku, který jsme si nechali zpracovat, byla naopak cena v čase a místě obvyklá," řekl Libor Joukl, který se ke slovu dostal až pozdě odpoledne. Mluvil asi hodinu. Pak bylo jednání z časových důvodů přerušeno. Hlavní líčení bude výslechem Joukla pokračovat ve středu. Na řadu by měly přijít i případné dotazy ze strany žalobce, soudce či obhájců.