Úředníkům i majiteli parku vstávají vlasy hrůzou na hlavě, když znovu a znovu musí čelit nejrůznějším stížnostem a odvoláním z její strany. Její oponenti tvrdí, že dělá jen naschvály, které obnovu parku pouze oddalují. Ona si ale stojí na svém.

Jak dlouho se zabýváte renovací a obnovou památek?

Od roku 1955.

Jaké objekty se vám podařilo zachránit?

Pracovala jsem například na zpřístupnění stříbrného dolu v Kutné Hoře, kde jsem dělala také rekonstrukci Hrádku. Pak to byla například záchrana a statické zajištění hradu Libá u Chebu a rekonstrukce dalších desítek památkových objektů.

Máte stále firmu, která se zabývá záchranou památek. Na jakém projektu pracujete nyní?

Je to rekonstrukce a záchrana památky v Bystřici nad Úhlavou.

Na veřejnosti jste dosud nijak nevystupovala. To se ale změnilo v souvislosti se zámeckým parkem v Úhrově na Havlíčkobrodsku. Proč jste se rozhodla vystoupit veřejně?

Již několik let bojuji s úřední mocí, která neměla sílu přimět majitele zdejšího zámeckého parku k tomu, aby se staral nejen o něj, ale i o další památkově chráněné objekty, které jsou v jeho vlastnictví. Rozhodla jsme se, že na tyto problémy upozorním veřejnost. Bojím se, že může být v Úhrově zničena cenná část našeho kulturního dědictví.

Jak jste se vlastně v Úhrově ocitla?

Úhrov jsem koupila v době (v roce 1988 - pozn. red.), kdy už jsem odešla do důchodu a chtěla jsem sama sobě dokázat, že udělat rekonstrukci zpustošeného objektu, který byl v totálně zdevastovaném a havarijním stavu lze udělat rychle a snadno. Měla jsem tenkrát svojí malou stavební četu. Udělali jsme vyčištění od staveb a vestaveb, které byly nevhodné. V prvním patře se například pěstovala drůbež a hospodářské zvířectvo. Celý objekt byl zamořený fekáliemi a nánosy, měl propadlé stropy.

Jak dlouho trvalo dát zámek do nějakého ucházejícího stavu?

Z toho nejhoršího asi za tři a půl roku. Obnovila jsem původní stropy, příčky, štuková zrcadla a stropy, udělaly se krby a barokní římsy.

A to všechno za dohledu památkářů?

Samozřejmě, že to probíhalo za přísného dohledu a stálých návštěv památkářů, hlavně, co se týkalo fasád a vnitřku zámku.

Zámek v Úhrově je pro mnoho lidí neznámé místo, o němž slyšeli poprvé v souvislosti s kontraverzím rozhodnutím vykácet v něm většinu stromů. Jaký význam má Úhrov z historického pohledu?

Úhrov sám o sobě je malá ukázka architektury drobné šlechty. Takových Úhrovů máme v českých zemích mnoho desítek. Z hlediska kunsthistorického to také není nic převratného, ale jeho význam je především v tom, že je to typická ukázka drobné původně barokní stavby. Byl komponovaný s velikým estetickým cítěním, jako kdyby to byl veliký reprezentační zámek někde v Paříži nebo jinde na světě.

Kolem parku a kácení stromů v něm je v posledních týdnech hodně dusno. Proč?

Já se domnívám, že úřady chtěly vyhovět majiteli pozemku, aby mohl park vykácet bez jakékoli koncepce na jeho obnovu. Nyní to schovávají za to, že chtěly co nejdříve pomoci parku, který je zanedbaný. Jenže za to v jakém je stavu, mohou zase úředníci.

Proto z vaší strany přicházejí stále nové připomínky?

Nynější majitel je soukromě podnikající zemědělec, a ten když dostal park předaný od státu, tak přišel za památkáři a deklaroval, že chce park celý vykácet, dříví prodat a park chce rozparcelovat a parcely prodat. Mám to písemně dochované.

Je to ale jeho soukromý majetek…

Od toho jsou tady orgány památkové péče, aby zasáhly, když je ohrožená kulturní památka. Člověk, který nemá žádnou vazbu historickou nebo osobní, který v tom nevyrůstal celý život, který dostal majetek v nedávné době, nemá žádné osobní zážitky, tak musí být usměrňovaný orgány k tomu, aby se tento majetek vědomě nebo nevědomě neničil.

Majitel parku ale už brzy dostane povolení, aby mohl v parku kácet…

Celé je to pro mě naprosto nepřijatelné a je to hrubé porušení zákona číslo 20 památkového zákona. V areálu, který má 300 let starou historii, není možné šlapat jako slon v porcelánu.

Jak by mělo být podle vás s parkem naloženo?

Existují některé historické prameny, z nichž by bylo možné vycházet. Je možné zasadit park do původního stavu z doby baroka. Mám zachovanou indikační skicu z doby Josefa II, máme například původní katastrální plán z roku 1838. Takže historických materiálů je dost, nejméně tolik, jako u jiných zámků, které mají udělaný stavebně historický průzkum. Ale musí se to zpracovat, musí se říct jasně, vzhledem k zachovaným částem zvolíme tu anebo tu variantu.

Kde je tedy jádro problému?

Když památkový orgán rozhoduje o věci, která je 300, 400 nebo 500 let stará, musí být sám o sobě plně kvalifikovaný. Musí to dělat lidé, kteří o daném problému vědí naprosto všechno z dostupných materiálů, a to se v tomto případě nestalo.

Je Úhrov modelový příkladem i pro jiné kulturní památky, kde dochází k něčemu podobnému?

Je to hlavně otázka zákona na ochranu osobního vlastnictví. Nikdo nechce dopustit, aby soukromý majetek byl ohrožený. To je jedna věc, ale přesto je nutno říct, že jsou tady od toho zákony a zákonná nařízení, aby se právě zásada práva na soukromý majetek nedala zneužívat. Existuje totiž § 258 Občanského zákoníku, který považuje za trestný čin, když někdo poškodí vlastní majetek. Od toho jsou právě proto orgány památkové péče, aby to pohlídaly.

A hlídají to podle vás dostatečně?

Když jsem rekonstruovala zámek, také jsem si nemohla udělat nějaké klasicistní hlavice sloupů, i kdyby se mi líbily. Musela jsem přesně postupovat podle památkových pokynů a stavebně historického průzkumu, který zjistil, že to je trochu jinak. Nechápu, že dnes nedokáží úředníci některé majitelé památky přimět k tomu, aby památkově chráněné objekty alespoň zabezpečili proti zřícení. Všechno to trvá strašně dlouho, takže si myslím, že to dostatečné není.

Nedávno jste kvůli tomu podala žalobu ke krajskému soudu v Brně na odbor památkové péče při krajském úřadě v Jihlavě.

Ano. Doufám, že soud bude postupovat jako nezávislý orgán a dá si dohromady všechny dostupné informace o tom, zda úředníci postupovali, jak měli.

Máte nějaké důkazy pro vaše tvrzení?

Nechala jsem si zpracovat úplně nový, velmi podrobný znalecký posudek od jednoho z nejuznávanějších odborníků na problematiku zámeckých parků a dendrologie v republice. Jeho znění jsem dostala teprve o tomto víkendu. Proto zatím nebudu prozrazovat z jeho obsahu žádné konkrétní informace. Jsou ale velmi závažné.

Už máte, s prominutím, svůj věk. Neunavuje vás tak tuhý boj za záchranu památky, která navíc není vaše?

Unavená se rozhodně necítím, protože je tady několik objektů dalších, které rekonstruuji. Navíc jsem přesvědčena, že jsem v právu. Pro mě je to smysl života. Myslím si, že lidé musí být poslušní zákonům, které chrání bohatství této země, které je tak kvalitní a kvantitativní, jako nemá žádný jiný stát ve střední Evropě. Kdybychom toho dokázali využít, tak to bude veliká ekonomická deviza pro celý národ. Proto jsou památkové orgány, aby zastavily subjektivní názory nebo úkony, které si dnešní soukromí majitelé kulturních památek vykládají po svém.

Související články nejdete ZDE a také ZDE.