Čtyřiačtyřicetiletý Růžička s největší pravděpodobností netrpí paranoidní schizofrenií, kterou u něj diagnostikovala soudní znalkyně, Marta Holanová z Brna. Právě na základě jejího posudku dospěl státní zástupce k závěru, že Růžička není za svůj čin trestně odpovědný, a jeho trestní stíhání bylo nakonec pro nepříčetnost zastaveno. Krajský soud v Hradci Králové loni v srpnu Růžičkovi nařídil ústavní psychiatrickou léčbu. K té nastoupil v Psychiatrické nemocnici v Havlíčkově Brodě, kde je hospitalizovaný na uzavřeném oddělení.

Bez příznaků nemoci

Jenomže brodští lékaři přišli po půl roce s překvapivým závěrem. Podle nich Růžička zcela jistě netrpí paranoidní schizofrenií. Úplně nové informace k tomuto případu zazněly včera u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, který musel vyřešit, co bude s Růžičkou dál. V psychiatrické nemocnici ho nechtějí a na svobodu nemůže, protože je pro společnost i nadále nebezpečný. Podle lékařů by totiž mohl znovu vraždit.

Lékaři z havlíčkobrodské psychiatrické nemocnice proto podali soudu návrh na přeměnu ústavní léčby a případné umístění muže do detenčního ústavu. Lékaři argumentovali tím, že z psychiatrického hlediska nemají Růžičku z čeho léčit, protože se u něj po celou dobu pobytu neprojevily žádné příznaky paranoidní schizofrenie.

„Nikdy jsem se ze schizofrenie neléčil, ani jsem nebral žádné léky. Je mi líto, co jsem udělal. Tehdy jsem slyšel hlasy, které mi říkaly, co mám udělat. Hlasy jsem začal slýchat po rozvodu v roce 2013. Po činu už jsem je nikdy neslyšel," popsal včera Vlastislav Růžička před brodským soudem.

Podle lékařů je to ale značně podezřelé. Ještě nikdy se totiž nesetkali s tím, že by u pacientů s paranoidní schizofrenií, kteří hlasy často slýchávají, tyto bludy vymizely ihned po činu, a už se potom nikdy neobjevily.

Růžička navíc během půlroční ústavní léčby prošel mnoha odbornými vyšetřeními. Ty nezjistily žádnou mozkovou ani jinou poruchu, která by u něj měla zapříčinit paranoidní schizofrenii. Růžička, jak sám řekl, se navíc nikdy ze schizofrenie neléčil. V době, kdy sloužil v armádě a jezdil na mise do zahraničí, byl navíc pod pravidelným dohledem psychologů a psychiatrů. Ti nikdy neměli žádné podezření na paranoidní schizofrenii.

Brutální čin se odehrál loni 5. února během směny ve firmě Pleas, kde Růžička pracoval. Pracovním nožem napadl teprve jednadvacetiletého spolupracovníka. Růžička byl v té době jako smyslu zbavený. Oběti zasadil devětatřicet bodnořezných ran. Většina z nich mířila na horní polovinu těla, hlavu a krk. Po šíleném útoku odešel do šatny, kde se převlékl a odjel do Jihlavy do nemocnice, kde se nechal ošetřit, a vrátil se domů. Tam si pro něj kriminalisté přijeli.

„Na čin si nevzpomínám, slyšel jsem hlasy. Lituji toho, ale nejde to vrátit," řekl Růžička před soudem.

Hrála roli jeho účast na misích?

Zaměstnanci popisovali Růžičku jako podivínského člověka a domnívali se, že čin je následek zahraničních misí v Bosně.
„Muž v osudný moment propadl bludu, že je potřeba zneškodnit zrádce," řekla před časem k případu znalkyně Marta Holanová, která vypracovávala znalecký posudek také na Barboru Orlovou, vražedkyni ze Žďáru nad Sázavou. Také ji diagnostikovala paranoidní schizofrenii a pro svou nebezpečnost nakonec skončila v detenčním ústavu. U ní ale lékaři zjistili, že je opravdu duševně nemocná a musí se dlouhodobě léčit.

U Růžičky znalkyně také dospěla k závěru, že trpí paranoidní schizofrenií, ale havlíčkobrodští lékaři to nyní zpochybnili. Lékaři i soudy si nyní kladou otázku, zda Růžička vůbec v době činu trpěl nějakou duševní poruchou. Pokud ano, tak jakou. Pokud ne, a trpí pouze poruchou osobnosti, není vyloučeno, že může být nakonec shledán zcela odpovědným, a bude se muset ze svého činu zodpovídat před trestním soudem. V takovém případě mu hrozí až výjimečný trest.

Aktuální vyjádření znalkyně Holanové se Deníku do uzávěrky tohoto čísla nepodařilo získat.

Deník ve čtvrtek také mluvil s příbuznými Vlastislava Růžičky, kteří se přišli na jednání podívat. I oni se domnívají, že jejich příbuzný netrpí žádnou formou schizofrenie.

„Uvítali bychom, kdyby podstoupil důkladné vyšetření, které by nám mohlo dát jednoznačnou odpověď na to, co se stalo," svěřila se Deníku sestřenice Růžičky.

Příbuzní by nakonec raději uvítali, kdyby Růžička skončil před soudem a dostal trest, který by si mohl odpykat. Domnívají se totiž, že v psychiatrické nemocnici by mohl zůstat už do konce života.

Viděl se ve svém otci

Vlastislav Růžička se podle příbuzných už od dětství viděl ve svém otci, který byl také profesionální voják a i on má za sebou několik zahraničních misí. Dnes už je v důchodu. To, že se Vlastislav Růžička stane vojákem jako otec, bylo zřejmé již od jeho dětství. Vždy se totiž chtěl vyrovnat svému otci. Je otázkou, zda na to měl i dostatečně silnou psychiku. Příbuzní se totiž domnívají, že trpí syndromem z války.

Růžička byl v armádě od roku 1991 do roku 2009. Pracoval jako řidič a vykonával funkce do úrovně čety. Šestkrát byl na zahraničních misích – jednou v Kuvajtu a pětkrát na Balkáně: v Bosně a Hercegovině a Kosovu. Naposledy na misi vyjel v roce 2003. Z armády nakonec odešel po skončení závazku.

„Pokud jde o nasazení našich vojáků v zahraničních operacích, armáda sleduje psychický stav vojáků v souvislosti s jejich nasazením právě s ohledem na posttraumatickou symptomatologii. Provádějí se psychologická vyšetření vojáků po návratu z operací a podle výzkumů, která realizovala Ústřední vojenská nemocnice, je tato posttraumatická symptomatologie u našich vojáků nízká," řekl před časem Deníku hlavní psycholog Ministerstva obrany Marek Malý.

Okresní soud v Havlíčkově Brodě ve čtvrtek nakonec rozhodl, že Růžička bude muset být v nejbližší době převezen do Ústřední vojenské nemocnice v Praze na dvouměsíční pozorování, jehož výsledkem bude ústavní znalecký posudek. Teprve na základě toho posudku soud rozhodne o jeho dalším osudu.