Trest, který Mráz dostal také za tři krádeže vloupáním v Praze, si má odpykat v nejpřísnějším vězení se zvýšenou ostrahou. Kromě toho musí zdravotní pojišťovně za léčení Pavly V. zaplatit milion a dvě stě tisíc korun. Pavle V. soud přiznal přes devadesát tisíc korun. Ostatních nároků se musí domáhat v civilním řízení.

Rozsudek zatím není pravomocný, obě strany si ponechaly lhůtu na případné odvolání.

Státní zástupce Jiří Morava navrhoval pro Mráze výjimečný trest kolem třiadvaceti let. Čin byl podle jeho názoru spáchán zvlášť surovým a trýznivým způsobem. Podle soudu to ale tak nebylo. „Odvolání zvážím, až si prostuduji písemné odůvodnění rozsudku," konstatoval Jiří Morava.

Obhájkyně Mráze Zdeňka Kasalová naznačila, že rozsudek byl podle ní soudcem dobře zdůvodněn a odvolání by svému klientovi nedoporučovala. Mráze označila za notorického zloděje, ale ne brutálního násilníka.

Před vyhlášením rozsudku Mráz řekl své obhájkyni, že se ještě tentýž den oběsí. Během vyhlášení rozsudku působil sklesle, ale na poradu s obhájkyní o případném odvolání sílu našel.

Šestnáctkrát odsouzený Libor Mráz u své oběti pracoval jako najatý zedník na rekonstrukci domu. Pavla V. našla kontakt na Mráze přes internet. Do Unčína odjel i s přítelkyní. Loni v lednu se ale Mráz rozhodl, že už má práce dost a Pavlu V. vykrade. Jenže žena se vrátila nečekaně brzy domů a Mráze při krádeži přistihla.

Mráz podle soudu ženu surově napadl pěstmi a kopanci, což dokazují krevní stříkance na zdi, ale i krev na jeho botě. Mráz ženu kvůli zhruba dvacetitisícovému lupu holýma rukama málem umlátil. Po útoku se převlékl a oběti zahodil mobilní telefon, aby si nemohla zavolat pomoc. Z Unčína pak odjel taxíkem.

Žena zůstala v domě ležet bez pomoci dlouhé hodiny. Nakonec se ji podařilo zachránit. Do konce života ale bude mít vážné a trvalé zdravotní následky. To potvrdil i její otec, který se stal jejím opatrovníkem. „Do konce života už bude odkázána na pomoc někoho jiného," řekl její otec. Proto po Mrázovi rodina požadovala přes čtyři miliony korun.

Chovatelka zvířat Pavla V. utrpěla po útoku poranění mozku. Mráz se původně k činu přiznal, ale později tvrdil, že ho k přiznání donutila policie. Přiznal se pouze ke krádežím v domě a o napadení nechtěl mluvit. U soudu pak přiznal, že Pavlu V. několikrát uhodil, ale rozhodně jí nezpůsobil vážnější zranění.

„Do domu jsem šel krást, to je pravda. Majitelka se nečekaně vrátila a v domě jsme se potkali. Začala na mě řvát německy a kopla mě do rozkroku. Dal jsem jí pěstí, ona upadla. Pak jsem jí dal ještě dvě rány pěstí. Všiml jsem si, že krvácela ze rtu. Když jsem odcházel z domu, byla při vědomí a snažila se vstát. Asi ze mě měla strach, že ji znovu napadnu, tak zůstala ležet. Měl jsem dojem, že se o sebe dokáže postarat a přivolat si pomoc," hájil se Mráz.

Tomu ale soud neuvěřil a konstatoval, že nikdo jiný v domě kromě něj po činu nebyl, kdo by ženě mohl taková zranění způsobit. O tom podle soudu svědčí poloha oběti na místě činu i krevní stopy.

„Pokud by poškozená byla při vědomí, pak by se snažila si zavolat pomoc a nezůstala by ležet na témže místě, kde byla napadena. Pokud by do domu v mezidobí vešla jiná osoba, pak by neměla důvod již zraněnou a ležící ženu znovu surově napadat," vysvětlil soudce. Podle něj zůstaly v případu některé nevyjasněné okolnosti. Například popáleniny na nohou poškozené. Podle soudce není vyloučeno, že jí je způsobil obžalovaný Mráz.

„Mohl se tím snažit oběť přinutit, aby mu řekla, kde má další peníze," naznačil soudce. To se ale prokázat nepodařilo.