Ty sem v rámci programu Leonardo da Vinci vyslala na zkušenou světelská pobočka České zemědělské akademie v Humpolci.

Výměnný pobyt už předtím odstartovala osmitýdenní praxe dvou studentek z německé školy Richard-von-Weizsäcker-Berufskolleg v ledečském stacionáři Petrklíč.

Město Lüdinghausen (velké asi jako Havlíčkův Brod) leží mezi Dortmundem a Münsterem. Necelých deset kilometrů od něj je ještě Nordkirchen.

V obou místech pracovalo celkem jedenáct dívek v chráněných dílnách, bytech a speciální mateřské školce – všechno pro mentálně a tělesně postižené lidi.

 

Chráněné dílny i byty

„Já byla v dílně a pomáhala klientům nějak smysluplně využít čas. Třeba si něco vyráběli ze dřeva. Ale ne všichni jsou zcela samostatní, takže jsme je museli i krmit a podobně,“ vzpomíná na zatím nejdelší praxi svého života studentka čtvrtého ročníku oboru sociální péče a správní činnosti Petra Tuzová.
Zatímco ona pracovala hlavně dopoledne, pracovní doba jejím kamarádkám začínala odpoledne – v chráněných bytech.

„Za tak dlouhou dobu se s těmi lidmi sblížíte, naučíte se s nimi žít a rozumět jim, takže loučení bylo dost těžké,“ přiznala Petra.

Vypočítala také rozdíly mezi českým a německým systémem: „V Česku je mnohem méně pomůcek jak pro postižené, tak pro personál. Tady se zaměstnanci strašně nadřou, tam mají na většinu činností stroje. Klienti mají více pomůcek, vybavení je pestřejší, a také tam pracuje mnohem více mladých lidí než u nás.“

Volný čas trávily studentky podle svého uvážení. Jezdily na výlety, zašly do restaurace…

Němčina jim dělala problémy jen prvních pár dní, než si dívky zvykly na výslovnost, slovní zásobu si přivezly dostatečnou.

„Lidi tam byli velmi vstřícní, i k cizincům, vyptávali se a zajímali, byli ochotní a měli s námi trpělivost. To jsem nečekala,“ dodala Petra Tuzová. Zklamaná byla jen z toho, že pro Němce poblíž francouzských hranic je Česko příliš vzdálené. O maličké zemičce téměř nic neví, i když české pivo znají i tam.