Nová šance do života se jmenuje dům na půli cesty

Obecně prospěšná společnost Centrum J. J. Pestalozziho jako organizace existuje už 15 let, ale projekt Dům na půli cesty v Havlíčkově Brodě vznikl na podzim před čtyřmi lety.

„Každý z našich klientů je individualita a vyžaduje jiný osobní přístup,“ zdůrazňuje sociální pracovnice zařízení Marie Švadlenová. Centrum J. J. Pestalozziho pečuje o klienty ve věkové skupině od šestnácti do šestadvaceti let.

Většina z nich pochází z nefunkčních rodin nebo jim rodinné zázemí zcela chybí, často mají za sebou traumatizující zážitky.

Recidivisty ne

„Klientům nabízíme možnost ubytování, pomáháme jim najít práci. Pro ty, kteří to potřebují, zajistíme odbornou psychoterapeutickou pomoc. Nabízíme jim různé resocializační programy, učíme je vést domácnost a hospodařit s penězi,“ vypočítává sociální pracovnice Švadlenová některé aktivity Pestalozziho centra.

Klienti pocházejí většinou z řad obyvatel dětských domovů a výchovných ústavů. V poslední dobou začalo Centrum J. J. Pestalozziho spolupracovat se ženskou věznicí ve Světlé nad Sázavou. Doposud tuto nabídku nevyužila z řad odsouzených ani jediná.

„Pomocnou ruku nabízíme totiž výhradně těm, které si odpykávají svůj první trest. U nich je šance, že se dokáží s naší pomocí začlenit zpět do života. S recidivisty obecně je spolupráce mnohonásobně těžší. Většinou nemají o naše programy zájem, jsou nespolehliví, nedodržují pravidla. Potřebují jiný typ péče. Problém je i s drogově závislými. V Havlíčkově Brodě nejsou pro takové klienty žádné další návazné služby, například odvykací programy,“ upřesňuje Švadlenová.

Proto prioritou Centra J. J. Pestalozziho zůstávají klienti z výchovných ústavů a náhradní rodinné péče. Za tu dobu své existence Centrum pomohlo s úspěchem téměř dvěma desítkám klientů. Od března k nim přibyli dva další.

Najít samostatnost

„Možná se to zdá málo. Jenže s každým klientem je třeba pracovat individuálně, doslova krok za krokem. Někdo se přizpůsobí rychle, jinému to trvá měsíce. Mnozí obyvatelé ústavních zařízení nevědí co je to být samostatný. Jsou zvyklí, že za ně rozhoduje někdo jiný. Teď se samostatnosti učí,“ vysvětluje sociální pracovnice.

Nejtěžší je najít klientům vhodné zaměstnání. Často nemají ukončené středoškolské vzdělání, nedostudovali ani učební obor, neznají cizí jazyky, neumějí pracovat s počítačem. Nevědí jak komunikovat se světem dospělých, nedokáží si správně říkat o práci. Kromě toho je Vysočina, co do počtu pracovních příležitostí obecně, velmi chudá. Stejně tak těžko klienti hledají ubytování.

Centrum J. J. Pestalozziho má k dispozici ve městě jeden chráněný „startovací“ byt pro čtyři klienty. Pobyt v něm je ale omezený na rok a půl, pak už si každý klient musí najít bydlení vlastní. Ve výjimečných případech může organizace pobyt prodloužit.

„Jeden byt je dost málo, ale získat další prostory je těžké. Organizace nemá dost peněz aby si mohla byt za milion koupit. Navíc máme hlavní sídlo až v Chrudimi, kde se nacházejí další Domy na půli cesty proto nemůžeme v Brodě žádat o pronájem městských bytů,“ povzdechne si Švadlenová. Jediná šance jak další byty získat, jsou dotační programy a sponzorské dary.