„Hledal jsem práci všude možně. Jsem vyučený zedník, ale na stavbě už dělat nemohu. Bral bych cokoliv,“ říká.

„Rozhodně nepatřím mezi lidi, kterým by vyhovovalo sedět doma a brát podporu, to je pro mě ponižující.“ Bývalý zedník má navíc ještě tu smůlu, že bydlí na vesnici, kde pracovní místa nejsou.

„Zájem trval jen do chvíle, kdy zjistili, že mám změněnou pracovní schopnost,“ popisuje průběh jeho pohovorů s budoucím zaměstnavatelem. „Pak následovala všeříkající věta, my se vám ozveme. Když jsem ji slyšel několikrát, bylo mi jasné, co to znamená. Že se mě zbavují, ale neřeknou mi do očí, že nemají zájem,“ povzdychne si Karel Chalupa, jehož příběh má přece jenom optimistický konec.

Šance se našla

Možnost se mu naskytla nakonec přímo v místě bydliště. Obec Maleč na Chotěbořsku otevřela před víc než rokem chráněnou dílnu. Ta spolupracuje s jednou společností ve Žďáru nad Sázavou, zabývající se svozem komunálního odpadu.

V chráněné dílně pracuje kromě Chalupy, dnes zástupce vedoucího, ještě několik dělníků, kteří by na trhu práce moc velké šance neměli. Jejich úkolem je rozebírat na součástky starou elektroniku.

Chráněnou dílnu provozuje obec. Otevřela ji v budově bývalé školy. „Nemůžeme tvrdit, že vyděláváme. Zatím jsou příjmy a výdaje v těsné rovnováze.

Ale podařilo se nám vyřešit dva problémy. Využít budovu, která by jinak zůstala ladem, a dát práci těm, kteří ji na venkově těžko hledají,“ vysvětluje starosta Karel Musílek.

Otevřít chráněnou dílnu, to je podle zástupce ředitele Úřadu práce v Havlíčkově Brodě Martina Kouřila jedna z možností, jak dát šanci na trhu práce uchazečům určitým způsobem znevýhodněným.

Závěrem loňského roku evidoval úřad práce na celém Havlíčkobrodsku více než dvě tisícovky nezaměstnaných. Z toho bylo 563 uchazečů se změněnou pracovní schopností a 731 nezaměstnaných starších padesáti let.

O tyto dvě kategorie podle zástupce ředitele Kouřila zaměstnavatelé nejeví velký zájem. Jako hlavní důvody uvádějí vyšší nemocnost a také neschopnost přizpůsobit se náročnému pracovnímu tempu.

Jedinou šancí, jak zaměstnavatele motivovat, aby změnili názor, jsou podle Kouřila především peníze. Každý podnikatel, který dá šanci uchazeči z některé rizikové skupiny, dostane od úřadu práce v rámci aktivní politiky zaměstnanosti finanční dotaci.

Například v letošním roce věnuje havlíčkobrodský úřad na provoz různých chráněných dílen a chráněných pracovních míst určených pro zdravotně postižené uchazeče více než milion korun. „Ty jsou určeny čistě jen na provoz – to znamená na nájemné, elektřinu a topení. K tomu ještě potenciální zaměstnavatelé mají nárok na příspěvek na každého zaměstnance ve výši několika tisíc korun, pokud zaměstnávají více než 50 procent osob zdravotně postižených,“ vypočítává zástupce havlíčkobrodského pracovního úřadu.

Podle jeho informací je na Havlíčkobrodsku v současnosti zhruba 82 chráněných pracovních míst, což je snad nejvíc v celém kraji. Mezi stálé zaměstnavatele patří například Fokus Vysočina, sdružení pečující o osoby duševně nemocné, nebo chráněná dílna v Malči na Chotěbořsku i někteří místní podnikatelé.

Možnost získat nemalé peníze ale může vést ke snahám dotace zneužít. „Dělo se tak v celé republice, Vysočina nebyla výjimkou,“ zdůrazňuje Martin Kouřil. Někteří podnikatelé vykazovali fiktivní počet znevýhodněných zaměstnanců a vylepšovali si tak osobní finanční situaci na jejich účet. V důsledku nedávné novely zákona, který výrazně snížil dotace na každé pracovní místo, se ale takové kroky přestaly zaměstnavatelům vyplácet.

Regionální úřady práce navíc provádějí u zaměstnavatelů pobírajících tyto příspěvky důsledné a časté kontroly.