Kliknutím zvětšíteV noci se nemůže převalit do své oblíbené polohy, nemůže se podrbat či vysmrkat, promnout si oči nebo si dát normálně ruku pod hlavu. Pokud se o nějakou z těchto činností pokusí, narazí na nemilosrdný odpor řemínků a je odkázáno pouze na péči a ochotu zdravotních sester.
Říkáte si, že něco takového v dnešní době není možné? Pak se mýlíte. Přivazování dětí ve zdravotnických zařízeních je běžný způsob, jak je ochránit například před pádem. Jenže rodičům dětí se to nelíbí, a tak prosí odborníky, aby vymysleli způsob, jak se tomuto drastickému způsobu úplně vyhnout.
„Jde o dlouhodobý a příliš neřešený problém, který přesahuje hranice kraje i naší země, a je to věc, nad kterou si lámou hlavu i v zahraničí,“ řekl Deníku primář dětského oddělení havlíčkobrodské nemocnice Václav Miláček.
Ten se kvůli tomu v pondělí sešel s vedoucí krajského odboru sociálních věcí a zdravotnictví Věrou Švarcovou. Ta již v loňském roce dostala dopis od rodiny z Třebíče, která na problém upozornila.
„Máme šest a půl roku starou dceru po mozkové obrně. Nemůže chodit, pouze leze, ale po psychické stránce je v pořádku. Po epileptickém záchvatu musela být hospitalizována v nemocnici na oddělení JIP na pozorování,“ vzpomíná na nepříjemný zážitek matka dítěte Irena Černá.
Problémy začaly ve chvíli, kdy lékaři zjistili, že pro dítě nemají odpovídající lůžko, z kterého by nevypadla a nezranila se. „Chtěla jsem pro dceru postýlku s vyšší ohrádkou, aby nevypadla, ale ty jsou jen pro mnohem menší děti a do té by se zase dcera nevešla,“ popisuje matka a pokračuje: „Nemusím ani popisovat, jaké jsme zažili zděšení, když nám sestřičky včetně lékařky řekly, že dceru přikurtují,“ popisuje Irena Černá. Ta to ale odmítla a nakonec se dohodla s lékařem, že manžel může s dcerou přes noc v nemocnici zůstat.
„Dokážete si představit, co asi musí prožívat přivázané dítě, které se nemůže ani hnout a v nemocnici musí být třeba týden a bez rodičů?“ ptá se Černá.
Při poslední hospitalizaci jejich dítěte jim v nemocnici řekli, že pro otce nemají místo, a tak rodina nakonec souhlasila, že může být jejich dcera v postýlce přivázána.
Řemínky byly krátké
„Bohužel řemeny, které jsme dostali, byly krátké. Nebýt pana primáře Kozáka, který nakonec zajistil postel, tak nevím, jak by to dopadlo,“ poznamenala matka, která si myslí, že použití například sítového lůžka, by bylo mnohem lepší než přivazování.
Podle odborníků se ale síťová lůžka neosvědčila, protože psychologicky to má stejný dopad jako jiné dlouhodobé fixování dítěte omezující jeho pohyb.
Případem se zabývala také Česká pediatrická společnost (ČPS), která krajskému úřadu zaslala své stanovisko a vypracovala standardy pro riziko pádu dítěte z nemocničního lůžka. Podle nich by mělo být přivazování až tou poslední možností.
„Fixace kurtováním je krajní řešení na přechodnou dobu. Takové dítě by nemělo být samo nebo musí být tlumené léky,“ uvedl pro Deník předseda ŠPS Josef Hoza.
Podle pediatra Václava Miláčka je nejlepším řešením, když může být některý s rodičů s dítětem v nemocnici. Ne vždy je to ale možné, pak je podle něj přivazování v kombinaci s tlumícími léky lepším řešením než riziko pádu z postele.
Pediatrická společnost v mimořádných situacích, jako se stala rodině Černých z Třebíče, navrhuje uložit dítě do pokoje, kde nejsou žádné zbytečné předměty, o které se může zranit, na matraci vysokou asi 20 centimetrů položenou na zemi. Okolo matrace je vhodné dát molitanovou podložku.
„Takto uložené dítě lze sice ošetřovat s větší námahou, ale s malým rizikem úrazu pro dítě,“ vzkazuje nemocnicím Josef Hoza.
Primář: Poutáme jedno dítě za dva roky
Primář dětského oddělení z havlíčkobrodské nemocnice Václav Miláček říká, že je lepší dítě připoutat, než riskovat, že vypadne z postele a zraní se.
Jaký máte pocit z toho, když musíte dítě připoutat?
Samozřejmě, že to není nejlepší pocit, ale hned dodávám, že zcela výjimečně není jiné cesty.
Kdy k tomuto krajnímu řešení saháte?
V případě, že hrozí poranění dítěte o postýlku nebo z ní může vypadnout.
U jakých dětí to hrozí?
Například u dětí s epilepsií, které mohou dostat nekontrolovatelný záchvat, nebo jde o mimořádně neklidné děti, u nichž matka nemůže nebo nechce zůstat v nemocnici.
Ty děti jsou připoutané po celou dobu hospitalizace?
To většinou není třeba. Bývá to otázka hodin. Pak se dítě ve většině případů zklidní.
K utlumení stresu z připoutání používáte zklidňující léky?
Když je to potřeba, tak ano.
Jak často musíte sáhnout k tomu, že dítě připoutáte?
Zcela výjimečně. Řeknu hrubý odhad a ten je tak jednou za dva roky. Aspoň na našem oddělení.
Máte informace, jak je to jinde?
S tím se nikdo moc nesvěřuje, ale myslím si, že to bude jinde podobné.
Myslíte v rámci celé republiky?
Ano. Dneska jsou totiž vytvořené podmínky, aby matky mohly v nemocnici s dětmi zůstávat. Tím se ten problém proti tomu, když jsem já začínal před čtyřiceti lety, minimalizoval. Musím přesto říci, že jde o problém, který je známý a dlouhodobě neuspokojivě řešený.
52
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
