„První ročníky byly takové rozpačité,“ vzpomíná na začátky předseda světelských zahrádkářů Josef Skala. „Až když jsme začali i prodávat, najednou se zájem zvedl.“

Jedna z návštěvnic Jana Drašnerová to potvrzuje. „Je to pro mě především tradice, ale pokaždé si tady něco koupím, ať už je to kmín, med, nebo jednou jsem si taky přinesla domů umělou kytičku,“ vypočítává.

„Mám ráda zeleninu a ovoce, to nikdy nevynechám. Ale třeba kaktusy mě vůbec netáhnou,“ ukazuje kolem sebe Jana Drašnerová.

Někteří nedorazili

Každým rokem projde Světelskou zahrádkou od pěti set do osmi set lidí. „Už to ani nepočítáme,“ podotýká Skala. Jedinou vadou na kráse je fakt, že počet vystavovatelů hlavně letos klesl. Na všem se bohužel podepisují události kolem světelských skláren. Situace ve městě i kvůli tomu není právě veselá. I když je Světelská zahrádka především o zelenině a ovoci, debatám o osudu sklářů se nikdo nevyhnul i tam.

„Je pravda, že lidé jsou otrávení. Měl jsem třeba přislíbenou účast od několika soukromníků, nakonec nedorazili,“ přiznává předseda světelských zahrádkářů.

I přesto, že vystavovatelů je méně, naopak Josef Skala má pocit, že návštěvníků se tento rok přišlo podívat mnohem víc. Josef Adam ze Světlé se pěstování ovoce věnuje asi osm let. Prezentovat se na Světelské zahrádce nikdy neodmítne.

„V současnosti mám asi 50 odrůd jabloní,“ prozrazuje. O ně je potřeba důkladně se starat, to znamená zabezpečit živiny, pravidelné stříhání, přiměřeně slunce, a co je nejdůležitější, pravidelné plení. „V zahradě strávím stovky hodin,“ říká.

Zálibě se věnuje sám, rodina, jak se smíchem poznamenává, spíš tiše pozoruje, co se venku děje. Zahrádka si sice vyžaduje hodně času, ale Adam si rozhodně najde chvilku na rybaření nebo přestavbu domu. „Musím,“ dodává s úsměvem.