„Zaslechl jsem, že je v Lipnici radon. Zajímalo mě, jestli je také u nás, a proto jsem se telefonicky u pracovníka Zdravotního ústavu v Jihlavě informoval. Podotýkám, že jsem se jen informoval, a žádnou službu neobjednával,“ zavzpomínal na začátek dnes už rok a půl staré kauzy pan M., který si nepřál být jmenován.

Nevím, proč bych měl platit

„V době, kdy se u nás objevil pan Dočkal, jsem byl v nemocnici. Manželka, protože je mladá a nezkušená, ho pustila dovnitř, nebojím se říci, že se tam přímo vnutil, a nainstaloval v obývacím pokoji a ložnici měřidla. Vypsal nějaký papír, který manželka nepodepsala, a odjel. Po čtrnácti dnech, manželka byla doma opět sama, měřidla odmontoval. A pak přišla faktura,“ řekl pan M. a dodal, že ho to nemile překvapilo.

„Nic jsme si přece neobjednávali. Nic jsem ani já, ani moje žena nepodepsali. Tak nerozumím tomu, proč bych měl tu fakturu platit,“ dodal a poznamenal, že mnoho peněz nemá. „Manželka je doma bez příjmu. Žijeme z mého invalidního důchodu, a navíc se staráme o postižené dítě.“
Pan M. po obdržení faktury volal do jihlavského zdravotního ústavu.

„Mluvil jsem s paní z fakturačního oddělení a ptal jsem se jí, jestli má objednávku s mým podpisem. Odpověděla, že jí k fakturaci stačí papír, který u nás vyplnil pan Dočkal. A to mě dopálilo. Nic nezaplatíme. Nic jsme si neobjednali,“ rozčiloval se.

Manželé M. proto nereagovali na telefonickou urgenci platby ani na upomínku, která jim přišla koncem listopadu loňského roku.

„S touto verzí nemohu rozhodně souhlasit. Zejména s tím, že jsem se někam vnutil,“ hájil se Jaroslav Dočkal z havlíčkobrodského pracoviště Zdravotního ústavu Jihlava. „Pan M. mne sám kontaktoval. Chtěl vědět, jestli má v domě radon, a já mu hned na začátku všechno vysvětlil. Dokonce jsem mu řekl i orientační cenu. Se vším souhlasil, svůj postoj změnil v okamžiku, kdy měl zaplatit. Logicky - přece bych do Lipnice nejel o své vlastní vůli. Někam, kde mě nečekali.“

Chybějící podpis

Na otázku, jestli u manželů M. vypisoval objednávku, Jaroslav Dočkal odpověděl, že objednávku ne. „Pořizujeme záznam takzvané primární dokumentace, kam vpisujeme všechny potřebné údaje předtím, než umístíme detektory,“ vysvětlil. „Postupoval jsem naprosto standardně. Kdybych věděl, jak to celé nakonec dopadne, nechal bych si tu dokumentaci od paní M. podepsat. Teď už vím, že to byla chyba,“ připustil Dočkal.

Telefonické objednání měření radonu, popřípadě i ústní, prostřednictvím faxu nebo elektronické pošty, je podle něho zcela obvyklé. „Výsledky měření pak klientům vydáme až po zaplacení,“ dodává Dočkal.

Dočkal podotkl, že krátce po vzniku sporu o zaplacení faktury s panem M. hovořil. „I vzhledem k aktuální tíživé situaci, ve které manželé M. jsou, jsem jim konečnou cenu snížil. Poskytl jsem jim slevu nejen na vlastní měření, ale také na dopravu.“

Dalším vstřícným krokem vůči manželům M. je podle něj i to, že jim Zdravotní ústav doposud neúčtuje penále z prodlení. Zmínil se také o tom, že lze dohodnout splátkový kalendář. Ten ale pan M. rezolutně odmítl. Dana Novotná z jihlavského Zdravotního ústavu konstatovala, že pana M. vede ústav jako dlužníka.

„Pohledávka není v tomto případě nikterak vysoká. Může se proto stát, že ji odepíšeme. I vzhledem k obtížné komunikaci s panem M. a také k jistému pochybení našeho pracovníka, který si měl nechat primární dokumentaci vypsanou v Lipnici, podepsat. K soudnímu vymáhání nebo exekuci nepřistoupíme,“ řekla Novotná. Poznamenala, že manželé M. výsledky měření nedostanou. Tedy pokud vyfakturovanou částku neuhradí.

Nabídka pomoci

Operátor linky Sdružení obrany spotřebitelů k uvedenému sporu obecně uvedl, že písemná objednávka dnes u mnohých obchodních nebo kupních vztahů vůbec nefiguruje.

„Zboží nebo služby lze objednat ústně, telefonicky, faxem, elektronicky nebo dokonce i mlčky, to například při koupi novin ve stánku. Zákon ovšem spotřebitele v těchto situacích chrání výrazněji,“ říká.

„Stanoví mu na odstoupení od smlouvy bez udání důvodů a bez jakékoliv sankce lhůtu čtrnácti dnů od převzetí plnění. To se ale v tomto případě zřejmě nestalo. Neboť manželé M., coby spotřebitelé, už část služby tím, že si nechali namontovat detektory, přijali,“ vysvětluje. V případě pokračování sporu se manželé M. mohou obrátit přímo na Sdružení obrany spotřebitelů, popřípadě na soud.