Na nevelké chodbě najdou zarámované fotky většiny komunistických prezidentů, budovatelská hesla, srp a kosu nebo prastaré píchačky i upozornění: To, co zde vidíte, je přesně na místě,kamto patří!

A přitom to začalo tak nevinně. „Pionýři skládali v Lípě slib. Já jako syn hospodského a sedláka jsem nejdřív nesměl hrát divadlo a když, tak jsem držel takový strom. Jenže jsem musel na záchod a předal strom kamarádovi. Ten ho ale pustil a strom spadl na bustu Gottwalda a asparágusy, a to byl hrozný průšvih,“ vzpomíná Bohumil Kotěra. Brzy na to přijel školní inspektor, aby „oddělil zrno od plevele“ a Kotěra i jeho kamarád dostali trojku z mravů.

Jenže jeho „protidělnický“ čin i smýšlení s ním šly dál. Později ho vyhodili z hotelové školy a šel se učit elektrikářem, byť k tomu neměl žádný vztah. Vyrostl v hospodě a ta mu zůstala v krvi.

„Rád sbírám staré věci a teď už asi deset let sbírku pomalu doplňuji,“ dodal a plynule pokračoval ukazujíc na vyhlášku o americkém broukovi: „To už si nepamatujete, když jsme pořádali povinné hony na mandelinku bramborovou, kterou nám sem Američani házeli. My lítali v bramborách a ptali se soudruha učitele, jestli je sluníčko sedmitečné mandelinka.“

Atmosféru chodby k záchodkům dokreslují další budovatelská hesla včetně známého: Včasným příchodem do práce zasadíme zdrcující úder americkým agresorům.