Kněz Marek miluje Jihlavu a Vysočinu. „Naprosto jsem se do Vysočiny zamiloval. Vidím tu lidi, s nimiž jsem pracoval a které jsem poznal do hloubky a bylo mi s nimi nesmírně dobře. Ale musím se vrátit do Paraguaye, kde mám na starosti na 150 dětí. Kdyby sirotci neměli péči, padli by na dno lidské existence. Vysvobozením z nejhlubší bídy je pak obyčejně smrt,“ v kostce shrnul Marek Duda.

„Poblíž hlavního města Asunciónu působíme v oblasti s až 70 procenty všech dětí bez rodičů. Víc, než tři čtvrtiny obyvatel je mladších 35 let. Morálka a povinnost jsou tam prázdná slova,“ řekl polský kněz, který do Česka přišel před 14 lety.

Pokračuje ve svém vyprávění: „Muži si jdou za svým a v lepším případě se o dítě stará matka. Jsou tam zástupy sociálních sirotků, jimž se snažíme naplnit základní potřeby.“

Ve středisku dvěma kněžím pomáhají čtyři dobrovolníci. Opuštěné děti z lesů a planin sváží denně z okruhu 30 kilometrů. „Jednáme, jak vytvořit dětem stálý domov s velkou rodinou. Zatím od nás dostávají denně jídlo a posíláme je do školy,“ přiblížil misionář.

Dodal, že domorodce zvlášť za dešťů kosí smrtelné tropické choroby a otevřené hnisající rány se hojí velmi pomalu. „Rád bych se vrátil do Jihlavy, ale rád se vrátím také ke svým sirotkům do Paraguaye. Možná tam zůstanu natrvalo. Cokoli se může stát, člověk může umřít za minutu na hadí jed nebo mě odvolá nadřízený. Všechno je přece v rukou božích,“ rozloučil se otec Marek.